Dark World [One Direction]

48. - The End

Když jsme dojeli na onen velký plac, nevěděli jsme, co vlastně dělat dál.

,,Lidi? Co teď?" zamumlala jsem do vysílačky a koukala, jak Rover přijíždí a zastavuje taktéž na tomto place. Jenže pak nic nedělal a my tak stáli proti němu, aniž bychom cokoli udělali.

,,Zatím nic nedělejte." řekl Zayn, ale Harry hmed potom hlásal: ,,Nemůžeme jen tak sedět. Potřebuju jen jednoho člověka, co se mnou vystoupí. Musíme zakročit a tohle je nejlepší nápad. Kdo mě bude krejt?"

Všichni najednou vypískli hlasité NE, až na mě. Já řekla, že půjdu. Harry má pravdu. Musíme něco udělat.

,,Jdeme všichni. V žádném případě nevystoupíte jen vy dva. Byli byste moc snadné cíle." řekl Niall a my museli souhlasit.

A tak jsme si to odpočítali a pak všichni najednou vystoupili z aut.

Co jsme nečekali byl ten člověk, který vystoupil z Roveru.

,,Ashtone?!" křikla jsem a natáhla ruku se zbraní před sebe. ,,Ty zmetku!" štěkla jsem a začala se k Ashtonovi přibližovat. Zastavily mě však Harryho ruce.

,,Klid zlato." řekl prosebně a až potom si uvědomil, co řekl. ,,Teda... Prostě klid." snažil se to zamluvit.

Já ho ale neposlouchala a snažila jsem se vymanit z jeho pevných rukou. Marně.

,,Chci s vámi jen mluvit, nic víc. Přísahám. Nestojím proti vám." řekl klidným hlasem Ashton a na jeho tváři se objevil úšklebek, když viděl, jak bojuji s Harryho pažemi.

,,To ti tak budu věřit ty svině prolhaná! Ty máš všechno na svědomí ty kryso!" zuřila jsem. Harry mi vyškubl z ruky zbraň a odhodil ji. Úplně jsem zapomněla, že jí držím a že se pokouším zamířit na Ashtona. To se mi teď ale nepovede, když má zbraň ležela na asfaltu kus od nás.

Ashton se zasmál a poupravil si oblek, načež se vydal naším směrem, se svými gorilami za zády. ,,Alexandro, omlouvám se ti. Za všechno. A teď drž zobák, ať vám můžu konečně vysvětlit všechno, co jsem chtěl." řekl.

Přinutila jsem se zmlknout a polkla jsem jedovatou poznámku. Taky jsem se přestala vzpírat, abych Harrymu ulehčila práci.

,,Takže... Jde o to, že-"

Dřív, než stihl cokoli říct, se ozval zvuk několika motorů a následně se přihnalo několik dodávek, ze kterých vyskákali ozbrojení zakuklenci.

Bylo to tak rychlé!

,,S tím nemám nic společného!" vykřikl Ashton, načež vytáhl ze svého opasku zbraň a začal mířit na ozbrojence, což jsme udělali i ostatní. Nic jiného ani nezbývalo.

Po dlouhé době jsem zase Ashtonovi věřila. Poznám, kdy lže a kdy ne a teď byl jeho výraz naprosto jednoznačný. Říkal pravdu, tihle k němu nepatří.

Harry mě konečně pustil a také začal mířit na kupu lidí v černém. Moje zbraň však ležela kus od nás, jak ji Harry odhodil.

,,Kryju tě." sykl Harry a já jen přikývla, než jsem se rozběhla pro zbraň.

A pak už to šlo rychle. Ozvaly se první výstřely a já nemohla uvěřit, co všechno se stíhá dít. Ze zadu se přiřítila další auta, ze kterých pro změnu vyskákali lidi, které jsem - i když nezřetelně - poznávala. Tohle byli lidé od Ashtona, připravení bránit svého šéfa.

A kupodivu chránili i nás. Někteří z nich nás kryli při střelbě.

Šílenější situaci jsem nezažila. Nemohla jsem se rozkoukat, všude se pořád někdo vynořoval a já netušila, jak dlouho ještě budeme schopní odolávat.