Osmička - Popelnice 21
TĚLOCVIČNA
"Tak, holky, dnešní hodina tělocviku bude věnována magickému číslu 8. To znamená, že každý cvik, ať už se rozhodneme pro klasický kruháč nebo bodyforming, budete opakovat osmkrát. Je to jasné?" Zvolala naše energická, rudovlasá tělocvikářka.
"Proč zrovna osmička?" Ptala jsem se zvědavě.
Rudovláska se zasmála. "Mám pocit nekonečnosti dnes."
Všechny cvičící se zasmály - miluji chození do fitka. Vládne tu skvělá atmosféra a všechny jsme tu kvůli lásce k sportu.
"Rozběh!" Křikla Terezka. "Osmkrát ke stěně a zpět."
Rozběh byl klasicky šokující, s tím, že jsem se musela zastavit, abych si upevnila vlasy.
"A kolena! Osmkrát dopředu, osmkrát dozadu! Jedeme!"
Adrenalin. Miluji to. Ještě že nám k tomu hraje hudba z osmdesátek.
"A na zem! Protahujeme klasicky ruce, trup, nohy, stehna, záda, a všechna protažení držíme osm vteřin!"
Ufff. To byla teprve rozcvička.
"Vyklepejte! Napít!"
Na to, jak jsme se ze začátku smály, se už některé z nás mračily. Terezka nás uměla pořádně prohnat.
"Tak holky! Co to bude dnes, kruháč, nebo pojedeme masakrový bodyforming?"
"Kruháč!" Vypískla jsem.
"Ale ne, dejme bodyforming." Prosila moje kamarádka Lenka.
"Tak dáme hlasování! Kdo je pro kruháč?" Terezka byla fakt rázná osoba.
Pět rukou.
"Bodyforming?"
Tři ruce.
"Jedeme na kruháč!" Terezka vesele zvolala, zatímco nastavovala chod písniček.
"Bude osm stanovišť!"
"Překvapivě." Zaslechla jsem Lenku, zatímco ještě oddechovala.
"První stanoviště! Osm kliků s tím, že mám nohy opřené o balón." Terezka předvedla. "Držte střed těla, to je hlavní! Nebojte, budu k vám chodit."
"Druhé stanoviště! Činky - zvedám je nad hlavu, zatímco udělám osm výpadů na obě dvě nohy!"
"Třetí stanoviště! Provazy. Držím se provazů, zatímco se osmkrát vytáhnu nahoru. Celé tělo zpevněné, celé tělo!" Terezka křičela vesele. "Otázky?" Obrátila se k nám zatímco visela ve vzduchu, jako kdyby to byla zcela normální poloha.
"Zatím nic."
"Čtvrté stanoviště! Ležím na břiše a plavu! Po dobu osmi vteřin!"
"Páté stanoviště! Lehnu na záda, nohy vytahuju nahoru, tahem, po dobu osmi vteřin!"
Terezka na nás koukala pevným zrakem. "Nehlaste se všechny!"
"Proč to všechno souvisí s tou osmičkou?" Ptá se drobná blondýnka, ze které lije pot.
"Kosmično. Nekonečno. Je to ve hvězdách." Terezka odpověděla neobvyklým éterickým hlasem.
"Šesté stanoviště! Sedy lehy! Vytahuju se úplně nahoru! Osmkrát na každou nohu!"
"Sedmé, předposlední stanoviště, to dáme holky! Sedmé stanoviště bude výdrž v planku, osm vteřin."
"To je jednoduché." odvážila se Lenka.
Terezka se opět zasmála, tentokrát šibalsky. "Poprvé ano..."
"Tak - osmé stanoviště! Výdrž ve dřepu! Osm vteřin! Máme to?"
"Asi jo.." Odpověděla jsem ji, zatímco ostatní tiše kývaly.
"Budu cvičit s vámi, nebojte. Tak akce!" Terezka zvolala. "Každá na své místo, pítí a ručník s sebou, po každém kole bude pauza, ale krátká, tak si hlídejte samy, kdy se potřebujete napít!"
Terezka hopsla k počítači, kde začala hrát slavná píseň "Maniac".
"Jedeme osmičkový kruháč!"
Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.
Osmička - Nylien4
Osmička.
Nie, to nemôže byť pravda. Nádychom sa pokúsila skrotiť paniku stúpajúcu jej do hrdla. Spočítala ich ešte raz.
Osem.
Nechápala, čo sa deje. Vždy ich bolo sedem, vždy. Sedmička vyvolených, tak to malo byť. Číslo magické od pradávnych vekov, ktorého počet sa opakoval po celé generácie ich existencie. A predsa pred ňou teraz stála osmička vyvolených. Nedávalo to žiaden zmysel. Prečo by sa duchovia takto rozhodli? Mohli sa mýliť? Mohla sa ona mýliť? Kde je vôbec pre ôsmeho miesto?
