Bez naděje...

Bez naděje 41.

Tak tady máme pokračování mé povídky :-) Na Facebooku mě někdo neustále prosí o jednorázovky s Tomem či Lokim, ale nějak teď nemám na ty krátké storky inspiraci :-) takže aspoň lehká úplata :-) Enjoy :-)

***********************************

*Lady Sif*

Před necelou hodinou jsme dorazili do jedné z tajných podzemních základen Shieldu. Já, Natasha i Maria jsme dostaly najíst - ty dvě se cpaly jak kdyby nejedly tak týden -  bylo jasné, že na patře 36 se nikdo s pořádnou stravou pro dívky rozhodně nezatěžoval, zatímco mě apetit asi znovu nadobro opustil. Rýpala jsem se v bramborové kaši, ke které jsme dostaly přírodní plátek masa a zeleninu a žaludek se ve mně svíral stresem. Proč chci zpátky za ním? Proč mě Thor odnesl?

Kolem nás ve společné jídelně sedělo několik agentek a agentů, kteří nás po očku pozorovali. Krčila jsem se vedle Thora, který seděl u stolu celou dobu s námi spolu s Tonym a párkrát se jim podařilo nás i dokonce rozesmát - i když alespoň u mě to byla spíš křeč než úsměv.

Po jídle jsme dostaly každá vlastní pokoj, všechny tři byly vedle sebe - šlo o maličkou místnost s postelí, malou LCD televizí, psacím stolem s notebookem a koupelnou, ve které se sotva dalo otočit. Dostaly jsme čisté oblečení - ale rozhodně to nebyly žádné krásné róby, jakými mě podaroval Loki (zase na něj musím myslet!), ale klasické tmavošedé přiléhavé dámské kombinézy se znakem Shieldu a na spaní šedivé tílko a kraťásky ve stejné barvě - asi tu nic jiného neměli. Maria s Natashou na tenhle styl oblékání byly nejspíš zvyklé, ale já rozhodně ne.

Zabalená v ručníku jsem seděla na okraji jednolůžka, jehož matrace byla až nepříjemně měkká a česala si vlasy vlhké ze sprchy - která mi ovšem hledanou úlevu nepřinesla. A jak by také mohla? Ať jsem se snažila, jak chtěla, myšlenky na Lokiho se mi neúnavně tlačily do hlavy a nedaly se vypudit.

Nerozhodně jsem se dívala na hromádku šatstva, kterou jsem si měla obléci. Nakonec jsem rezignovala, nasoukala na sebe černé prádlo i kombinézu, obula vysoké šněrovací boty a v zrcadle se mi zjevila neznámá dívka z Midgardu... která měla hluboké kruhy pod očima a čelo zvrásněné starostmi. Myslí on na mě stejně jako já na něj?

Určitě se mě pokusí najít. Stoprocentně. Doufám. Potom ovšem ohrozí, ne-li zabije všechny ty lidi tady...

Z přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře.

"Ano?"

Dovnitř vstoupil Thor.

"Můžu?"

Tiše jsem přikývla a stáhla si ještě vlhké vlasy do gumičky.

"Nick Fury s tebou chce mluvit," vysvětlil Thor důvod své návštěvy. Tázavě jsem se na něj zadívala.

"Asi potřebuje nějaké informace z věže. Přecejen jsi byla Lokimu nejblíž," vysvětlil.

Nervózně jsem si skousla spodní ret. Bude chtít, abych se s nimi teď spojila proti Lokimu? Abych jim pomohla ho dostat? Srdce mi spadlo až do žaludku.

Thor, přestože obvykle disponoval empatií pařezu, vykázal náhle nevídanou všímavost.

"Co se děje? Jsi v pořádku?"

Potřásla jsem hlavou.

"Samozřejmě, nic mi není," odsekla jsem mu a prošla kolem něj ke dveřím. Thor mě zlehka uchopil za paži a otočil k sobě.

"Sif..."

Pohlédla jsem na něj.

"Je mi to moc líto... všechno, cos musela vytrpět," řekl. Potřásla jsem hlavou. Proč to řeší? Jemně jsem se vymanila z jeho sevření.