Únos Beth- pokračování

16. kapitola

Vzbudil jsem se. Já se tak strašně těším, až to budu mít všechno za sebou.
Šel jsem do obýváku.
Dělají jsi všichni srandu? Proč spí. Je devět ráno a já chci jet.
Přesně, jak jsme se domluvili.
Ráno mě odveze k autu Dominika a já odjedu odsud do prdele.
Už to tady v životě nechci vidět.
Vzbudil jsem se kolem třetí ráno. Měl jsem strašný výčitky kvůli tomu, jak jsem uhodil Betty. Cítím se tak strašně.
Cítí se taky tak strašně, když ji praští?
Silně pochybuju.
Je mi hrozně. Pomyšlení na to, co se tady děje mě mrazí.
Udělal jsem si kafe a sedl na gauč.
Asi mi nezbývá nic jinýho, než prostě čekat, až se vzbudí.
Vstal asi kolem desátý.
Konečně.
,,Čau. Promiň, že jsem vstal až teď. Jsem úplně zničenej." řekl a sedl si.
,,Taky mi není nejlíp. Každopádně, potřebuju jet pracovat."
,,Bráško. Já tě odvezu neboj. Jen se proberu a dovezu tě k autu."
,,Díky." usmál jsem se.
Tak ať dělá. Už to chci mít co nejdřív za sebou. 
Jdu za Betty. Chci ji vidět, jak ji je.
Otevřel jsem dveře a pomalu nakoukl.
Ona ještě spí.
Přišel jsem k ní a sklonil se.
Všude má modřiny. Je tak strašně omlácená.
Chvíli jsem u ní stál.
Odešel jsem a pomalu za sebou zavřel dveře, abych ji náhodou nevzbudil.
I když, myslím si, že to každou chvíli udělá buď Martin nebo Vojta.
Sedl jsem si opět na svoje místo.
Vojta se šel převléknout a pak přišel.
,,Můžeme jet, jestli budeš chtít."
Rychle jsem se zvedl.
Teď to musí vypadat, že tady nechci být.
,,Doufám, že to nevypadá, že tu nechci být. Zůstal bych tu déle, ale bohužel musím jít do práce."
,,Buď v klidu. To by mě snad ani nenapadlo."
Konečně jsme přišli k autu.
Už se nemůžu dočkat, až přijedu za Beth a Dominikem.
Jeli jsme. Pozoruju cestu, abych  věděl, jak sem dojet.
Bolí mě šíleně záda. Prostě nevím, jestli z té postele, ale prostě při každým pohybu cítím štiplavou bolest.
Začínám být docela nervózní.
Cestu si potřebuju vážně pamatovat a mám strach, že všechny možný odbočky si pamatovat nebudu.
,,Jsi si jistý, že zvládneš Betty pohlídat?"
,,Jsem si jistý, že jo."
,,Věřím, že to zvládnete."
,,Stejně nechápu, že si můžete být tak jistý, že v noci neuteče. Kdyby chtěla, tak to dokáže."
,,Má na sobě čip. Když se vzdalí jenom na zahradu, dá mi to takovej signál. Takže si myslím, že jen tak neuteče."
Tak tohle trochu kazí plány.
,,Navíc tam mám i polohu. Viděl bych, kde je."
,,A nemůže si to jakoby nějak sundat?"
,,Může. Ale i to mi to ukáže."
,,Kde si to vzal?" zasmál jsem se.
,,To ti úplně nemůžu říct."
,,Dobře. Ale je to hodně chytrý."
,,Hm. Jen tak o ni nechci přijít. Jak už jsem říkal. Nechám si ji do té doby, dokud mě to nepřestane bavit."
Kývl jsem.
No to je super. Takže on se dozví, že s Betty půjdeme pryč. A ani sundat si to nemůže, to by taky zjistil.
Konečně jsme zastavili.
Cestu mám snad už zmáknutou a budu vědět, kudy jet.
Rozloučili jsme se a vystoupil jsem z auta.
Do prdele Kamile, jsi tak dobrej.
Ale tohle ještě není konec. Odemknul jsem si Dominikovo auto a nasednul.
Nesmím mu ho hlavně nabourat.

Pohled Beth
Vzbudila jsem se.
Podívala jsem se na mobil. Aha, deset ráno.
David mi napsal asi tři zprávy.
Sakra, doufám, že nebude nějakej problém.
Kde jste? Vrátíte se dneska??

Beth, jsi v pořádku?

Beth???!

Jejda. Asi se tak trochu bojí.
Co mu mám odepsat.
A kde je kurva Kamil? Už chci aby přišel. Chci abych slyšela, že je Betty v pořádku a žije.
Počkám, až se vzbudí Dominik. Společně se poradíme.
Podívala jsem se, kdy mi zprávu napsal.
První před třemi hodiny a ty dvě před půl hodinou.
Je hezký, že se o mě bojí.
Včerejší noc byla tak krásná. Nejradši bych si to teď hned zopakovala. Bylo to fakt úžasný a jsem moc ráda, že jsme do toho šli.
Začal se otáčet.
Prosím, vzbuď se. Konečně jsem si myslela, že už nespí, ale jenom se otočil a chrápe dál.
Ale na to jsem si už zvykla.
Hodinu jsem byla na mobilu, nudila se, ale pak se konečně vzbudil.
Musela jsem mu trochu pomoc. Hladila jsem ho po hlavě a hrála si s jeho vlasy.
Koukal na mě tak rozespale.
Je tak krásný.
,,Dobré ráno lásko."
,,Dobré ráno." řekla jsem a přitulila jsem se k němu.
,,Nějaké novinky s Kamilem?" zeptal se.
,,Spíš s Davidem. Psal mi tři zprávy a ptal se, kdy přijdeme."
,,Co si mu napsala?"
,,Čekala jsem, až se probudíš, abys mi pomohl."
,,Tak napiš, že se vrátíme nějak zítra. Že jsme spolu jeli na hotel a chceme být sami."
,,Myslíš, že nám to jako uvěří?"
,,Myslím, že snad jo. Ale tak nezaručuju to."
,,Mužem napsat cokoliv a nikdy nebude jistý, jestli to uvěří. Takže můžeme doufat a uvidíme."
,,Přesně tak lásko."
,,A jak ses vyspinkal?" zeptala jsem se a hladila ho po ruce.
,,Úžasně. Už si ani neumím představit, že usínám bez tebe."
,,Taky si říkám. Strašná představa."
,,Jak se ti líbila dnešní noc?" usmál se.
,,Bylo to úžasný. Jsem ráda, že jsem to ztratila s tebou."
Usmál se a dal mi pusu na čelo.
,,Moc tě miluju. Úplně strašně. A tak strašně žárlím. Ani nevíš, jak jsem vzteklý, když se tak na sebe s Viktorem díváte." kouknul se na mě smutně.
,,Dominiku ale vždyť víš, že ho nechci. Nelíbí se mi. Jsme jenom kamarádi."
,,Taky jsme začínali jako kamarádi."
,,Já nevím, jak ti mám říct, že to není můj tip."
,,Už nijak. Věřím ti. Akorát říkám dopředu, že jestli si na tebe něco zkusí, tak mu rozbiju hubu. A je mi jedno, že to je kamarád."
,,Zbytečně se rozčiluješ. Ale dobře. Kdyby cokoliv, tak použij své pěsti." usmála jsem se.
,,Jo. Přesně tak."
,,Kamil mi psal, že za chvíli pojede."
,,Super. Musí nám toho hodně říct."