Bez naděje...

Bez naděje 9.

Uplynulo zhruba pětadvacet minut a Murphy se Smithem mě vedli k výtahu. Byla jsem čerstvě osprchovaná, učesaná a převlečená do ještě těsnějšího korzetu a ještě kratší sukně, k tomu jsem měla síťované samodržící punčochy a boty na tak vysokém podpatku, že jsem se s každým krokem obávala pádu.

Oblečení bylo vyvedeno v kombinaci pastelově růžové a černé, takže jsem si připadala jako zaměstnankyně laciného nevěstince, navíc mít cokoli na sobě bylo teď vyložené utrpení. Látka mě vysloveně kousala do kůže rozdrásané ranami biče a já měla co dělat, abych za chůze bolestně neusykávala.

Měla jsem chuť stulit se někde v rohu do klubíčka, ale věděla jsem, že to je naprosto nereálné přání.

Výtah nás vyvezl až úplně nahoru, do nejvyššího patra tohoto obrovitého mrakodrapu. Už ve vstupní hale bylo jasné, že toto patro bylo původně využíváno jinak. Hala byla moderní, samé sklo, mramor a kov, a v podlaze byly ještě otvory po šroubech, kterými byl k zemi přimontován nábytek.

Z haly vedly troje dveře z matného skla, za jedněmi se dalo tušit tlumené světlo. Když je přede mnou Murphy otevřel, ucítila jsem i já záchvěv magie, která nejspíš prostor chránila. Potom jsem vstoupila dovnitř a bylo mi na první pohled jasné, že tento prostor byl původně také využíván jinak a někdo ho, nutno podotknout že velmi vkusně, přestavěl - všechno to v něm vonělo novotou.

Prostor vypadal jako velice drahý střešní byt, celá jedna stěna byla prosklená, tak jako všude tady, prostor byl rozdělen na dvě patra, do vrchní části vedly designové skleněné schody, nahoře byla obrovská běloskvoucí postel a v dolní části se nacházela obývací část. Na zemi byl měkkoučký krémově bílý koberec a po levé straně posuvné dveře z černého skla.

Všimla jsem si, že za okny se nachází nějaký ochoz, na nějž se zřejmě dalo vyjít otevírací částí atriového okna. Protože byla ještě noc, nebylo vidět ven na zničený New York a sežehlé pláně za městem.

"Nechte ji tady a jděte si po svém," ozvalo se najednou autoritativně zpoza černých dveří. Muži neřekli nic, jen beze slova vycouvali z místnosti, což mě donutilo k zamyšlení. Jakým způsobem jim asi Loki demonstroval svou sílu, že k němu byli tak servilní?

Za okamžik vyšel Loki z postranních dveří, na sobě měl pouze bílý froté župan a vlhké vlasy mu v provázcích visely podél tváře na ramena. Když mě spatřil, přejel pohledem celou mou postavu a spokojeně se zaculil.

Potom pomalu došel až ke mně. Přesto, že jsem měla boty na neuvěřitelně vysokých podpatcích, byl pořád o hlavu vyšší než já. Najednou jsem si proti němu připadala zranitelná a křehká. Co si na mě vymyslí? Jak mě potrestá?

Asi vycítil můj strach, protože mě s pobaveným pohledem uchopil za bradu a zvedl můj pohled k sobě.

Potom svými rty zlehka přejel po linii mé tváře, ucítila jsem jeho horký, žádostivý dech, zatímco jeho druhá dlaň zezadu zajela do mých vlasů. Loki zvrátil mou hlavu dozadu a jeho rty se přisály na můj krk. Ruka svírající mou bradu se přesunula na můj pas a naše těla se tak přitiskla k sobě.

Moje první touha byla vykroutit se. "Loki...," vydechla jsem. Chtěla jsem toho říct tolik najednou, že jsem se na všech těch slovech zasekla a nedovedla říct už vůbec nic. Chtěla jsem se ho zeptat, proč si teď vybral mě, proč tu vězní ty ostatní dívky, proč je takový....

Bohužel bylo jasné, že jakýkoliv apel na jeho svědomí nemá vůbec žádný smysl. Už nebyl tím Lokim, kterého jsem znala dřív. Možná přišel o zdravý rozum pádem skrz prázdnotu, možná tomu napomohlo zjištění pravdy o svém původu, těžko říct, každopádně tenhle Loki byl krutý, bezcitný a zlý.

Loki se ode mě na okamžik odtáhl. "Copak, něco se ti nelíbí? Byla bys radši tam dole s těmi dvěma? Víš přece, kam by tě potom odvedli...." řekl s mírným úsměvem.

"N-ne, to ne," odpověděla jsem rychle, zatímco mě Loki obrátil k sobě zády a začal rozvazovat stuhu na mém korzetu. "Jenom...," začala jsem, ale jak saténová látka sklouzla po mých zádech až na zem, podráždila mou zbičovanou kůži. Sykla jsem bolestí.

"Jenom co?" nadhodil Loki zvědavě, zatímco uchopil za pásek onu nabíranou růžovou sukni a stáhl ji po mém těle dolů. Znovu jsem usykla, když tylová spodnička přejela po mém do ruda zbitém pozadí.

Loki potom nečekaně zajel dlaní mezi moje stehna a lehce přejel konečky prstů po mém klíně. Překvapeně jsem nadskočila a on se pobaveně zasmál.

"Známe se přece od dětství, nemůžeme teď...," vyhrkla jsem a v ten moment mi došlo jak dětinsky to zní. Stejně si mě vezme, klidně násilím. Loki se rozesmál, jak mu to připadalo vtipné. Potom mě otočil čelem zpátky k sobě, zůstala jsem pouze v punčochách a botech a Loki si mě zálibně prohlédl.

"Už jsem ti to říkal na začátku, Sif, jsi moje trofej. Chtěli tě všichni, Hogun, Fandral, Volstagg, dokonce i Thor. A mám tě já, tu chladnou, nepřístupnou, ledovou královnu," řekl mi a přitáhl mě k sobě.

Jeho rty našly moje, náruživě se k nim přisály, jedna z jeho dlaní vyhledala mé ňadro a dráždivě stiskla.... a v ten moment začalo moje tělo jednat v rozporu s mou hlavou. Byl to dost rozdíl oproti tomu, co dole předvedl Murphy. Zatímco při každém jeho doteku jsem se třásla odporem, Lokiho ruce a rty na mě proti mé vůli působily úplně opačně.

Překvapeně jsem opětovala jeho polibek, zatímco jeho druhá dlaň znovu zajela do mého klína. Sakra, sakra, sakra! Proč musí být tak dobrý v tom, aby ho všichni chtěli? Odtáhla jsem se.

Loki se na mě zadíval, v očích se mu zračila zvířecí násilnická touha. "Ty opravdu chceš zpátky za velitelem Murphym? Chceš skončit dole ve sklepě?" Při představě, co by ještě asi tak předcházelo a následovalo po pobytu na samotce, se mi zhoupl žaludek. Zavrtěla jsem hlavou.

"Tak vidíš," zavrněl mi tiše do ucha a jeho ukazováček neomylně vyhledal v mém klíně to nejcitlivější místo. Skousla jsem svůj spodní ret, abych nedala najevo, jak na mě jeho dotek zapůsobil. I tak si toho všiml.

Pousmál se a než jsem se vzpamatovala, zvedl mě do náruče jako kdybych nic nevážila a spěšně nesl do horního patra. Když jsme byli nahoře, hodil mě na postel, až jsem překvapeně vyjekla.

Sám se postavil před postel a rozpřáhl ruce. "Svlíkni mě," řekl mi. Váhavě jsem si klekla na kraj postele a natáhla se po pásku na jeho županu. Pomalu jsem ho rozvázala a sledovala, jak Loki elegantním pohybem shodil froté látku ze svých ramen a župan přistál na koberci u jeho nohou.

Stál proti mně nahý a očividně velmi vzrušený. Dál jsem klečela na posteli jak pecka, rezignovaná, smířená s tím, co přijde. Mám snad na výběr? Loki mě ale dokonale překvapil. "Lehni si na postel," řekl mi. Učinila jsem, jak řekl.

Potom si sám sedl na její okraj a jeho pohled do mě doslova propaloval díru. A pak řekl něco, co mě položilo úplně. "Chci, aby ses dotýkala sama sebe. Chci se na to dívat."