Únos Beth- pokračování

25. kapitola

,,Kdo?" řekla jsem tak potichu, že ani nevím jestli mě bylo slyšet.
,,Vojta." usmál se znova.
,,Prosím, ne." řekla jsem už dosti nahlas a podívala se mu do očí.
,,Proč, máš strach?"
Neodpovídala jsem a polkla si.
,,Mluvím s tebou." zvýšil hlas.
,,Jo. Bojím. To chceš slyšet? Jsem o hlavu menší a naproti komukoliv slabá.."
,,Nemluv se mnou takhle."
,,Fajn. Dej mi ten papír s těmi  zasranými pravidly."
,,Začnu ti dávat tresty a věř mi, že to nebude příjemný."
,,Samotný trest je už jenom, že tady budu muset být s Vojtěchem."
Zasmál se.
,,Nevíš, čeho já jsem schopný Betty."
,,Jsem Beth." řekla jsem nechápavě.
,,Je to podobný."
,,Souvisíš s Betty? S moji kamarádkou?"
,,Ne." řekl klidně.
,,Nejsi náhodou Martin?"
,,Do prdele drž hubu! Nejsem žádný Martin!"
Mlčela jsem.
Hodil mi papír na postel.
Jediný, co je v tomhle pokoji, je postel a stůl.
Takový prázdný.
,,Jdu pryč. Vojta už je tady. Tak se běžte hezky přivítat, dlouho jste se neviděli."
Zasmála jsem se.
,,Jasně."
,,Tem smích tě brzy přejde. Věř mi."
,,Věřím." řekla jsem si tak potichu pro sebe, že mě nemohl ani slyšet.
Práskl za sebou dveřmi.
Sedla jsem si a podívala se na papír.
Z hluboka jsem se nadechla. Potřebuju se na to připravit. Bůh ví, co tam bude. Začala jsem číst.
1.) budu poslouchat všechny v tomhle baráku na slovo.
2.) bez toho, aniž s nikým nebudu komunikovat nebo se mě nikdo na nic nebude ptát, nemám právo mluvit.

Už teď se mi to nelíbí. Pane bože, co tohle je.
Pokračovala jsem.
3.) Automaticky budu dělat věci v domácnosti. Vařit, uklízet, odnášet a přinášet jídlo.
Vzpomněla jsem si na to, jak moc mi chybí moje práce. Cítím tak strašnou bolest.
Já tady nebudu Vojtěchovi sloužit. Se slzami jsem si povzdechla.
Jsem tak na sebe nasraná. Ani to snad nechci číst dál.
Odhodila jsem papír vzteky na zem.
Otevřely se dveře.
Podívala jsem se na něj. Srdce mi bije jak o život a cítím tak neskutečnou úzkost.
,,Beth." skoro zašeptal a přiblížil se ke mně.
Se strachem v očích jsem se na něj podívala.
,,Myslela sis, že jsem úplně blbej?"
Kývla jsem.
,,Jo?" zeptal se a usmál se.
,,Kde je Betty?" zeptala jsem se.
,,Betty, Betty, Betty. Jde ti jenom o ostatní. Ale je ti asi úplně u prdele, že jsi tady, že? Ale věř mi, že to nebude na dva dny, jak před tím, když jsem tě unesl. Takhle to fakt nebude."
,,Celou dobu jsi věděl o..." zastavila jsem se.
,,Jo. Ty sis myslela, že jsem tohle Kamilovi fakt sežral?"
,,Do prdele." povzdechla jsem si.
,,Hele hele, uklidni se."
,,Řekni co po mně chceš."
Zasmál se a ignoroval otázku.
,,Kde máš ty pravidla?"
,,Leží na zemi." ukázala jsem na ně.
,,A proč leží na zemi?"
,,Protože tam spadly." rozhodila jsem rukama.
,,Nemluv se mnou takhle! A spadnout asi jen tak nemohly."
,,Ježíši!" zařvala jsem.
,,Drž hubu a začni se učit ty pravidla, místo toho abys je házela po zemi. Protože jestli je nebudeš dodržovat, tak budeš dostávat."
,,Co?" zeptala jsem se.
,,Budu tě mlátit!" zařval na mě.
,,Já vím, pochopila jsem tě."
,,Beth ty na mě nebudeš zvyšovat hlas."
,,Ty na mě taky ne Vojtěchu."
,,Co jsi to do prdele dovoluješ? Zapomněla si, čeho já jsem schopnej?"
,,Nezapomněla. Na takovýho hajzla, jako si ty, nejde zapomenout."
Chytl mě za rameno.
,,Pust mě." řekla jsem se slzama a snažila se je udržet.
,,Betty byla jiná. Taková poslušná, tichá."
Mlčela jsem.
,,Co je s Betty?"
,,Je na svým místě, tam kde má být."
,,Teď jsi měl být na koncertě."
,,Jo, jenže nejsem úplně blbej a na takovej plán, vám jen tak neskočím. Vy jste chytrý, ale já jsem chytřejší."
,,Ne, ty nejsi chytřejší, ty jsi vyloženě vychcanej."
,,Porušila jsi pravidlo číslo 7."
,,Tam jsem ani nedošla. Prostě mi řekni, co je do prdele s Betty!"
Natáhl ruku a já jsem automaticky uhnula.
Ale bylo mi to k ničemu. Ucítila jsem na tváři bolest.
Větší, než před tím od toho neznámého chlapa.
Ani jsem si to neuvědomila a slzy mi stékaly po tváři.
,,Proč je Kamil tak blbej a nepamatuje si cestu?"
,,Není blbej."
Byla chvíle ticha.
,,Jak jste mohli vědět, že zastavíme zrovna na tomhle místě." zeptala jsem se
,,Neřeš to..."
,,Budu."
,,Drž hubu a uč se pravidla nebo tě tady zbiju tak, že se nezvedneš."
,,Posloucháš mě?" zeptal se po chvíli.
Snažím se přestat brečet, ale nejde to.
,,Chci jít domu."
,,Až dostanu to, co chci, tak pak možná."
,,Od jakého kamaráda?" vzpomněla jsem si na to, co mi říkal ten vysoký chlap.
,,Co ti říkal?" šel ke mně tak blízko.
,,Vlastně skoro nic. Jenom něco o mému kamarádovi. Že až vám dá to, co chcete, tak mě možná pustíte."
,,Má štěstí."
,,Jak se jmenuje ten chlap?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Co ti je do toho? Stejně ho nebudeš oslovovat jménem."
,,A jak jinak ho mám oslovovat?" zeptala jsem se a otřela si slzy.
,,Nijak ho nebudeš oslovovat. A po mně tady taky nebudeš řvát Vojtěchu. Vypadá to pak, že ke mně nemáš respekt."
,,Taky že nemám." řekla jsem si pro sebe, ale mám pocit, že to slyšel.
,,Ještě jedno slovo a vrazím ti podruhý."
Nic jsem neříkala.
,,A Betty se neměla úplně fajn." usmál se.
,,Tak když tady byla s tebou..."
,,Tohle tě přejde. Kdybys ji viděla. Tak ztrápenou, denně bitou. Vyprávěl ti to Kamil?"
,,Podrobnosti mi neříkal."
Povzdechla jsem si.
,,Radši." dodal.
,,Řekni mi prosím co je s Betty." řekla jsem už naštvaněji.
,,Je v tom domě, do kterého jsi Kamil nepamatoval cestu." usmál se.
,,A já jsem kde jako?"
,,Jinde. Prostě drž hubu a uč se ty pravidla. Mám tě dost a to tě vidím prvních pár minut."
,,Ještě něco?" zeptala jsem se a podívala se mu do očí.
,,Máš ještě nějaký otázky?"
,,Jo a to hodně."
,,Tak ti pro připomenutí říkám, že ti nic neřeknu. Máš smůlu."
Přišel ke dveřím a koukal se stále na mě.
,,Nenavádím tě." řekla jsem se slzami v očích.
,,Já vím Beth." usmál se a pomalu za sebou zavřel dveře.
Zvedla jsem z postele.
,,Do prdele!" zařvala jsem nahlas a bouchla do stolu.
Vypadám, že jsem v pohodě, ale mám takový strašný strach...

Můžete mi zatím napsat, jak jsi myslíte, že řeší ztrátu Beth, Dominik s Viktorem a Kamilem!❤️