Zjistila jsem, že Liam odjel Range Roverem, takže jeho Nissan stál u stěny. Rozsvítila jsem světlo, které ihned zalilo celou garáž. Usmála jsem se a přešla jsem k Nissanu. Všímala jsem si precizní práce. Klekla jsem si a zkoumala kola. Kotouče byly bez jediného rezu, gumy byly nově vyměněné, vzorek byl téměř nepoškozený a pokrývala jej pouze slabá vrstva prachu a písku ze silnice.
Zvedla jsem se a přešla k dalšímu autu, které stálo v rohu místnosti. Bylo přikryté plachtou, která byla pokrytá už trochu větší vrstvou prachu. Světlo nad autem nesvítilo, tenhle kout garáže byl tmavý. Chvíli jsem přemýšlela.
Nenaštvu Liama? Ale... On se to přece nedozví. Ale co když ano? Bojovala jsem sama se sebou. Ale nakonec vyhrála má zvědavost.
Odvážila jsem se odkrýt auto. Plachtu jsem nechala ležet vedle něj a zadívala jsem se na auto. Byl to také Nissan GT - R, ale starší model. Jeho karoserie byla na rozdíl od zaobleného, kulaťoučkého Nissanu stojící poděl stěny, hranatá a měla ostřejší úhly. Byl také opotřebovanější. Gumy byly spálené, lak byl pokrytý také vrstvou prachu. Pravděpodobně ho nikdo nevzal na vzduch několik měsíců, ne-li let. Na což jsem dostala ohromnou chuť, ale raději jsem ten nápad zavrhla. Kdyby Liam chtěl, určitě už by ho opravil. Tohle bylo tady v rohu samo samotinké určitě z nějakého pádného důvodu.
Přešla jsem na druhou stranu auta a hned mi došlo, proč tam takhle stálo. Na této straně byly prostřílené díry v zadních dveřích. Bylo jich asi patnáct, a zdálo se, že kulky jen tak tak minuly nádrž (kterou se pravděpodobně snažili trefit). Kdyby neminuli, způsobilo by to masivní explozi.
Přerývaně jsem se nadechla. Do čeho jsem se to vlastně namočila? Co je ten jejich gang zač? Nejedou doufám ve vraždách...
Za autem jsem uviděla dveře, na nichž bylo číslo 3.
,,Pokud budeš v garáži, nevstoupíš do dveří s číslem 3. Rozumíme si?"
Věděla jsem, že bych neměla. Ale moje zvědavost byla opět silnější. Co tak důležitého skrývá Liam ve dveřích tři? Má tam snad hromadu mrtvol?
Zahnala jsem tu děsivou myšlenku a s divoce bušícím srdcem jsem přešla ke dveřím.
Vztáhla jsem ruku ke klice, když se najednou otevřely vrata garáže vysunutím nahoru ke stropu a dovnitř vjelo moje auto. Za volantem seděl Liam.
Polekaně jsem odskočila ode dveří a snažila se uklidnit svůj zběsilý tep.
,,Alexandro?!" zavrčel, když vystoupil z auta a zmáčkl na ovladači tlačítko, které zavřelo vrata garáže. ,,Co to děláš?" zeptal se a očima přejel po plachtě a pak i po autě, ale hned od něj zrak odtrhl. V očích se mu mihla bolest a naštvanost. ,,A hlavně... Co sakra děláš u těch dveří?!" sykl podrážděně.
,,J-já tam nebyla. P-přísahám." řekla jsem roztřeseným hlasem. Nebudu lhát, z jeho tónu hlasu jsem měla strach.
,,Zklamala jsi mě." řekl a sklopil pohled na zem. ,,Přikryj to auto a přijď." řekl a bez jediného pohledu odešel. Vyběhl schody a ztratil se v bytě.
Zamyšleně jsem přikryla auto plachtou a se strachem se vydala do bytu. Po cestě jsem zhasla světla v garáži a vplula jsem dovnitř bytu.
Liam seděl v kuchyni a na stole měl na hadříku zbraň. Opět se mi rozbušilo srdce. Přišla jsem k Liamovi a pevně jsem k sobě semkla víčka. Už jsem jen čekala výstřel. Nevím, jestli by toho byl schopný, ale v garáži vypadal opravdu hodně naštvaně.
,,Co blbneš? Otevři ty oči." řekl ledově klidným hlasem. Ještě před chvilkou zuřil a teď mluví, jako by se nic nestalo?
Se strachem jsem udělala to, co chtěl. Otevřela jsem nejprve jedno oko a pak druhé.
,,Myslíš, že bych ti ublížil?" zeptal se a přešel ke mně. Sklopila jsem pohled a pokrčila jsem rameny. Zasmál se a pak mi ukazováčkem vzpřímil hlavu. ,,Nedokázal bych to." řekl a upřeně mi hleděl do očí.
Byl tak děsivý a tajemný, ale krásný a fascinující zároveň. Měla jsem v hlavě zmatek, nevěděla jsem, k jaké straně se přiklonit. Dobrá nebo špatná? A která je vlastně která? Potřebovala jsem vědět pravdu.
,,Věříš mi?" zeptala jsem se tiše. Liam přejel očima po celé mé tváři a odendal svůj ukazováček z mé brady. Je to jasné. Nevěří. Myslí si, že jsem tam byla.
,,Věřím." vydechl. Překvapeně jsem zamrkala.
,,Opravdu?" zeptala jsem se. Přikývl. ,,Jo." řekl a sedl si ke stolu, načež zase začal rozebírat zbraň na stole. Sedla jsem si k němu a sledovala jsem, jak pečlivě čistí každý kousek zbraně. Neděsilo mě to, právě naopak. Přitahovalo.
,,Já... Musím vědět pravdu... Co jsi zač ty a zbytek toho vašeho gangu?" zeptala jsem se. ,,Vím, že máte něco společného s drogami, zbraněmi, auty a krádežemi. Nebo jste překupníci? A co skrýváš za těmi dveřmi?" vychrlila jsem.
Věděla jsem, že v tuhle chvíli, kdy čistí zbraň, je s ním o tom mluvit jako manipulovat s granátem. Stačilo by pouhé neopatrné zacházení, pouhé odjištění... A bum.
Liam zavřel oči, načež je zase otevřel. Vydechl vzduch z plic a s menším třísknutím do stolu, odložil zbraň.
,,Proč to řešíš? Už to, že jsi se vůbec kdy zamotala do tohohle světa, je špatně. Nepatříš sem! Proč potřebuješ vědět tolik věcí? Máme zbraně a drogy, tečka. Nic víc vědět nepotřebuješ. A ani nechceš..." řekl ostře.
Polkla jsem a odvážila se znovu promluvit. ,,Chci. A potřebuju. Nevím, co si o vás myslet! Louis jako hodný zachránce, Harry jako drzý maniak, Zayn jako nějaký boss a ty... V jednu chvíli skvělý, v druhou jsi jako sopka. Kdo vlastně jsi? Schizofrenik?! Chápeš, že já se nemůžu zorientovat?!" řekla jsem zvýšeným hlasem. ,,Pro mě taky není super, že jsem byla vytrhnutá ze svých zajetých kolejí někým, koho absolutně neznám, ale vy očividně znáte mě."
Liam prudce vstal, až se židle převrátila a s hlasitým bouchnutím dopadla na zem. Nadskočila jsem leknutím. ,,Fajn! Chceš vědět, co je za dveřmi? Dobře!" křikl, čapl mě za zápěstí a táhl mě z bytu ven. Seběhli jsme schody. Liam rozsvítil a vedl mě k autu pod plachtou. Potom dál, až ke dveřím s číslem 3.
Na okamžik zaváhal, ale nakonec otevřel dveře. Vtáhl mě dovnitř a zabouchl za námi dveře. Nebylo tam žádné světlo, jen tma. Ani škvíra. Slyšela jsem Liamovo zběsilé dýchání a nakonec se ozvalo tiché cvak. Po místnosti se rozlilo světlo z žárovek a osvětlilo ji.
Vykulila jsem oči.
-----
Snad jsem vás trochu napnula! :3 Co myslíte, že uvnitř je?
ČTEŠ
Dark World [One Direction]
FanfikceAlexandra Cantvillová. Dívka, kterou nikdo nikdo neznal jinak, než jako poslušnou přítelkyni Ashtona Prankse - jednoho z největších bossů podsvětí. Když do jejího života vtrhne gang, který si ji naprosto přivlastní, na čí stranu se nakonec postaví?