Bez naděje...

Bez naděje 31.

Takže tady máme další kapitolu, děcka :-) Místo, kam se chystají, si představujte zhruba jako na obrázku v záhlaví :-)

*********************************

*Lady Sif*

Pomalu jsme kráčeli po přistávací ploše a ranní slunce nám svítilo přímo do očí. Naleštěný bílý tryskáč měl spuštěné schůdky, na jedné jejich straně stál Christopher a na druhé světlovlasá stewardka v černobílých pouzdrových šatech nad kolena a malé šikmo posazené čepičce těch samých barev.

Mně věnovala letmý pohled jakým někdo obvykle častuje vyvedený exemplář obrovské slizké ropuchy, Lokimu podstatně delší a přidala i zářivý úsměv. "Budete si přát něco k pití před odletem, pane?" zeptala se. Loki mi dal přednost na schůdcích a zavrtěl hlavou. "Rozhodneme se až v letadle," odvětil suše. Stewardka mě proklála pohledem ostrým jako šavle. Loki se pak obrátil na svého asistenta.

"Pověřuji tě vedením po celou dobu, co budu pryč. Doufám, že mě nezklameš," řekl a Christopher, oděný do dokonale padnoucího černého obleku, sněhobílé košile a stříbrošedé kravaty, dlouze přikývl a přitáhl si těsněji k tělu bílý tablet, se kterým asi nejspíše i spal.

"Nezklamu."

"Denně mi budeš reportovat ráno a večer. A pokud se stane nějaká nečekaná událost, tak okamžitě," řekl Loki a Christopher horlivě přikyvoval.

"Samozřejmě, spolehněte se."

Loki ho poté spokojeně poplácal po rameni. "Odměna tě nemine," pronesl a Christopher se zatvářil velmi polichoceně. "Pojďme," pokynul Loki mně a já před ním pomalu stoupala po schůdcích do letadla. Slunce, opírající se do leskle bílého stroje mě nepříjemně oslepovalo, proto když jsme vstoupili dovnitř, chvíli mi trvalo, než si oči zvykly.

Interiér letadla byl vybaven luxusně. Samá krémově bílá kůže, tmavé leštěné dřevo, drahé koberce sladěné s ostatním vybavením. Na pohodlných křeslech a pohovkách byly vkusně naaranžovány měkké polštářky, na stolcích byly čerstvé květiny a mísy s ovocem. Loki mě dovedl k jedné z měkkých pohovek. Pootevřenými dveřmi jsem zahlédla, že letadlo má dokonce i ložnici - neméně nákladně zařízenou než byl zbytek interiéru. Okouzleně jsem se rozhlížela kolem sebe. Tohle mi vyhovovalo daleko víc než to, v čem mě tu dříve nutili žít.

"Udělej si pohodlí. Poletíme minimálně osm hodin," řekl mi Loki a vytrhl mě z přemýšlení.

Nejistě jsem se posadila. "Budeme pryč víc dní?" vzpomněla jsem si na jeho rozhovor s Christopherem a to, jak mu kladl na srdce, aby mu denně podával hlášení. Loki přikývl se stejným úsměvem jaký mívají rodiče, když děti otvírají narozeninové dárky.

"Musíš si odpočinout. Jinak se neuzdravíš," vysvětlil a posadil se vedle mě. "Kam letíme?" zeptala jsem se, zvědavostí napnutá jak kšandy.

"Nech se překvapit..."

---

*Loki's POV*

Když letadlo vzlétlo, trvalo to tak minutu, než Sif přímo na pohovce usnula a její hlava klesla na mé rameno. Nechal jsem ji, bylo to nad očekávání příjemné. Letadlo stoupalo výš a výš skrz oblaka, než jej znovu ozářilo slunce a já mohl z okének pozorovat tu bílou naducanou nádheru pod námi, to blankytné modro kolem nás a slunce zářící kdesi ve výšce.

Odmávl jsem snaživou stewardku, která nám poté, co letadlo nabralo tu správnou výšku, přišla nabídnout aperitiv a občerstvení a radši jsem se ponořil do svých myšlenek.

Uvažoval jsem nad tím, kdy mi byl naposledy tolik příjemný něčí dotek. Měl jsem spoustu žen i mužů, bylo jich tolik, že bych se toho za ta léta snad ani nedopočítal, ale odvykl jsem si, jak příjemné je jen tak cítit něčí blízkost - bez jakéhokoli sexuálního záměru. Bál jsem se, že až se probudí, okamžitě v tak těsné blízkosti mé osoby znovu zpanikaří, ale přesto jsem ji nedokázal odsunout.

Vdechoval jsem vůni jejích dlouhých tmavých vlasů, čerstvě umytých a stočených v nedbalý drdol, prohlížel si její tvář, uvolněnou, ale přesto stále bledou a pohublou s troškou jemných pih rozprsklých po nose a tvářích, její světle růžové rty, vystouplé klíční kosti a jemnou linii šíje - napadlo mě, že teď je snad ještě krásnější, než když se snažila dělat ze sebe princeznu bojovnici.

Zlehka jsem se dotkl jejích vlasů, z drdolu se uvolnil jeden neposedný pramínek a polechtal ji na tváři. Sif pomalu otevřela oči, zvedla hlavu a pohlédla na mě. Pootevřela rty - nejspíš chtěla něco říct - ale pak je opět semkla k sobě, víčka jí zase klesla a spala dál. Neodtáhla se, nepanikařila, nechovala se jako bych byl prašivý.

Spokojeně jsem se opřel o pohodlný polštář v rohu pohovky a spolu s ní jsem se propadl do říše snů.

---

*Lady Sif*

Probudilo mě hlášení z pilotní kabiny, že letadlo jde na přistání a že naším cílem bylo souostroví Bahamy. Neříkalo mi to absolutně nic. Protřela jsem si ospalé oči a uvědomila si, že se stále choulím opřená o Lokiho rameno a část hrudníku. Jednu z paží měl položenou na opěradle pohovky za mými zády a druhou v klíně. Hlavu měl otočenou směrem k jednomu z okének a díval se ven. Zlatavé sluneční paprsky pomalu změnily svůj odstín na barvu bronzu - smrákalo se. Zář slunce se odrážela v mracích pod námi a kolem nás a dávala jim nádherný narůžovělý odstín.

Když si Loki všimnul, že jsem se pohnula, obrátil se ke mně a pousmál se.

"Jak dlouho jsem spala?"

"Jak vidíš, tak skoro celou cestu."

Z reproduktorů na stropě se ozvalo, abychom se připoutali, proto jsme si od sebe odsedli a učinili, jak nám onen hlas doporučil. Překvapilo mě, jak mi najednou jeho blízkost schází - v duchu jsem si ovšem dala pár facek. Chybí mi jakákoli blízkost, ne jeho, to je jasné.

Rozpačitě jsem sklopila zrak a raději jsem se zahleděla z okna ven. A ten výhled za to opravdu stál. Jak letadlo klesalo, měla jsem vše jako na dlani. Pod námi bylo několik větších ostrovů, kolem nichž bylo rozeseto množství malých, všechny zarostlé zelení, obklopené pruhy bělostného písku, svažujícího se do průzračně modrého moře, které teď, stejně jako mraky, dostávalo barvu zlatavého kovu. Byla to nádhera. Pohlédla jsem na Lokiho, který místo, aby se díval ven, sledoval moji tvář.

Letadlo zakrátko dosedlo na soukromé letiště utopené mezi stromy na jednom z menších ostrůvků, takže jsme si oba dva odepli pásy a vystoupili po schůdcích ven. Přistávací plocha stále sálala horkem i přesto, že slunce se už chystalo skrýt za obzor.

Loki se zřejmě rozhodl, že příjemných překvapení bude toho dne celá řada. Na letišti jsme nastoupili do velkého černého terénního auta s černými skly a z něj jsme po krátké jízdě vystoupili před luxusní a velmi rozlehlou dvoupatrovou vilou obklopenou palmami i jinými stromy, z jedné strany skrytou před zraky případných kolemjdoucích hradbou zeleně a vysokou kamennou zdí, z druhé se svažující přímo k soukromé pláži s překrásným bílým pískem.

Stála jsem ve vstupních dveří té okázalé nádhery a Loki stál pár kroků za mnou.

"Nevzala jsem si s sebou žádné náhradní oblečení," došlo mi náhle, když jsme stoupali po mramorovém schodišti vedoucím do útrob domu. Loki se ke mně obrátil s pobaveným úsměvem.

"O to se vůbec nemusíš starat," řekl tajemně.