Dark World [One Direction]

43.

Další díl je tady! :) co říct? no, doufám, že si ho užijete :3

Jo a ještě něco... STRAŠNĚ MOC DĚKUJU ZA 10K READS!!!!! JSTE ÚŽASNÍ, MILUJU VÁS! <3 :'))

A teď už... Užijte si díl a byla bych ráda za komentáře :3 

---------- 

,,Tak jo, buďte opatrný." řekla jsem a naposledy objala bratra, než nasedl do auta a i s mou neteří zmizeli za zatáčkou.

Když jsem se vrátila do obýváku, kde jsem nechala Harryho samotného s Tommym, myslela jsem, že ohluchnu, protože na sebe křičeli přes celou místnost.

,,Ježiši marija, jak s tebou má... Sestřenice... mohla vůbec začít chodit? Proboha, vždyť se k sobě vůbec nehodíte!" křikl Harry a rozhodil rukama.

,,No jistě, ty jsi totiž odborník na to, koho tvoje sestřenice miluje, že ano!" štěkl Thomas.

,,To si teda piš, protože ve skutečnosti to není moje.."

,,Dost!" zakřičela jsem a oni ihned oba dva ztichli a upřeli na mě pohed. ,,Můžete se přestat chovat jako malí fakani?!" zasyčela jsem.

Harry zavrčel. ,,Můžu s tebou mluvit?" zeptal se. Jen jsem si povzdychla a přikývla. ,,O samotě." dodal Harry a podíval se na Tommyho, který seděl na gauči a jen tak koukal.

Tommy protočil oči. ,,Víš co, Alex? Ozvi se, až tu nebude ten idiot." řekl, zvedl se a po popadnutí svého saka, co si odložil na opěrku gauče, odešel pryč z domu a samozřejmě nezapomněl pořádně třísknout dveřmi.

,,Opravdu ti děkuju Harry." zavrčela jsem.

Harry však jen protočil oči a chytl mě za předloktí. ,,Alex, já nechápu, jak ses mohla... Jak ses mohla zamilovat do někoho, kdo ti vůbec není podobný? Je to přesný opak toho, čím jsi ty! A přesně to, co jsi nikdy nechtěla být! Copak jsi slepá? Tohle není..."

,,Neopovažuj se mi tady dělat kázání Harolde! Ty zrovna máš nejmíň co mluvit! To kvůli tobě jsem tady, kvůli tobě to mezi námi skončilo, tak tady teď nežvaň blbosti o tom, že jsem si vybrala špatného přítele!" křikla jsem a se slzami v očích jsem cukla rukama, abych se zbavila jeho dlaní.

Harry se zarazil a pozoroval, jak mi po tvářích tečou slzy. ,,J-Já... Promiň. Omlouvám se. Já... Já ti nechtěl ublížit. Ale... Já se bál přiznat, že po tak dlouhý době zase někoho miluju. A to tak silně, že mi pukalo srdce štěstím, když jsi byla v mé přítomnosti... Omlouvám se. Svou blbostí jsem to celý zkazil a až teď, když jsem tě ztratil a vidím tě v objetí jiného, jsem si uvědomil, jak cenná a důležitá jsi." vydechl potichu a natáhl ruku, aby mi setřel slzy.

Vzlykla jsem a nechala ho, aby mi je setřel. ,,Ty jsi takovej debil Harry." fňukla jsem a objala ho. Nevím, co to do mě vjelo, ale prostě jsem potřebovala objetí.

,,Já vím. Ale Alex, tohle... Omlouvám se, že ti do toho kecám, ale on opravdu není kluk pro tebe. Neříkám, že máš skočit kolem krku komukoli z nás. To ne. Ale on... On je kancelářská krysa, proti tomu jsi vždycky byla vysazená. Neříkej mi, že jsi šťastná v tom napasovaným sáčku a lodičkách." řekl naprosto klidným hlasem.

Povzdychla jsem si. ,,Takhle jsem si to představovala. Ten normální život. Jenže když ho mám, tak si vlastně uvědomuju, že pro mě normální není. Pro mě je normální život uprostřed nějaký akce, v autě a s bouchačkou v ruce. A po boku svých přátel." povzdychla jsem si a víc se zavrtala do Harryho trika.

,,Alex... Já..."odtáhl se ode mě a hluboce se mi podíval do očí. ,,Podělal jsem to. Ale přísahám, že se nevzdám. Budu za tebe bojovat. Je mi jasný, že ty nebudeš chtít. Ale já to nevzdám. Budu se o tebe prát s tím blbem. Klidně. A já vyhraju. Miluju tě a mrzí mě, že jsem ti to neřekl tehdy. Všechno by bylo jinak. Jednodušší. Lepší. Nevzdám se, slyšíš?"

,,Harry, já mám Tomyho. A ty... Ty jsi uzavřená kapitola." zašeptala jsem. Nevěděla jsem, co jiného na jeho vyznání říct. Musela jsem si nutně utřídit myšlenky a uvědomit si, co mi to vlastně řekl.

,,Tak mi do očí řekni, že ke mně nic necítíš. Nic víc, než přátelství. Řekni mi, že Thomase miluješ a že jsi s ním spokojená. Řekni mi to!"

Polkla jsem a zase mě začaly pálit oči. ,,Ty víš sám moc dobře, že to nedokážu." zašeptala jsem, protože kdybych mluvila hlasitěji, slyšel by, jak jsem neklidná, protože by se mi totálně lámal hlas a zněla bych, jako kdybych celý den křičela na nějakém rockovém koncertu slova písně.

,,Tak se mi přestaň bránit. Vím, že to, co mezi námi bylo, bys chtěla zpátky. Já vím, jsem hajzl. Manipulátor. Ale manipuluju pouze s tím, co je pravda." zašeptal mi do ucha a mně přejel po páteři mráz.

Tenhle nátlak jsem už nemohla vydržet. Odtáhla jsem se od Harryho, koukla mu do očí a pak se rozběhla po schodech nahoru až do své ložnice, kde jsem se zamkla a flákla sebou na postel.

Proč mi tohle dělá? Proč mi tohle říká teď, když mám Tommyho? Kdyby se to tehdy u něj doma neposralo, mohli bychom teď být spolu... Ale zase... Já neměla utíkat. Jenže co jsem měla tehdy dělat? Měla jsem zlomené srdce a možnost útěku pro mě byl jako otevřená náruč. Jiné řešení jsem tehdy neviděla. A teď taky ne. Proto jsme teď tady zavřená, ve svém pokoji a přemýšlím nad minulostí propojenou s přítomností.

Ozvalo se klepání. ,,Alex... Alex prosím, vylez. Omlouvám se, strašně moc! Promiň, neměl jsem to dělat, neměl jsem na tebe takhle hnusně tlačit, omlouvám se." řekl, ale já jsem se neozvala. Zůstala jsem na posteli a poslouchala jsem, co se asi za dveřmi děje. Po chvilce se ozval podivný zvuk, jako by se Harry sesunul podél dveří dolu na zem. ,,Víš, já... Byl jsem teď tak dlouho sám a takovou dobu se pokusil utéct... Že teď, když už tě můžu konečně vidět..." najednou jsem si však něco uvědomila.

,,Počkej Harry... Tohle ale nedává smysl..." skočila jsem mu do řeči.

,,J-Jak to myslíš?" podivil se

Zvedla jsem se z postele a přešla ke dveřím, ale neotevřela je. Jen jsem se o ně opřela zády a taky sjela na zem, takže jsem teď pravděpodobně seděla jako Harry. ,,Tohle. Odjeli jsme před pěti lety a tys řekl, že tě unesli chvíli po našem odjezdu. Jenže v tom případě bys musel být pryč pět let. A pochybuju, že by tě drželi pět let zavřenýho a nutili tě jim dát všecny ty odpovědi. To není možný Harry..." vydechla jsem a promnula si spánky.

Uslyšela jsem Harryho povzdechnutí. ,,Máš pravdu. Je to trochu jinak... Tak mi otevři, vysvětlím ti to." řekl.

Povzdychla jsem si a zvedla se. ,,Dobře." špitla jsem a otevřela dveře. A pak Harry vstoupil dovnitř a já už jen doufala, že mi už konečně řekne celou pravdu...