Dark World [One Direction]

2.

,,Damiene?" nakoukla jsem do jeho pracovny, ale nebyl tam. Pokrčila jsem rameny a sešla po schodech zpět dolů.

,,Ahoj Kathrin." mávla jsem na mou... No, co to vlastně je? Kamarádka určitě ne, spíše jen spolupracovnice.

,,Ahoj." usmála se a pokračovala v cestě.

Došla jsem ke žlutočernému Chavroletu Camaro a otevřela kapotu.

,,Tak co s tebou?" zamumlala jsem směrem k autu. Ano, možná vám teď připadám jako blázen, ale já prostě už od malička věřila, že má auto duši a slyší, o čem lidé mluví. ,,Jaktože brzdíš tak trhaně, hm?" povzdychla jsem si a klekla si ke kolu. ,,Tak na rampu." zamumlala jsem a vstala. Přivřela jsem kapotu a nastoupila do auta. Vyjela jsem na volnou rampu a pak seskočila.

,,Ahoj Alex! Už jsem si říkal, kde jsi." zavolal na mě Damian přes celou garáž a já se uchechtla.

,,Ahoj Damiane. Mám tě pozdravovat od Ashe." objala jsem ho. ,,No to děkuju... To je za trest? Něco jsem provedl?" zeptal se s obavami v očích.

,,Je pravda, že Ash jen tak někoho nepozdravuje, ale ty jsi jeho dlouholetý kamarád. Myslím, že tebe zabít nechce." uchechtla jsem se. Zakroutil očima.

,,Okej. Tak se dej do práce. Přišla jsi pozdě, všichni jsou u Peppeho na snídani. Já jdu taky, takže... Zatim čau." usmál se a odešel k Mitsibishi Lancer Evo, které mu patřilo. Nasedl a odjel. Já se tedy zase dala do opravování.

******

,,Umm, to jsem přesně potřeboval." mručel Ash slastí, když jsem mu masírovala ztuhlé svaly na ramenou a za krkem.

,,Divíš se? Celý den sedíš u těch svých kšeftíků. To chce pohyb." řekla jsem s úšklebkem.

,,Pokud si to neuvědomuješ, zlatíčko, tyhle kšeftíky nám zaručují budoucnost a prachy. A navíc - ten pohyb mi dopřáváš ty." řekl a zaklonil hlavu tak, aby na mě viděl.

Podívala jsem se do jeho modrých očí a na sekundu si myslela, že bychom snad doopravdy mohli být pravý pár. Bez přetvářek, s pravými city. Ale pak mě probudila skutečnost, a to taková, že jsem sice jeho holka, ale starám se mu jen o byt, auta a taky o 'pohyb', jak sám řekl. Někdy mě to mrzí, ale jindy jsem ráda, že mezi námi nejsou přílišné city. Až mu jednou ustřelí hlavu (nebo mně), nebudu (nebo nebude) se tolik trápit. I když... Já ho mám ráda. I přes to všechno, co dělá a páchá, dostal se mi pod kůži. Není to pro mě zas tak nezávazné, jak se zdá.

Jeho šikovná ruka zachytila mé zápěstí a shodila si mě k němu do klína. Jako hodná holčička jsem kolem něj omotala nohy a přetáhla mu triko přes hlavu. Přisál se mi na krk a udělal mi tam flíček křičící: Jsem majetek Ashtona Prankse! Nesahat!!!

Kdybych řekla, že se mi nelíbí, když o mě takhle pečuje, lhala bych. V tomto ohledu je dokonalý, jako ve spoustě dalších věcí.

****

Další ráno proběhlo skoro stejně, jako to předešlé. Sledování východu slunce, ranní sprcha s Ashtonem, ranní kafe s Ashtonem, polibek od Ashtona a nakonec sledování Ashtona, jak si obléká košili a sako. Ano, celý můj svět se točí okolo Ashtona.

Dnes jsem ovšem odjela první já, takže jsem byla dříve v garáži, kde jsem se přesunula k dalšímu autu. Tam byly potřeba vyměnit spálené gumy, olej a odstranit drobné škrábance z kapoty. Nejhorší míchání barev je, když je lak s metalízou. Tenhle lak byl naštěstí stříbrný s metalízou, takže se dal správný odstín udělat celkem dobře.

,,Brouku? Jdu si pro Range Rovera." zaslechla jsem za sebou hlas Ashtona. Otočila jsem se na něj a zamračila se. Byl naštvaný.

,,Něco se stalo?" zeptala jsem ho s obavami.

Pokynul svým lidem, ať jdou dál a přistoupil ke mně. ,,Jedna dodávka kokainu nedošla. Místo něj v ní byl koks. Jedu to zařídit. Vrátím se večer. Buď opatrná. Nerad bych přišel o své sluníčko." řekl a přivinul si mě k sobě. Sluníčko? Ehm... To jako fakt?

,,Dobře. Ty buď opatrný, já budu v pohodě." usmála jsem se, pohladila jsem ho po tváři a políbila ho.

,,Zatím, honey." mrkl na mě a odešel do zadní části garáže, kde nasedl do Range Rovera. Sledovala jsem, jak odjíždí, spolu s dalšími dvěma auty.

***

Vyměňovala jsem autu gumy, když najednou dovnitř garáže vjela černá dodávka. Přes ruční brzdu provedla smyk a zadní část auta se natočila směrem na mě. Z dodávky vyskočily dvě osoby v černém a v kuklách. Než jsem stihla nějak zareagovat, už mě chytli z obou stran, zacpali mi pusu, abych nemohla křičet, a zatáhli mě do dodávky.

Všechno bylo velmi zmatené. Poslední věci, co si pamatuju, bylo zabouchnutí dveří dodávky. A pak něčí ruka s kapesníkem, ze kterého byl cítit podivný pach. A nakonec tma...