Únos Beth- pokračování

2. kapitola

Odpoledne uběhlo rychle.
Podívala jsem se, kolik je.
Kluků jsem se ptala, v kolik vyrazíme a potřebujeme vyrazit kolem devátý.
Teď je sedm.
Takže chvíle, kdy se potřebuju jít připravovat.
První jsem si dala make up.
Potom pudr, řasenku, stíny.
Musím říct, že dneska se mi to fakt povedlo a líbím se sama sobě. Vlasy si nechám normálně rozpuštěné, takhle se mi to líbí nejvíc.
Teď ještě vymyslet, jaké oblečení si vezmu.
Zkoušela jsem různé varianty.
Nakonec jsem stejně zvolila černý krop top s džínama, a na sebe hodila takovou červeno modrou bundičku.
Akorát bylo půl osmý. Přišla jsem do obýváku.
Seděl tam David, Jakub, Dominik a Martin.
Usmála jsem se a sedla si vedle nich.
,,Kam jdeš?" zeptal se udiveně David.
,,Jdu na nějakou párty v domě s Jakubem a Dominikem."
David se zasmál.
,,Aha. Tak hlavně se prosím tebe neopij, víš přece kolik ti je."
,,Ano vím. A neboj se, pojedeme stejně na hotel, vrátíme se ráno."
,,No dobře. Tak si to tam užijte. A sluší ti to Beth." řekl a usmál se.
,,Hele, hele. Abych nežárlil." zasmál se Dominik.
,,Ale...Neřeš blbosti a běž se taky obléknout. Nevypadáš, že za půl hodiny odcházíme." zasmála jsem se.
,,Zlatíčko já na sebe hodím mikinu a jdu. Já nepotřebuju hodinu a půl."
Půl hodinky jsme strávili v obýváku a já si povídala hlavně s Davidem.
Strašně dlouho, jsem se s ním takhle nebavila.
Došla jsem si před dlouhou cestou na záchod.
Nasedli jsme do auta.
Venku je docela velká zima. Klepala jsem se a to jsem šla jenom chvíli.
,,Máme všechno?" zeptala jsem se a prohlédla se.
,,Já myslím, že máme." ozval se Jakub ze předu.
Jakub mi zabral místo vepředu a já musím být tady sama vzadu.
Ale ani mi to tolik nevadí. I když ráda pozoruji cestu, zepředu.
Vzala jsem si mobil a rozklikla Instagram.
Hodinu cesty nedám a vůbec nevím, jak si ji mám zkrátit.
Seděla jsem a opřela si hlavu o sedačku.
,,Kde až to je?"
,,To ví Jakub. Já jsem tam ještě nikdy nebyl." řekl Dominik a otočil se na mě.
,,Jedeme kousek k hranicím." odpověděl mi Jakub.
Kývla jsem hlavou a pokračovala dál v nudným přemýšlení.
Pak jsem si vzala mobil a projížděla Instagram.
Nevím, co jinýho v autě dělat.
Dominik se soustředí na jízdu. Jakub se ale očividně taky nudí, stejně jako já.
Cesta ubíhala pomalu a já pořád koukala na hodiny, kdy tam budem.
Začalo pršet a moje další velká zábava bylo koukat na kapky, jak stékají po okýnku.
,,Dneska určitě pít nebudu. Rozhodla jsem se, že to není správný." řekla jsem po dlouhé době ticha.
Jakub s Dominikem se na sebe podívali a zasmáli se.
,,Ale já to myslím vážně." řekla jsem na obranu.
,,Dobře. Je to na tobě, my tě nenutíme. Ale ať zase neskončíš klečet u záchoda." řekl Dominik.
,,Vždyť proto nebudu pít."
,,Ale neboj, my ti ty vlasy klidně podržíme." zasmál se Jakub.
,,Ale já pít nebudu už." usmála jsem se.
,,Víte kdo mi volá?" zeptal se Jakub a upřeně se díval do mobilu.
,,Nevím." řekl Dominik a podíval se vedle něj.
,,Vojta. Co po mně chce?"
,,Zvedni mu to." řekla jsem nedočkavě.
,,Ne. Nebudu mu to zvedat. Ty máš náladu na nějaký jeho vydírání?"
,,Třeba je to důležitý." povzdechla jsem si.
,,Beth. Nebudeme si tím kazit večer. Bude to nějaká blbost." řekl Dominik.
,,Hm, tak jo. Ale co když to je důležitý."
,,Není. Na tohle nemysly."
,,Hm. Stejně bys mu to měl zvednout Jakube."
Jakub si povzdechl a otočil se na mě.
,,Věř mi, že bude lepší, když to nezvednu."
Kývla jsem a už to dál neřešila.
Po půl hodině, plný nudy a projíždění mobilu, jsme jeli nějakýma uličkama, kde byly malý domky.
Koukala jsem se z okna a pozorovala, jak domy mají velké zahrady, s trampolínami a bazény.
,,Za chvíli tam budem. Teď už jeď jenom rovně a řeknu ti, kde zástavíš."
,,Hm, dobře." řekl Dominik a jel podle Jakuba.
,,A ty tam máš jakože nějaký kamarády, nebo lidi, které znáš?" zeptala jsem se Jakuba.
,,Jo. To je dům kamaráda. Řekl ať si klidně někoho vezmu."
Zastavili jsme u velkého domu.
Začala jsem být strašně, ale strašně nervózní.
Úplně, jak před písemkou. Srdce mi bilo, jak když jsem se probudila uvězněná u Vojty.
Zakroutila jsem hlavou a zhluboka se nadechla.
Vystoupila jsem z auta a zatřásla se zimou.
Jakub vzal do ruky mobil a začal volat asi tomu kamarádovi, že jsme přijeli.
,,No. Čau. Hele jo, jsme tu, tak když tak přijď otevřít."
Dominik mě pohladil po zádech.
Usmála jsem se nuceně na něj.
,,Jo, jasně, v pohodě bráško. A kdo už tam všechno je?"
Dominik se podíval na mobil, kolik je.
,,Tak málo? No dobře, tak dělej." zasmál se.
,,Kolik už tam je lidí?" zeptala jsem se nervózně.
,,No ten kamarád, kterýho je ten dům a nějaký tři kluci, který neznám."
,,Jo. A kde je? Už půjde?"
,,Beth buď v klidu. Ano, už jde." řekl Jakub.
,,Strašně mě znervózňuje, jak je Beth nervózní." zasmál se Dominik.
,,Jo. Já ve společnosti takhle nebyla strašně moc dlouho. Ani nevíš jak."
,,Buď v klidu."
Dveře od baráku se otevřely a po malých schodech běžel vysoký kluk.
Měl na sobě červený triko a černé džíny.
Šel po mokré trávě a přišel k vratům.
Otevřel vrata a prohlédl nás pohledem.
Jakub se s ním pozdravil.
Srdce mi bilo a nevěděla jsem, co mám říct.
Dominik se usmál a pozdravil se s ním.
,,Čau, já jsem Dominik."
,,Čau, čau. Jsem Maty když tak."
Usmála jsem se a navázala oční kontakt.
,,Jé. Ty jsi malá. Ahoj."
,,Ahoj. Jsem Beth." zasmála jsem se.
Kývl hlavou a usmíval se.
Má světle modrý oči a hnědé vlasy.
,,Kolik ti je zlatíčko?"
,,Zlatíčko? Hele tohle je moje holka, takže klid." zvýšil hlas Dominik a naštvaně se díval.
,,Klid, já jsem to nevěděl." usmál se Maty.
,,Ehm. Řekl bych, že už můžeme jít dovnitř." řekl Jakub.
,,Jo, jasně."
Vešli jsme do zahrady a Maty za sebou zavřel vrata.
Prohlížela jsem, jak je zahrada krásná.
,,Líbí se vám tady?" zeptal se a vedl nás do domu.
,,Jo, je to tady docela pěkný." řekla jsem.
Vyšli jsme všichni schůdky.
Maty mi připadá docela v pohodě. Budu ráda, když budou i ostatní.