Dark World [One Direction]

41.

,,To snad nemyslíš vážně?!" křiknul Andy a já se opět mírně přikrčila. ,,Co tady dělá?!" sykne.

,,Andy, on potřeboval pomoct! Kdybych mu neotevřela, pravděpodobně by nám vykrvácel před dveřmi! A navíc si myslím, že bychom měli zjistit, kdo po něm jde. Mohlo by to souviset s naší rodinou!" řekla jsem a založila si ruce na prsou.

Andrew zatnul čelist i pěsti, ale nic neřekl. Pouze vydechl zadržovaný vzduch, až se mu rozšířily nozdry, jako by byl kůň. Pak mě se zavrčením obešel a zamířil přímo do své ložnice.

Nehodlala jsem teď ale řešit Andrewovy nálady a naštvané frkání. Vydechla jsem, abych se uklidnila, načež jsem vstoupila do svého pokoje, kde stále ležel Harry, který klidně oddechoval.

Přemýšlela jsem, jak bych mu mohla pomoct. Potřebovala bych zjistit, kdo má tohle všechno na svědomí.

Potichu jsem se přesunula ke křeslu, přes které bylo přehozené Harryho oblečení, abych ho mohla vyprat. Vzala jsem hromádku a i s ní odcupitala do koupelny, kde jsem oblečení položila na zem, načež jsem začala prohledávat kapsy a hledat jakékoli věci, které by mi mohly napovědět, o co tady jde.

Naivně jsem doufala, že něco najdu, ale jediné, co jsem našla, byl balíček žvýkaček.

Povzdychla jsem si a nacpala oblečení do pračky, kterou jsem pak zapnula.

****

Popíjela jsem kafe a pokukovala po Andym, který dělal na druhé straně stolu to samé. Už jsem to nevydržela a s hlasitým ťuknutím hrnku o sůl jsem jej odložila. ,,Proč nic neříkáš?" zeptala jsem se.

Andy se na mě podíval a také odložil hrnek, načež spojil prsty k sobě a naklonil se dopředu, takže na mě tak upíral přísný pohled. ,,Co mám na to asi tak říct? Tím, že jsi ho vzala dovnitř a teď se tu pravděpodobně schovává před bůhví kým, jsi ohrozila naši rodinu!" zavrčel.

,,Andrew, ty to nechápeš! Ty už jsi možná zapomněl, ale já ne. Tohle není tak jednoduché, jak si myslíš sakra! Nemohla jsem si říct ,vykašlal se na mě, nechám ho umřít'! Nejsem taková a ty to víš! Tak mě tady laskavě neobviňuj do háje!" křikla jsem a zvedla se, načež jsem rychle vyběhla schody nahoru.

Tam jsem se samozřejmě srazila se Sam. ,,Broučku, promiň, vzbudila jsem tě? Mluvila jsem moc nahlas, že?" klekla jsem si k ní a prohrábla jí rozcuchané vlásky.

,,Ne, vzbudilo mě to křičení," zavrtěla hlavou a přimáčkla si svého plyšáčka víc k tělu.

Zamračila jsem se. ,,Křičení?" ujišťovala jsem spíše sama sebe. ,,Jdi za tatínkem zlato." řekla jsem a rozběhla jsem se ke svému pokoji. Rozrazila jsem dveře a vběhla dovnitř.

Nečekala jsem, že tam uvidím Harryho, jak stojí u okna, kouká ven a objímá se rukama.

,,Harry?" špitla jsem a položila mu ruku na rameno, což ho asi vyděsilo, takže se na mě s leknutím otočil. Po jeho tváři se táhly mokré provázky slz. Absolutně jsem nevěděla, co teď dělat. Ale v tom tlaku mě napadlo jen jediné.

Rozpřáhla jsem ruce a vtáhla ho do objetí. Chvíli jen tak zkoprněle zíral, ale nakonec kolem mě obmotal svoje dlouhé paže a zabořil hlavu do mých vlasů.

Takhle jsme beze slova stáli asi dalších pět minut. Nakonec se ale Harry pohnul a nakonec se ode mě odtáhl. ,,Asi je čas, abych vám konečně všechno řekl, že jo?" zeptal se. Zaváhala jsem, ale nakonec jsem přikývla. Nebyla jsem si jistá, jestli to Harry zvládne, vypadal nepřipraveně, ale na druhou stranu máme právo se dozvědět, co se to tu ksakru děje...

,,Počkej, donesu ti nějaký Andyho oblečení." usmála jsem se a šla z pokoje, ale jen co jsem otevřela dveře, srazila jsem se s Andym, který v náruči již držel hromádku s úhledně poskládaným oblečením. ,,Ehm, díky." přikývla jsem a vzala hromádku, kterou mi podal, a předala ji Harrymu. Ten se nejistě pousmál, kývnul na důkaz díku směrem k mému bratrovi a zmizel v koupelně.

,,Omlouvám se. Máš pravdu. Vyslechnem si ho a uvidíme. Měli bychom mu pomoct." pousmál se. Byla jsem najednou tak ráda, že Andy dostal rozum, takže jsem se začala usmívat jak idiot.

,,Ehm, můžu?" pousmál se Harry tím nás vyrušil z naší ujeté oční konverzace. ,,Už bych to měl rád za sebou." uchechtl se Harry trochu a těkal očima mezi mnou a Andym. Neváhali jsme a sedli si na postel k Harrymu, který si tam také sedl.

,,Tak povídej." pobídla jsem ho.

Harry se zhluboka nadechl a spustil. ,,Vím, že jste si tehdy všichni mysleli, že jsem se kluky vybodl. Ale je to jinak... Já od nich neutekl. Asi to bude znít vtipně vzhledem k tomu, že nejsem nějaká sexy prachatá kočka, ale... Unesli mě. Ano, měl jsem sice v plánu se nějakou dobu vyhýbat světu, ale ne zase takhle. Den po tvém odjezdu jsem prostě šel po ulici a pokuřoval si. Ne že bych kouřil. Ale občas si dám na uklidnění..." odmlčel se. Ani jsme nedutali, já pomalu ani nedýchala. ,,Nejsem si jistej, jestli si to myslím dobře, ale... Asi vím, kdo to byl."
--------------

Ahojte lidi. Po sto letech další kapitola. Krátká kapitola, abych to upřesnila. Já doufám a věřím, že teď už to bude lepší a zase budu aktivní, ale na druhou stranu vám nemůže slíbit pravidelnost. Hlavně se musím zase do psaní dostat a to nevím, jak mi půjde. Takže pokud budou mezi kapitolami velké mezery v přidávání, tak se Vám moc omlouvám. Sama nevím, jestli se mi podaří se do toho zase dostat. Ale snad ano, protože mám nápady na další storky, takže... No, uvidíme :D