Důvod, proč se smát - Kalokagathia0
Přes barevný štít v jeho obličeji byly jen stěží rozpoznatelné jeho myšlenky, které v jeho hlavě kroužily jako hladoví supi. Myslí snad na strach ve svém srdci či na naději, která ho svým pláštěm celého zahaluje? Stál uprostřed přípravného sálu, obklopen pouze sám se sebou a se spoustou kostýmů, které mu udávaly každým den jinou a odlišnou osobnost. Mohl být veselý a šťastný, dalším dnem se na něj mohl snést smutek jako neočekávaná bouře doprovázená chladnými kapkami deště.
Dnes se oblékl do kůže někoho cizího. Barevný, jemu nesedící a plandavý oblek se na něj přisál jako klíště. Nesnedl ho mít na sobě, připadal si jako by si kolem trupu omotal lano, na jehož konci se pohupuje obrovský těžký kámen, který vhodil do hlubin vod. Zadíval se do prázdných očí sebe samotného v odrazu zrcadla a málem se v nich utopil. Byly prázdné a hluboké jako kamenná studna, ve které zahyne spousta lidských přání. Propaloval se pohledem a přál si, aby se v nich zaleskla alespoň nepatrná třpytka štěstí. Aby měl sebemenší důvod být šťastný, aby měl jakýkoliv důvod se smát. Ale nebylo v nich nic kromě bolesti, utrpení, zármutku a smutku. Nenáviděl se za to, kým byl. Odsuzoval to, čím byl. A litoval se za to, že musí nasazovat masky jako přetvářky, které ho alespoň na malou chvíli odprostí od toho, kdo je.
V odrazu zrcadla pozoroval svoji nijakou tvář. Tvář prozrazující jen nenávist ke svému životu. Opodál se ozval vřískot nadšeného davu. Jedno vystoupení skončilo a zasloužilo si bujarý potlesk publika. Věděl, že za chvíli přijde i jeho čas předvést své umění. To jediné, co v jeho životě aspoň za něco stojí.
Přistoupil blíže k zrcadlu, pohlédl na osobu stojící před sebou; od komicky velkých bot, přes duhové kostkované kalhoty, až k černé kudrnaté paruce a pěnovému červenému nosu, který mu každou chvíli padal. Leč věděl, že pod tou slupkou vtipně vyhlížejícího zevnějšku se ukrývá osoba bez jedinečné osobnosti, cítil se mírně uklidněný, když si uvědomil, že lidi nevidí jeho pravou podstatu, ale že vidí jen to, co jim on sám nabídne a ukáže - že vidí jen iluzi, kterou jim naservíruje. Byl jako asociál toužící po pozornosti.
„Ještě tomu něco chybí," pronesl vyrovnaným hlasem, který by se mu ale za jiných okolností hrozivě třásl obavami. Za jiných okolností, kdy by nemohl být skrytý za jinou postavu v kostýmu a masce. Uchopil kosmetický štětec a paletu barev. Začal svoji pleť zdobit o typické detaily.
***
„Paulie, měj pevnou ruku, ať nepokazíš své mistrovské dílo." Pevnou rukou nabral do konce štětce rudou barvu, kterou cvičeně nanesl na oblast rtů a tváře. Vnitřně vyhaslý a smutný klaun si svoji radost vmaloval do tváře díky paletě barev, která prozářila jeho hraný smích.
Vytvořil tak jediný důvod, proč se smát.
Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.
Důvod, proč se smát - crow7
Důvod, proč se smát, znělo téma naší práce.
„To jsme dopadly, co?" hlesla Lenka, „tady nemůžeš dát skoro nic."
.„To jo," zamumlala jsem, „učitelka má jiný názor na zábavu, než my." Zavzpomínala jsem na chvíle, kdy jsem neudržela smích a ona mě sjela káravým pohledem. Bylo jich víc než dost, tohle téma nám určitě dala naschvál.
