Únos Beth- pokračování

28. kapitola

Tuhle noc jsem se vůbec nevyspala. Byla mi zima a přemýšlela jsem nad tím vším, co se stalo.
Povzdechla jsem si a šla si pro ty debilní pravidla.
Podívala jsem se na ně a odložila je na postel.
Přišla jsem ke dveřím a otevřela je. Potichu jsem vyšla z pokoje.
Přišla jsem ke vchodovým dveřím. Je to tady tak zabarikádovaný. Potichu jsem se snažila dat pryč řetízek.
,,Co to děláš?"
Strašně jsem se lekla a zaječela. Přede mnou stál nějaký chlap. Neznám ho. Nemám tušení kdo to je.
Má vousy a vypadá starší.
,,Ty ses snažila utéct?" usmál se.
Nic jsem neříkala. Nemá cenu tady říkat, že to pravda není.
,,Beth?"
Podívala jsem se mu do očí. Je vysoký. Jakoby ne, jako můj Dominik, ale pořádně vysoký je.
,,Ty si myslíš, že by se ti podařilo utéct?" zasmál se.
,,Malém se mi to podařilo."
Vzal mě za zápěstí a šel směr pokoj, ve kterém sem.
Vešel dovnitř.
,,Posaď se na zem a opovaž se někam jít."
,,Ano." poslechla jsem při vzpomínce na pistoli u moji hlavy.
Dovnitř vešel. Měl v ruce pouta a provazy.
,,Ne." řekla jsem.
,,Když tak zlobíš a utíkáš, tak asi jo."
Jedno pouto dal na postel a druhým zachytil moji ruku.
,,Budeš tady připoutaná. A když nás budeš srát dál, tak tě přivážu k té posteli, jasný?"
,,Jo." řekla jsem a naštvaně seděla na zemi.
,,Měla bych se učit pravidla."
,,Dobrý, jdu ti je podat."
Vzal papír ze stolu a podal mi ho do ruky.
,,Děkuju." řekla jsem naštvaně.
,,Chci jít pryč." dodala jsem.
,,Já vím. To mě mrzí, ale to by sis měla vyřídit s kamarádem Davida."
,,Myslíš s..." nedořekla jsem větu.
Doopravdy nevím, s kým myslí. Nemám tušení. Nechápu o čem tady všichni mluví.
,,Jo, asi myslíme toho samého."
Usmál se znova.
,,Tak se uč. Těch pravidel není málo."
,,Odpoutej mě. Prosím." řekla jsem a podívala se mu smutně do očí.
,,Ah. Myslela sis, že tohle na mě zapůsobí."
Nic jsem neříkala a dívala se stále na něj.
,,Ale bohužel zlatíčko."
Fuj. Je to nechutný, když tohle říká.
,,A můžu prosím nějaký jídlo?"
,,Ne. Ale přinesu ti vodu. Potřebuješ pít."
,,Ale mám hlad. A pít nechci."
,,No a co? Potřebuješ pít. A když jsem to řekl, tak to uděláš. Žádný já nechci."
Odešel a po chvíli se vrátil. Sklonil se ke mně a dal mi do ruky vodu.
,,Vypij to celý, ano?"
Přikývla jsem a pila. Vypila jsem skleničku do dna a podala mu ji nazpátek.
Pohladil mě po tváři.
,,Jsi tak krásná. Nádherná."
Druhou rukou jsem ho uhodila přes ruku.
,,Děláš si ze mě srandu?!" zvýšil hlas.
,,Ne."
Praštil mě po tváři.
,,Potkal jsem Vojtu. Neřekl jsem mu nic ohledně tvého nepovedeného útěku a ty tohle?"
,,Omlouvám se."
,,Jdu mu říct všechno. Na to, jak se učíš ty pravidla, tak je nedodržuješ."
,,Neříkej to Vojtěchovi."
,,Jo, řeknu mu to."
,,Ne."
,,Co za to?" usmál se a odešel ode mě pryč."
,,I kdybych chtěla, tak nemám co ti za to dát."
,,Dobře." řekl a odešel.
,,Do prdele!" bouchla jsem do postele.
Vytekla mi slza a udržuju abych nezačala brečet.
Odhodila jsem pravidla a upustila další slzy.
Nenávidím to tady. Nechci tady být.

NĚJAKOU DOBU jsem si pobrečela a pak se opět začala učit ty pitomý pravidla.
Myslím, že to umím. Radši budu dělat to, co oni chtějí.
Přemýšlím nad útěkem. Musím něco dělat. Nevím, co teď dělají kluci. Určitě se mi snaží pomoc, ale neví jak. Neví kde jsem. Sama nevím kde sem a asi se to nedozvím. Potřebuju strašně na záchod a chci, aby někdo přišel. 
Naštěstí přišel za nějakou dobu Vojtěch.
,,Umíš to?" zeptal se a sedl si na postel.
,,Jo."
,,Slyšel jsem pár věcí od Martina, co si dneska ráno vyváděla."
Martin? To je ten, o kterém Kamil přece mluvil.
To bude on, přesně takhle ho popisoval.
,,Beth mluvím s tebou."
,,Já.. Nevím co ti na to mám říct."
,,Ty chceš utéct."
Ne ty vole chci tady zůstat. Jasně, že bych nejradši utekla.
,,Zkusila jsem to. Už to dělat nebudu."
,,No to nebudeš, když budeš přivázána k posteli."
Tak tohle jsem fakt posrala. Proč sem tak blbá.
,,Potřebuju na záchod."
,,Pokud budeš umět všechny pravidla, tak tě možná pustím."
,,Já se počůrám."
,,No. Podej mi ty pravidla."
Povzdechla jsem si a podala mu to.
Tak strašně ráda bych mu vrazila pěstí. Já toho člověka tak nenávidím.
No povídej.
,,Řekni mi čtvrtý pravidlo."
,,Nevím. Já to umím za sebou."
,,Ale do prdele říkal jsem, že to prostě budeš umět!"
,,Já to umím. Akorát za sebou."
,,Já chci čtvrtý pravidlo!"
,,Vojtěchu běž do prdele! Už mě to tady fakt nebaví."
,,Aha. Tak ty takhle."
Zvedl se z postele a někam odešel.
,,Vrať se prosím! Potřebuju na záchod. Prosím!"
Přišel s něčím dřevěným v ruce.
Je to dlouhý a tenký.
Nevím, jak to mám popsat.
,,C-co to je?"
,,Tohle? Nevidíš to Beth?"
,,Co s tím chceš dělat?" zeptala jsem se nervózně.
,,No to mám jen tak, abych něco držel v ruce."
,,Aha."
,,Ne do prdele! Budu tě s tím mlátit po každý, co něco vědět nebudeš!"
,,Fakt?"
,,Ano! Jasně, že jo. Měla si na to dost času. Místo toho, co si vymýšlela, jak utéct, tak ses měla učit pravidla."
,,Ne. Nech mě, prosím."
Sedl si vedle mě na zem do tureckého sedu.
,,Hezky, ať na tebe dosáhnu."
,,Já se to fakt naučím. Vojto já to pořád dokonale neumím, promiň. Já. Strašně se bojím, nechci."
,,A co si myslíš? Že se tady z toho rozbrečím nebo co. Pravidlo čtyři dělej."
,,Něco s uklizením vařením atak."
Natáhl ruku a bouchnul mě do zad.
Ucítila jsem štiplavou bolest.
,,Auu." zařvala jsem.
,,Co to má znamenat? Tak to nějak zformuluj, ať to řekneš správně, ne?"
,,Já.. Já nevím."
,,Dobře. Tak pravidlo číslo dva."
To si zrovna pamatuju.
,,Bez toho, aniž s nikým nebudu komunikovat nebo se mě nikdo na nic nebude ptát, nemám právo mluvit."
,,No správně. Vidíš, jak to jde. Mrzí mě, že to musí být násilím."
,,Hm." řekla jsem naštvaně.
,,Pravidlo číslo sedm. Honem."
,,Budu se všemi v tomhle baráku mluvit slušně a nebudu jim nadávat."
,,No ano zlatíčko a ještě abys ty pravidla dodržovala, viď?"
,,No."
,,Víš, že když pravidla nebudeš dodržovat, čekají tě tresty. A ne úplně příjemný."
,,Ano. Už jsem to slyšela."
,,Fajn. Pravidlo číslo jedna?"
,,No... Hele že musím..."
Ucítila jsem bolest na ramenu.
,,Au! To bolí."
,,Nebude ti to trvat hodinu."
Pohladila jsem si rameno. Strašně to tím bolí. To není jako ruka..
,,Pravidlo číslo osm."
,Já.. Nevím."
Ucítila jsem bolest na zádech.
,,Auuu. Vojto prosím!"
,,Co?" zasmál se.
,,Moc se mi to líbí. Jsi tak roztomilá."
,,Fuj."
Ucítila jsem bolest na ruce.
,,Už mě nebij. Promiň."
,,Umíš ty ostatní pravidla?"
,,Asi ne. Teda učila jsem se je, ale jsem nervózní, když u mě stojíš a mlátíš mě."
,,Je. To je mi líto." usmál se.
,,Já se to doučím."
,,Na kolik těch pravidel jsem se tě ptal?"
,,Na čtvrtý, sedmý, druhý a první. Myslím."
,,A pověz mi, kolik jich je."
,,Deset." řekla jsem.
,,No, aspoň to víš. A 10-4 je šest."
,,No výborně Vojto. Do deseti počítat umíš."
Tohle jsem říct musela.
,,No to se moc nesměj. Protože dostaneš dalších šest ran."
,,No to ne."
,,No to teda Jo. Včera jsem ti něco říkal."
,,Ne. To fakt bolí." ukápla mi slza.
,,No to je pro mě plus. To je dobře, že tě to bolí."
,,Vojto. Prosím." zašeptala jsem.
Bouchnul mě přes zadá.
,,Au!" rozbrečela jsem se.
Bouchnul mě po druhý.
,,Ne! Přestaň!"
Praštil mě po třetí, tentokrat po ramenu.
,,Hej!" 
Zasmál se a pohladil mě po hlavě.
,,Jsi psychopat Vojtěchu. Myslím to vážně."
Bouchnul mě po čtvrtý.
Udržela jsem se nezakřičet.
,,Já vím."
Rychle mě tím praštil ještě dvakrát za sebou do samého místa.
,,Tak vidíš. Když takhle zlobíš a neděláš co máš, tak tě to bude bolet."
Sklopila jsem hlavu.
,,Můžu na ten záchod?"
,,Jo."
Vzal na stole nějaký klíč a odemkl mi pouta.
Strašně mě bolí celý zadá a trochu ruka.
To je strašný, takovou bolest jsem ještě nezažila.
Zvedla jsem se a pohladila záda.
,,Počkej! Stůj."
Zastavila jsem se u dveří a podívala se na něj.
Přišel ke mně a vyhrnul mi vzadu tričko.
,,Máš kus zad červených a jednu modřinu."
,,Jo. Děkuji že to vím."
Pustil mi tričko.
,,Můžu jít?"
,,Jo."
,,A Beth?"
Otočila jsem se a podívala se na nej nenávistně.
,,Dnes si měla volat s Dominikem."
,,A ještě mělo být nějaký překvapení ohledně Betty." dodala jsem.
,,Telefonát s Dominikem nebude. Ten měl být jenom za podmínky, že budeš hodná."
,,A ta Betty?"
,,To uvidíš dnes večer." usmál se.

Doufám, že se vám líbí, jak kniha pokračuje. Za týden v neděli vás budou čekat první tři kapitoly nové knížky! Doufám, že se těšíte. A taky vás bude čekat nová kapitola, v které se stane hodně věcí, které byste nečekali.