Dark World [One Direction]

7.

Vzbudil mě šramot v bytě. Hodiny ukazovaly devět hodin ráno, takže jsem se rozhodla už vylézt.

V koupelně jsem se trochu upravila a oblékla jsem se.

,,Dobré ráno, Lex." pozdravil mě Liam sypající si do hrníčku kafe. ,,Chceš taky?" zeptal se.

,,Dobré ráno. Jo, dala bych si." přikývla jsem. ,,Mám ti pomoct?" zeptala jsem se.

,,Umíš vařit?" otočil se na mě. Já přikývla. ,,Bezva. Tak co palačinky?" usmál se. Zdá se mi to, nebo je nějak přehnaně milý a usmívající se?

,,Jo. Dám se do toho." přešla jsem k ledničce a vyndala, co bylo potřeba.

,,Mouka je tady a tady je cukr. Jelikož odpoledne mizím, budeš si to tu moct prohlídnout, abys věděla, kde co je." řekl a zalil nám kafe.

Palačinky dopadly dobře. Už jsem je dlouho neměla, takže jsem si pochutnala, a Liam asi taky, protože si nestěžoval.

,,Ehm, nevíš kde mám mobil?" zeptala jsem se.

,,Pravděpodobně ho má Zayn nebo Harry. Večer ti ho donesu, pokud to půjde. Ale budeme muset udělat menší přiopatření. Vymazat pár čísel nebo ti dát rovnou novou simku, vymazat určitý fotky a bla bla bla." kroutil očima. Zamračila jsem se. Kam se poděl jeho nemizející úsměv? Raději jsem to neřešila a poděkovala.

Chtěla jsem uklidit nádobí, ale zadržel mě. ,,Jedem nakupovat, tohle doděláš pak." řekl a zvedl se ze židle.

*****

Myslela jsem, že mi koupí jen to nejnutnější, ale když už jsme měli několik tašek, raději jsem přestala myslet. Zastavila jsem se u drogerie a vzpomněla si, že tam si taky musím něco nakoupit.

,,Liame? Potřebovala bych ještě pár věcí. Ženských." upřesnila jsem. Liam se ušklíbl. ,,Tak je jdem koupit." pokrčil rameny. ,,Ale já je nechci kupovat s tebou. Je to divný." zamračil se a pak protočil oči. ,,Fajn. Já jdu naproti do autopotřeb. Za deset minut nejdýl budeš stát tady u toho kaktusu. Tady jsou peníze, kup si co potřebuješ." řekl a odešel do protějšího obchodu.

V obchodě jsem v jedné uličce zahlédla povědomou postavu. Když se otočila, zjistila jsem, že jsem se nemýlila. ,,Alex?" řekne překvapeně a už jde ke mně. ,,Ginny?" usmála jsem se. ,,Panebože! Co ty tady?" zeptala jsem se a vrhla se jí kolem krku. ,,Já tu mám poblíž přítele a práci. Co ty tady?" zeptala se Ginny zvědavě. ,,Já... Ehm. Mám tu kamaráda. A bydlím u něj a... A... Tak." řekla jsem nervózně. Nevěděla jsem, co všechno můžu říct.

Ginny najednou začal vyzvánět mobil. Zvedla ho. ,,Ano brouku?" řekla do telefonu a těkala pohledem po obchodě. ,,Hned jsem tam. Zatím." řekla a zavěsila. ,,Promiň, už musím. Určitě se musíme někdy sejít. Zeptám se přítele, kde tě najdu. On ví o všem, co se kde šustne. Moc ráda jsem tě viděla." usmála se. ,,Já tebe taky. Zatím pa!" mávla jsem na ni a sledovala, jak platí svůj nákup a následně odchází se zamáváním pryč.

Ginny je moje dávná kamarádka. Dříve, než jsme šly každá jinou cestou (čili - ona šla pracovat jako redaktorka a já šla k Ashtonovi), jsme byly jako sestry. Neviděla jsem ji přes rok. Vůbec se nezměnila, pořád vypadá stejně skvěle, možná i lépe...

Zaplatila jsem nákup.

Když jsem vyšla z drogerie, měla jsem ještě asi čtyři minuty, takže jsem šla do autopotřeb za Liamem. Už přes výlohu jsem ho zahlédla, jak zamyšleně zírá do regálu.

Uchechtla jsem se. ,,Co to tu vyvádíš?" zasmála jsem se, když jsem zjistila, že kouká na vůně do auta.

,,Vybírám." pokrčil rameny. ,,Mezi tímhle a tímhle. A tímhle a tímhle a taky tímhle. Možná, že tahle by taky šla..." mumlal.

,,Liame? Jsi horší než holka u bot! Tahle je dobrá. Vem to a jdeme." táhla jsem ho k pokladně.

,,Bože, kdybych byl Ashton, takovou ti ji cáknu, že by ti ještě tejden lítaly oči nahoru a dolu, jak v animácích." zasmál se.

Zastavila jsem se a otočila se na něj. ,,Cože? A-ale Ash mi nikdy neublížil." řekla jsem. Liam se ironicky zasmál. ,,Fakt? Mně lhát nemusíš. Vím moc dobře, že ti ubližoval, když sis na něj moc dovolila. Měli jste nějaký pošahaný pravidla, co si můžeš dovolit a co ne. Vím to, tak mě neoblbuj." řekl a dal krabičku s vůní prodavačce.

Vyjeveně jsem na něj zírala, protože měl pravdu. Kdykoli jsem trochu víc vystrčila růžky, zase mi je pěkně srazil. Tedy psychicky. A to bylo horší, než kdyby mě mlátil. I přes to jsem ho měla furt ráda.

Liam má pravdu. Musím začít žít nový život. Bez Ashtona. Vybudovat si respekt, ukázat, co ve mně je, protože u Ashe jsem neměla možnost. Tady mám. A já ji nehodlám propásnout.

Vlastně ani nevím, jakto, že jsem si na Liama takhle dovolila. Takhle ho čapnout a táhnout ho k pokladně. Dělat za něj rozhodnutí. Taky by mi mohl něco udělat, neznám ho. Ale já mu z nějakého důvodu věřila, že on by to neudělal. Ano, mám k němu respekt, ale ne tak velký.

,,Lexie, dělej." zabručel a já si až teď všimla, že Liam je už venku z prodejny a já ještě furt stojím uvnitř. Rychle jsem ho doběhla.

,,Teď zajedem domů. Ty tam zůstaneš a postaráš se o to oblečení. Uděláš rychlej úklid a já ti dovezu tvý auto. A pak zas budu muset jet. Dneska budeš sama, promiň. Ale je to důležitý. Nechci přijít o práci." řekl, když jsme nastoupili do Range Rovera. Přikývla jsem a zhluboka se nadechla. Z nějakého důvodu jsem byla smutná, že zase budu muset být sama.  Za ta léta jsem si sice zvykla, ale občas je mi zkrátka líp, když sama nejsem.

,,Mluv se mnou prosím." řekl vlídným hlasem a položil mi ruku na koleno.

Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na něj. ,,Promiň." špitla jsem.

,,Pak si o tom promluvíme. Nechci, aby tě něco trápilo... Usměješ se na mě?" upřel na mě své oříškové oči a to mě přinutilo skutečně povytáhnout koutky nahoru. ,,Tak se mi to líbí." usmál se a vztáhl ruku. Palcem mě pohladil po tváři a já omámeně vnímala teplo, co z něj sálalo.

Tyhle doteky jsem u Ashtona nikdy nezažila. Sice uměl být něžný, ale to jen ohledně polibků, ne normálních doteků. Nikdy si mě bezdůvodně nepřitáhl do objetí, i když viděl, že to potřebuju. Vždycky všechno dělal jen pro sebe. A já kráva to vidím až teď...

Otevřela jsem oči. Ani jsem si nevšimla, že jsem je zavřela. Liam se usmál a sundal ruku z mé tváře. Přesunul ji na klíček v zapalování, načež nastartoval.

Připoutala jsem se a sledovala jeho počínání. Nemohla jsem si pomoct, ale byl opravdu sexy.

,,Stavíme se na jídle, co ty na to?" zeptal se. ,,Klidně." přikývla jsem, stále omámeně. Měla bych se hlídat, nebo ještě začnu slintat...

****

Když jsme po jídle dojeli domů (zajímavé, jak rychle jsem tomu začala říkat domov), vzali jsme tašky a po schodech je vynesli do bytu.

Liam pak odešel a nezapomněl zamknout garáž, abych nemohla odejít. Jako kdybych chtěla. Je mi tu dobře, nemám důvod prchat.

Odstřihla jsem cedulky a roztřídila prádlo. Hned jsem dala jednu várku do pračky. Pak jsem si do koupelny dala kosmetiku.

Hned potom jsem začala zkoumat byt a při tom jsem ho uklízela. Docela mě to bavilo. Když jsem to dodělala, uvařila jsem něco k večeři. Samozřejmě jsem občas odbíhala k pračce a strkala prádlo do sušičky, aby se schnutí urychlilo, protože z toho oblečení, co mám na sobě, už mi pěkně hrbalo.

Konečně jsem měla alespoň něco suché, takže jsem skočila do sprchy, kde jsem si umyla vlasy.

Po sprše jsem se převlékla do tílka a šortek. Rozhodla jsem se jít prozkoumat poslední mnou neprozkoumané místo...

Garáž.