Bez naděje...

Bez naděje 37.

Tak po dlouhé době konečně pokračování :-) a zase je to o sexu :-D jak jinak :-) Tak enjoy :-)

***************************************

*Lady Sif*

Když se Loki jako velká voda vřítil do kuchyně, stačil jeden pohled do jeho tváře a srdce mi spadlo do kalhot. Tvářil se jako ztělesněná zloba. Co se stalo? Co mu přeletělo přes nos? Teď mi určitě ublíží... je jasné, že to včera večer pro něj nic neznamenalo, jsem pro něj zase děvka, lehká holka...

Téměř instinktivně jsem se přikrčila, jak kdybych očekávala ránu. Odvrátila jsem se od sporáku a otočila se k němu.

"Co se děje?" špitla jsem vyplašeně. Loki potřásl hlavou.

"Co tu děláš?" zeptal se podezřívavě.

"Dělám nám snídani... tedy snažím se," podotkla jsem a pokývla hlavou směrem ke sporáku, odkud se v ten moment začal linout charakteristický pach spáleniny.

"Krucinál!" vyjekla jsem a obrátila se zpět ke sporáku, abych napravila škody, ale také abych se nemusela dívat na Lokiho. Bohužel vajíčka už nebyla jen smažená, ale spálená na troud.

"Počkej," řekl a přikročil ke mně, aby mi pomohl zlikvidovat následky oné katastrofy. Zbrkle jsem se pokusila odstavit pánev z moderní sklokeramické ploténky, ale chňapka po ní sklouzla a já si spálila prsty o rozžhavený kov. Usykla jsem bolestí.

"Sakra," zaúpěla jsem a natáhla se ke dřezu, abych si ruku zchladila ve studené vodě.

Loki mě uchopil za ramena a otočil mě k sobě.

"Sif, počkej," řekl a vzal do dlaně mou popálenou ruku. Jen stěží jsem odolala pokušení vytrhnout mu ji. "Neboj se, tohle zvládnu vyléčit jako nic," namítnul Loki  a tvářil se už o něco normálněji. Jeho dlaň se rozzářila lehkým zlatým světlem, sevřel mé zarudlé prsty do obou rukou a když stisk povolil, moje kůže už byla zase zdravá jako dřív.

"Děkuju," pípla jsem vyplašeně. Loki na mě upřel své modré oči.

"Tys nechtěla utéct?" zeptal se trochu nelogicky. Tím pádem mi došlo, proč se tvářil, jak se tvářil.

"Proč bych to dělala?" podivila jsem se upřímně. Loki se na mě podíval a tvářil se tak, že to vypadalo jak když sám uvažuje nad tím, proč ho to vlastně napadlo.

"Chtěla jsem nám udělat snídani a přinést ji do postele," vysvětlila jsem a pohybem brady ukázala na velký tác na ostrůvku. Lokiho rysy v tváři dokonale změkly.

Potom se s povzdechem opřel zadkem o desku kuchyňské linky a přejel si dlaní po tváři.

"Jsem idiot, promiň," zaskučel a já se pousmála.

"Každopádně se stejně můžeme rovnou nasnídat tady. Neoplývám zrovna kuchařským talentem," povzdechla jsem si a mávla rukou směrem k pánvi se spálenými vajíčky.

Loki se na mě jemně usmál a pohladil mě po tváři.

"To nevadí. Stejně nemám na vajíčka chuť," řekl a pohladil mě po tváři.

"A na co máš..." načala jsem větu, ale Loki mě umlčel svérázným způsobem - usmál se na mě jako andílek - ale samozřejmě s ďáblem v těle, potom mě vysadil zadkem na linku, jen jsem překvapeně vypískla, načež mě přidusil v hladovém polibku.

Obtočila jsem nohy kolem jeho boků a paže kolem jeho ramen, přitiskla se svým tělem k tomu jeho poddala se jeho hebkým rtům a jazyku. Vášeň mezi nás vpadla se silou tropické bouře...