5b, obě přesně.
Noční jízda metrem - Hvězdář1 jeanblack2056
Xena popadla svoji tašku s nákupem a obezřetně nastoupila do jednoho z vagonů pražského metra. Šla z práce ještě později, než obvykle, takže byla souprava téměř prázdná. Ani to ji ale neuklidnilo. Znamenalo by to málo očitých svědků v případě napadení.
Nerada cestovala veřejnou dopravou, protože měla od mala panickou hrůzu z toho, že ji tam někdo okradne nebo hůř. Bohužel bydlela od práce tak daleko, že jí jiný způsob dopravy prakticky nezbýval. Na auto peníze ostatně neměla.
Nakonec se posadila na jedno ze sedadel a na to naproti položila svoje věci. Ostatně ve vagónů bylo místa dost. Když se rozjeli, sledovala tedy protější sedačku a tašku s nákupem na ní, když se jí začaly klížit oči. Nebylo se čemu divit, v poslední době moc času na spaní neměla a přítmí metra tomu opravdu nepomáhalo. Nechtěla usnout, opravdu ne, ale i přesto jí po chvíli hlava spadla na rameno a vagónem se začalo rozléhat její poklidné oddechování.
Probudilo jí teprve trhnutí soupravy na další zastávce. Zmateně a rozespale se rozhlížela kolem, když uviděla, že dovnitř nastupuje její šéf. Nechápala, co tady dělá, ale horečnatě přemýšlela, jestli něco nepokazila, když se rozešel směrem k ní.
"Zapomněla si zavřít okna a napršelo na bar. Všechny ubrousky jsou v hajzlu a utěrky mokré. Nechápu, jak jsem mohl zaměstnat někoho tak neschopného," zavrtěl hlavou, otočil se a odešel. Xena jenom s otevřenou pusou zírala na místo, kde před chvílí stál.
To už ale stáli na další stanici. V hlavě si přelívala šéfova slova a přemýšlela, jestli za to dostane padáka, když dovnitř vešla její bývalá třídní učitelka. Xena na ni měla dobré vzpomínky, i když byla přísná, a tak se na ni usmála a pozdravila.
"Já jsem ti vždycky říkala, ať v té škole nelajdačíš. Kdybys nebyla tak neschopná, tak neskončíš takhle," vyplivla na ni učitelka místo pozdravu jedovatě.
"Cože?" optala se nechápavě Xena, ale to už se k ní učitelka otočila zády a odešla. Co se to sakra dělo? Ano, nebyla spokojená s tím, jak dopadla, ale bylo opravdu nutné jí to takhle náhodně v metru vmést do obličeje? Chtěla se postavit a jít za ní, když v tom sebou souprava opět trhnula. Pohled jí automaticky zaletěl ke dveřím a potom klesnul k zemi.
Tohle bylo jako noční můra. Proč musel nastoupit zrovna její ex? Začínala si pomalu myslet, že se domluvili. Opět se na něho podívala a zjistila, že on se dívá přesně na ni, ve tváři výraz stejného pohrdání, jako oba lidé předtím.
"Víš to, že jsi absolutně bezcenný člověk? Chtěl jsem ti říct, že jsem s tebou zůstával jenom z lítosti, a vadí mi, když mi v opilosti začneš psát. Opravdu nemám zájem dát se znova dohromady s takovou nickou. A co teprve ta tvoje věčná paranoia a výčitky? Měla by ses jít šetřit do psychárny a radši zůstat sama. Bude to tak pro všechny lepší," dořekl a odešel. Xena bolestivě polknula začínající pláč přes stažené hrdlo a postavila se. Chtěla ho zastavit. Omluvit se za to, jak nemožná je a kolik roků mu zkazila, ale tělo jí zdřevěnělo, stejně jako jazyk. Bylo pozdě.
Ve svém životě nadělala spousty chyb. Před většinou z nich byla varována, ale stejně si nedala pozor. Byla nenapravitelná a neschopná. A tahle jízda metrem byla její peklo. Už věděla, kdo se na další zastávce objeví ve dveřích.
