Dark World [One Direction]

27.

Ahojky, možná Vás zajímá, jak to zatím jde u kluků, takže celý tento díl se bude věnovat pouze jim :)
--------

*o týden později*

Liam's POV

Dojel jsem na místo, kde jsem prožil celé své dětství.

Vystoupil jsem ze svého Nissanu a vydal se po úzkém chodníčku k verandě. Překročil jsem dva malé schůdky a došel až ke dveřím, které jsem odrmkl svým klíčem.

Hned, jak jsem vešel divnitř, mě praštila do nosu přenádherná vůně čerstvě udělaných vaflí. Jejich vůni znám nazpamět, nikdy jsem za celý svůj život nejedl lepší, než od mamky.

Zul jsem si boty a vydal se do kuchyně. Mamka umývala nádobí.

,,Ruth? Podáš mi prosím tu utěrku?" houkla v domnění, že jsem má sestra.

Usmál jsem se, vzal utěrku přehozenou přes opěradlo židle a přešel k mámě.

,,Děku... Liame!" vypískla, když si všimla, že nejsem Ruth.

,,Ahoj mami." usmál jsem se a objal ji.

,,Nečekala jsem tě tu tak brzy, máš štěstí, že Nicole si má dnes přivést nápadníka, jinak by nebylo navařeno." šťouchla mě do tváře. Zabručel jsem. Ví moc dobře, že to nemám rád. Vždycky mě provokuje...

,,Já se stejně asi nezdržím na oběd. Jen jsem se stavil, abych vás zkontroloval. Musím za Soph." řekl jsem.

Chtěl jsem se otočit, protože jsem slyšel kroky, ale bylo pozdě. Na mých zádech se objevila blonďatá potvora. ,,Ruth, zlomíš mi záda." zasmál jsem se.

,,Dělám to pokaždý a ty ještě furt nemáš výdrž v zádech..." uchechtla se.

Zasmál jsem se a oklepal se, aby ze mě seskočila. Hned po tom jsem ji objal a vtiskl jí polibek do vlasů.

,,Nerad vás tu nechávám, dámy, ale opravdu jsem tu jen na skok. Možná se ještě stavím, uvidím." řekl jsem a znovu je obě objal. Škoda, že tu není Nicky.

,,Opatruj se. A pozdravuj Soph." řekla mamka.

,,Dobře." usmál jsem se a s mávnutím se přesunul zpět do chodby, kde jsem se zase obul.

Vyšel jsem ven a zamknul za sebou. Hned potom jsem zase skočil do auta.

,,Soph?" zavolal jsem do bytu.

Hned na to se ozvaly kroky a v mém zorném poli se objevila bruneta. ,,Li, ahoj!" usmála se a objala mě.

,,Ahoj." odpověděl jsem a jako pokaždé jsem automaticky zamířil so obýváku.

,,Takže... Dobrá zpráva. Všechno jsem sehnala, máš to tady. Špatná zpráva... Eric do toho nejde." řekla.

Povzdychl jsem si. Zrovna Eric by se hodil. ,,Dobře. Děkuju. Ale... Já nechci, abys do toho šla ty." zavrtěl jsem hlavou. ,,Jsi moje kamarádka od dětství, nechci tě vystavit nebezpečí."

,,Nebezpečí jsi mě vystavil, když ses se mnou začal bavit. Takže smůla, mě se nezbavíš. Chci ti pomoct vysvobodit tvojí princeznu z věže." zazubila se.

,,Soph, může se nám všem něco stát!" zvýšil jsem hlas.

Sophie protočila oči. ,,Kdy už konečně pochopíš, že nejsem křehká květinka, hm? Jsem stejná jako ty." řekla a odešla do kuchyně, takže jsem byl nucen se zvednout a následovat ji.

,,Já vím, jen tě nechci ztratit." přiznal jsem.

Soph se na mě s úsměvem otočila. ,,Neztratíš." zavrtěla hlavou a přešla k lednici, ze které vyndala mléko. Hned jsem pochopil proč. Kolem mých nohou se propletla kočka. Šedé chlupy, pár černých a zrzavých chlupů na hřbetě.