Dark World [One Direction]

40.

Seděla jsem na křesle naproti gauči, kde leží Harry. Mezi prsty jsem stále převalovala menší kulku (samozřejmě čistou), kterou jsem vytáhla z Harryho boku a snažila se přijít na jméno zbraně, ze které byla kulka vystřelena. Nejistě jsem pozorovala Harryho tělo, tvář. Změnil se. Vypadá výrazně mužštěji a má delší vlasy.

Tak dlouho jsem snila o chvíli, kdy mi zaklepe na dveře, omluví se, řekne, že si jen dělal hloupou legraci a všechno bude zase dobrý. Tak dlouho jsem snila o tom, že se ho zase budu moct dotknout, cítit přes jeho uplá trika tlukot jeho zběsilého srdce. Tolik jsem snila o tom, že ho obejmu, že ucítím jeho drahou vůni, a že ho políbím na rty.

A pak, po třech letech se tu najednou objeví. Zakrvácený, se škrábancem na boku od kulky. A v bezvědomí. Místo romantického objetí jsem ho musela tahat dovnitř domu a nějak ho dostat na gauč. Místo slov "miluji tě, dělal jsem si prdel" mi řekl "ne, do nemocnice ne". Život je zkrátka jiný, než jaký si ho člověk vysní.

Byla jsem napůl vyděšená, co mu kdo udělal, a napůl jsem byla naštvaná, že se celou dobu nikomu neozýval a teď se najednou uráčit ozvat, a to ještě ke všemu jen, když potřebuje zachránit prdel. No, nebo spíše život. Ani bych se vlastně nedivila, kdyby ho sledovala tlupa mafiánů.

Zvedla jsem se a přešla k němu, klekajíc si k němu. Dala jsem si kulku do kapsy. Až teď mě nějak přemohlo nutkání ho zblízka prozkoumat.

A proto jsem si až teď všimla téměř vybeldlých modřin na jeho poněkud bílém obličeji. Odhrnula jsem mu vlasy z tváře a zkoumala ho dál. Některé modřiny mizely pod trikem. Zamračila jsem se, odhrnula mu ho co nejvýš a téměř neslyšně jsem vypískla. I břicho měl samou modřinu, stejně tak hubené nohy pod nohavicemi, které jsem mu teď také povyhrnula.

Vykulila jsem oči a ústa si přikryla dlaní. Byl samá modřina! Jak to, že jsem si toho hned nevšimla?

,,Teto, kdo je to?" vyrušil mě tenounký hlásek, takže jsem rychle Harrymu shrnula triko i nohavice zase dolů.

,,To je..." podrbala jsem se na hlavě. ,,Kámoš. Jo. Je to můj kamarád." řekla jsem, jako bych ujišťovala spíše sebe samu. ,,Víš co? Vezmi si dvd, nějaké pěkné pohádky a jdi se koukat k sobě, ano? Pojď, něco ti zapnu. Dobře?"

Sam přitakala a já si oddechla, že je rozumná a ví, že zrovna teď by mi neměla přidělávat starosti nebo něco.

Zapla jsem jí v pokoji pohádku Stella a nechala ji tam. Seběhla jsem schody dolů a zrovna ve chvíli, kdy jsem šla zkontrolovat Harryho, zaskuhral a pomalinku zvedl svá těžká víčka.

Sykl a rukou se dotkl svého boku, načež se na mě tázavě zadíval, když zjistil, že má ránu ošetřenou a je obmotaný obvazem.

,,Ahoj." promluvila jsem a sedla si k němu na kraj gauče.

Rozlepil rty, načež si je oblízl a tiše promluvil. ,,Překvapení." řekl a zasmál se tak, aby ho to nebolelo, takže vznikl spíše podivný škleb doprovázený nějakým pošahaným kvíkáním.

,,Musíš do vany, musíme smejt tu krev, nemyla jsem tě celýho, jen kolem tý rány. A navíc... Nechci vyděsit Sam. Jdeme teď hned, dokud jsi při vědomí. Pojď, pomůžu ti." řekla jsem a zvedla jsem se. ,,Pak si promluvíme."

Jen přitakal a nechal si pomoct odvést do koupelny, kde jsem mu do vany napustila teplou vodu.

,,Díky." řekl a čekal.

Ironicky jsem se zasmála. ,,Snad si nemyslíš, že tě tu nechám samotnýho? Zapomeň! Nahatýho jsem tě viděla... Hodněkrát. Takže dělej." řekla jsem nekompromisně. Zakroutila jsem očima a alespoň se k němu otočila zády.