Dark World [One Direction]

14.

,,Děje se něco, miláčku?" zeptal se mě Liam, když jsem už přes minutu zarytě zírala do stropu. ,,Ne." zalhala jsem a snažila se přesvědčivě usmát. Převalila jsem se na bok a přisunula se k němu. Jeho ruce se hbitě přesunuly na mé boky a rty se přilepily na mé. ,,Bylas... Teď... Pryč?" ptal se Li mezi polibky. ,,Jo." řekla jsem jen. Liam se ode mě zamračeně odtáhl. ,,Kde?"

,,Byla jsem v nemocnici. Podívat se na toho řidiče." odpověděla jsem a bylo mi jasné, že ranním hrátkám je konec. ,,Proč?" zněla další otázka. ,,Musela jsem zjistit, kdo to je. A víš co jsem zjistila?" povytáhla jsem obočí. Liam se posadil a opřel se o zeď. ,,Ne." zakroutil hlavou. ,,Je to... Můj bratr." vydechal jsem.

Liam vykulil oči. ,,Cože to je?" zeptal se nevěřícně. ,,Můj bratr. Andrew." zopakovala jsem. ,,On... Před dvěma lety mě opustil. Odjel. A proto jsem se dostala k Ashtonovi. Jakmile jsem byla plnoletá, nechal mě napospas osudu. Ashton mě našel na ulici, když mi zabavili byt. Ujal se mě." vysvětlila jsem.

,,Fajn. Super. Takže díky tvýmu bratrovi jsi se dostala k tomu kreténovi..." zamumlal naštvaně. ,,Li, je to můj brácha. Měl důvod odejít. Neřekl mi sice jakej, ale vím, že nějakej měl." Liam se uchechtl. ,,To je utěšující informace." zakroutil očima a vylezl z postele. Sledovala jsem jeho skoro nahé tělo a skousla si ret. Sehnul se k tašce s oblečením a já se zájmem pozorovala jeho svaly na zádech, rukou a nohách. Dokonalé.

,,Jdu do sprchy. Jdeš taky?" zakmital obočím nahoru a dolu a šibalsky se usmál. Najednou má nějakou dobrou náladu.

Na oko otráveně jsem se zvedla a následovala ho do koupelny.

***

,,Kde ksakru jste takovou dobu? Měli jste tu bejt před čtvrt hodinou!" sykl naštvaně Zayn. ,,Promiň. Trochu jsme se zdrželi." řekl Liam s ušklíbnutím, které bylo směřované na mě. Začervenala jsem se a štípla jsem ho do ruky.

,,Nechte toho pro Krista!" zabručel Harold. ,,Je to moje holka, pokud vim, takže si můžu dělat co chci." řekl Liam a nebojácně se postavil před Harryho. Ten se taky napřímil. Oba dva si teď zpříma hleděli do očí z bezprostřední blízkosti. Jako dva supi hádající se o kořist. ,,Záleží na tom, v jakým smyslu." ušklíbl se Harry. ,,Ve všech." odpověděl Liam a v jeho výrazu se na chvilku mihla arogantnost. Přestávalo se mi to líbit. ,,Jdi k čertu." sykl Harry a se zamračeným výrazem si zase sedl do křesla.

,,Pokud jste si to vyříkali, můžeme konečně začít, ne?" řekl Zayn otráveně. Přikývli jsme. ,,Fajn. Takže... Odjezd je za tři dny. Peníze jsou bezpečně uložený tady, u mě v pokoji. Před odjezdem je nastrkáme do aut a pojedem s nima pěkně domů. Na dnešní večer je plánovaná malá party u jednoho z klientů. Jdeme všichni. Bude to luxus, hoďte na sebe pak něco slušivýho. Jasný?" podíval se na každého z nás. ,,Jo." řekli jsme takřka společně. ,,Fajn. Tak teď si jděte dělat, co chcete." rozpustil schůzku (nebo co to bylo) a my se rozešli pryč ze Zaynova pokoje, ve kterém byl i trezor s penězi, které později povezeme domů.

Liam ještě zůstal u Zayna a něco řešil, Harry se vypařil někam ven. Šla jsem chodbou směrem k pokoji, když jsem zaslechla Louisův pronikavý hlas. Přitiskla jsem se ke zdi. Hned za rohem, zdálo se,  stáli Louis s Niallem. Rozhlédla jsem se a když jsem zjistila, že je vzduch čistý, zaposlouchala jsem se do jejich rozhovoru, který mě nemálo zaujal.

,,...Nechápu, co najednou tak blbnou. Jsou jak malí. Štěkaj po sobě jak psi." řekl Niall. ,,Jo, to máš pravdu. Harry se takhle nikdy nechoval. A Li... Ten už vůbec. Zdá se mi nějak podivně namachrovanej." odpověděl Loui. ,,A kdo by nemachroval s takovou holkou, hm?" uchechtl se Niall. Zamračila jsem se. ,,To sice jo, ale znáš Liama. Tohle není jeho styl. Něco se muselo mezi ním a Harrym stát, protože jinak si to opravdu nedokážu vysvětlit..."

Dál už jsem neposlouchala. Musela jsem na vzduch. Mají Loui s Niallem pravdu? Stalo se mezi Liamem a Harrym něco, co je rozhádalo? A stalo se to kvůli mně?

Vyšla jsem z hotelu a namířila si to ke svému autu. Sedla jsem si na kapotu. Zhluboka jsem se nadechla a hned zase vydechla.

,,Vždycky jsi měla takovej styl?" ozval se za mnou najednou chraplavý hlas. Otočila jsem se a spatřila Harryho, jak jde ke mně a stejně jako já si sedá na kapotu MÉHO auta. ,,Najednou máš zájem se mnou komunikovat?" řekla jsem uraženě a odvrátila od něj hlavu. ,,Promiň. Neměl jsem jen náladu. Ještě furt si chceš promluvit?" zeptal se.

Povzdychla jsem si a sedla si tak, abych na něj mohla koukat, aniž bych si lámala krk. ,,Nechápu to, Harry. Už od začátku jsi na mě hnusnej. Neznáš mě a přesto mě odsuzuješ..." ,,Znám tě víc, než si myslíš. A neodsuzuju tě." skočil mi do řeči. ,,Jo ahaa... A proto se furt snažíš mě nějak ponížit, srazit na kolena a tak dál?!" vyprskla jsem. ,,Snažím se jen od tebe držet dál!" sykl. ,,Proč? Proč nemůžu poznat ani špetku tvýho druhýho já, hm?" zeptala jsem se a máchala kolem sebou rukama. Tohle mi opravdu nejde do hlavy. ,,Protože nechci, abys o mě něco věděla. Nechci, abys znala mý druhý já. Chci jen jednu věc a ta mi nikdy nebude dopřána! A navíc, třeba ani nemám druhé já." řekl a s naštvaným obličejem odkráčel pryč.

Fajn. Tak teď jsem zmatená ještě víc. ,,Nemáš hlad?" objevil se vedle mě Niall. Usmála jsem se a přikývla. Slyšel naši hádku? ,,Tak pojď." rozešel se k autům.

Nasedla jsem do jeho Chevroletu. ,,Pohodlný autíčko." zkonstatovala jsem. ,,Jo, to jo. Má perfektní tlumiče, což se celkem hodí vzhledem k týhle otřesný práci." řekl a vycouval z jeho parkovacího místa. ,,Copak, nejsi s ní spokojený?" zeptala jsem se. Niall pokrčil rameny. ,,Raději bych dělal něco, při čem mi tolik nepůjde o kejhák." odpověděl a soustředěně koukal na silnici před sebou.

Jeli jsme sotva pět minut, když jsme se objevili u jakéhosi podniku. Zalezli jsme dovnitř a objednali si oběd.

,,Takže... Tvůj bratr, jo?" zeptal se Niall a usrkl si své coly. ,,Jo. Jak to víš?" řekla jsem překvapeně. ,,Li něco řikal..." mávl rukou a postavil kelímek zpátky na stůl.

Sklopila jsem pohled a hranolkou jsem hrabala v těch ostatních. ,,Jak to mezi váma je?" zeptal se. Teď myslí koho? Mě a Liama nebo mě a bratra? ,,Koho myslíš?" zeptala jsem se. ,,Bratra." odpověděl a ukousl si kus svého burgera. ,,Těžko říct. Naposled jsem s ním mluvila před dvěma lety a něco." vysvětlila jsem. Niall pokýval hlavou. ,,Celkem blbý, nebudu ti lhát." poznamenal. Uchechtla jsem se. ,,Děkuju. Aspoň ty jsi jeden z těch lidí, co zbytečně neutěšujou růžovejma kydama." zasmál se. ,,Proč bych to dělal? Vím moc dobře, že jsi realista. I kdyby ti milion lidí nasazovalo růžový brejle, ty je vždycky dokážeš odhodit a ještě na ně dupnout." zasmála jsem se. ,,Jo. Já poznám, kdy má něco naději v dobrý konec. Není potřeba plejtvat slovama, kdy mě furt přesvědčujou, že bude všechno dobrý, když vím moc dobře, že jde všechno do hajzlu." zavrtěla jsem hlavou a konečně si strčila hranolku do pusy.

,,Jiný téma. Co auta? Od kdy je miluješ?" zeptal se. Zaculila jsem se. ,,Od tý doby, co jsem začala vnímat Andyho zájmy." ,,Andyho?" povytáhl Niall obočí. ,,Andrew. Brácha." objasnila jsem. Niall znale přikývl. ,,Páni. Tak to je miluješ už hodně dlouho, co?" zeptal se. ,,Jo. To jo. Už jako malá jsem sledovala bráchu, jak se šťourá v motoru. Doteď si vybavuju jeho blažený výrazy, když se mu podařilo opravit něco, co jiným nešlo." vzpomínala jsem. ,,Měla jsi jistě pěkné dětství. Až na smrt rodičů." podotkl Niall. Zamračila jsem se. ,,Jak to víš?" zeptala jsem se překvapeně. ,,Byla bys s nima a neskončila bys na ulici. A pak u Ashe. A pak tady." pokrčil rameny a dál se cpal burgerem. Nepřítomně jsem vzala do ruky svou colu a cucala ji. Myslím, že ten blonďáček mě nikdy nepřestane udivovat...