Známá neznámá – rebellious7
Můj milý živote, tohle vypadá na další nudnou rodinnou oslavu, která se zapíše do historie svou naprostou zbytečností a jako neskutečná otrava.
Narozeniny by si měl každý člověk užívat. Je to přese jen jednou za rok, tak proč to pořádně nerozjet, že? U nás tohle neplatí. Stačila by jedna návštěva a prosili byste všechny svaté, abyste sem už nemuseli.
Narozeniny jsou fajn, proti nim nic nemám. Ty dárky taky většinou nejsou k zahození, a to nemluvím o báječných zákuscích, po kterých se jen zapráší. Přece jen je tady jedno ale.
Patřím snad do té nejvíce nezajímavé rodiny pod sluncem. Vážně.
Kde začít?
Babi s dědou, tátovi rodiče, jsou typičtí senioři – křížovky a heřmánkový čaj. Další tátův bratr Jo s manželkou Selenou. Dva vědci, co se hledali, až se našli. V bílých pláštích chodí snad i nakupovat. Pak jsou tu jejich děti – mí povedení bratranci Barry a Liam. Horší jak jejich rodiče. Nos pořád zabořený v knize a když se jich zeptáte, co čtou, odpálkují vás s tím, že byste tomu stejně nerozuměli.
Pokračujeme v krasojízdě. Táta má ještě sestru – teta Alice. Učí ve školce a já si myslím, že to v hlavě nemá úplně v pořádku. Je mi šestnáct a ona mi pořád nosí piškoty. Mámino dvojče, strejda Matty, pracuje jako knihovník. Já mám ale radši jeho manželku Lenny.
Lenny trochu vybočuje z normálu tím, že má fialové vlasy a piercing v nose. Jinak zase nic moc. Na prodavačce v drogerii asi nemůže být nic pozoruhodného. Jejich dcera Amanda studuje filozofii na výšce a naposledy jsem ji viděla před třemi lety.
Udělala dobře, když se přestěhovala. Nemusí chodit na rodinné oslavy.
Následuje tedy můj starší brácha Thomas. Ajťák, který bez notebooku neudělá ani krok. Malá Lily je zatím ještě školkové děcko, přesto začíná chytat móresy naší rodiny a dala se na shlédnutí všech filmů o recyklaci plastů, které byly kdy natočené.
Potom to dopadá tak, že se sama dívám na Disneyovky.
Naši jsou kapitola sama o sobě. Máma výživová poradkyně a táta spravuje pračky. A spolu chodí na jógu. Hrůza.
To nejlepší nakonec. Babička Shelly.
Řeknu vám, na světě nenajdete lepšího člověka, než je babička Shelly. Ta jediná je z celé naší pošahané rodinky aspoň trochu normální a dokonce zajímavá.
Jako mladá pracovala v cirkuse. Dělala se slony a na rameni jí sedával barevný papoušek, kterému říkala Gilbert. Stejně jako se jmenoval děda. Bylo to totiž v době, kdy do něj byla až po uši zamilovaná.
Už odmalička jsem hltala její historky o cestách po světě, o všemožných vystoupeních a neskutečných akrobatických tricích. Díky ní mi nezakrněl mozek a nestalo se ze mě tělo bez duše, tak jako z ostatních.
,,Země volá Judy," mávne mi před očima čísi ruka. Okamžitě se proberu z hlubokého znudění, když mi dojde, kdo to je.
,,Babi!" vykřiknu a pověsím se jí kolem krku. ,,Holka, ty už nejsi nejmenší a já nejsem nejmladší. Takže mě prosím tebe pusť," směje se babička.
