Boží hřích – rebellious7
Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Byl tak nádherný. Každá jeho křivka si ukradla kousek mého zájmu. Studovala jsem každý záhyb jeho krásného tvaru. To, co jsem viděla doteď, bylo podle tohoto krasavce jen sbírkou starých ponožek. Tohle je totiž jiný level.
Prohlížela jsem si ho zpoza skla výlohy, jež byla jedinou zábranou, která mi nedovolila se k němu dostat. Nejradši bych ho popadla oběma rukama a zasypala ho polibky. Sladkými polibky, jež si takový úžasný kus, jako je on, zasloužil.
Představuju si, jaké by bylo, kdyby byl mým vlastnictvím. Opečovávala bych ho, byl by u mě jako v bavlnce. Jen se natáhnout... a byl by můj. Jen a jen můj a já bych se o něj nemusela s nikým, s žádnou další osobou, dělit.
,,Moniko, už na ten dort koukáš snad patnáct minut. jdeme dovnitř, nebo jim budeš pořád slintat na okno?"
Ach jo. Už jsem se zase nechala unést. Ale já ty čokoládové dorty opravdu naprosto zbožňuju! Ten, co je vystavený ve výloze všem na očích, mě úplně uchvátil. Ta čokoládová poleva, ty krásně hnědé okvětní lístky a kakaový poprašek, který tomu dodává šmrnc. To je prostě sen.
,,Vždyť už jdu," houknu na kamarádku Radku. ,,Budeš můj," šeptnu rychle k zákusku a jako by nic se vydám za Radkou do kavárny. ,,Ty jsi pošuk," kroutí hlavou, ale její oči i pusa se usmívají. Zná mě jak své boty. Ví, že čokoládovému moučníku nikdy neodolám.
Sedneme si do útulného koutku kavárny a já už nervózně začnu vyhlížet servírku. Snad co nejdřív přijde, abych si mohla ten čokoládový skvost dát. A, už se k nám blíží.
,,Zdravím, tak co to bude?" zeptá se nás mladá slečna – nejspíš brigádnice – a vřele se na nás usměje. Než stačí Radka otevřít pusu, jsem v polovině objednávky.
,,Jo a k tomu cappuccinu pořádný kus čokoládového dortu, který máte za výlohou," ukážu toužebně na svůj dnešní objev. Servírka se zasměje. ,,Samozřejmě, nedát si náš Chocolate Dream by byl hřích!"
Loktem drknu do Radky. ,,Slyšíš to? Objednej si taky ten jejich čokoládový sen. Neochutnat ho by nebyl jen hřích, to by byl přímo božský hřích!" snažím se Radku přesvědčit.
,,Tak pro mě jedno latte a taky ten dort. Jen ne tak velký kus jako pro tuhle milovnici čokolády, to bych asi nezvládla," vrátí mi úder s úšklebkem na tváři Radka. ,,Hned to bude," zapíše si slečna naši objednávku a zmizí v kuchyni.
,,Kdybys už vážně nemohla, u mě v břiše by se na nějaký ten kousek, třeba kdyby na něm byla extra porce polevy, určitě místo našlo," narážím na to, že si objednala malou porcičku.
,,To je mi jasné. Ale právě kvůli tomuhle tě musím držet na řetězu. Kdyby ses mi utrhla, ve městě by nezbyl ani gram čokolády, natož nějaký dort," rozchechtá se Radka a ukáže své bílé zuby. Rozhodně je nemám tak krásné jako ona. Hold, když je člověk čokoholikem, tak to nezůstane bez následků.
Jsem taky mnohem více kypřejších tvarů, než je má pohublá kamarádka. Kvůli jejímu zdraví bych ji měla přenechat i svůj kousek, ale to neudělám. Když jde o čokoládu, neznám bratra. Natož pak nějakou potrhlou kamarádku.
,,Už ti to nesou," kývne hlavou Radka k servírce, která míří k našemu stolu. Začnou se mi sbíhat sliny.
,,Tady to je, cappuccino, latte a dva kousky Chocolate Dream," položí před nás naši objednávku a já se láskyplně zadívám na kousek dortu. Jen co se slečna otočí, popadnu vidličku a pustím se do dezertu.
