Bez naděje...

Bez naděje 45.

Tak je tu další kapitola, pro někoho možná trochu překvapivá, ale měla jsem chuť nechat božstvo si trochu zablbnout :-) Enjoy :-)

******************************

*Lady Sif*

Když jsem se probudila, kolem mě bylo šero a ticho. Pak se mi vrátily vzpomínky na uplynulé hodiny. Loki! Vyletěla jsem do sedu, duchem zpátky na oné lesní mýtině, kde Thorův blesk zasáhl Lokiho, přestože měl znovu zasáhnout mě.

Místnost kolem mě byla bílá, sterilní, připomínala nemocniční pokoj. Asi to i v podstatě byl nemocniční pokoj - i na této základně se nacházela špičkově vybavená klinika.

A na židli asi metr ode mě seděla Natasha. Během setiny vteřiny jsem vyletěla z postele, srazila Natashu ze židle přimáčkla ji k podlaze svým tělem a drsně chytila pod krkem. Ani tak dokonale vycvičený zabiják, jakým byla, se nemohl rovnat mé navrácené rychlosti a síle.

"Kde je Loki? Je mrtvý? Kam ho odvezli? Kde to jsme?" vychrlila jsem. Natasha jen vyhekla.

"Loki žije. Sif, prosím pusť mě."

"Ani ve snu. Kde to jsme?"

"Pořád na naší základně."

Tak to je konec. Aspoň, že Loki je živý.

"Kde je? Chci ho vidět," odsekla jsem a zesílila stisk na jejím hrdle.

"Je... tady... vedle v místnosti. Otec Lokiho a Thora je už na cestě sem. Chtějí ho odvézt na Ásgard," vysvětlila Natasha a já ji pustila.

"Proč jsi tu ty?"

"Chci ti to vysvětlit."

"Nenamáhej se." Posadila jsem se na postel a obula si boty, které mi během mého pobytu v mdlobách někdo sundal a znovu vstala. Natasha vyskočila na nohy a vzala mě za ruku. Její dotek byl jemný, smířlivý. Její pohled byl smutný. Že by fakt nelhala?

"Ředitel Fury ti nechal dát do pokoje štěnici. Nevěděla jsem o ní. Opravdu ne."

"Proč bych ti měla věřit? Jsi špiónka. Lhaní je tvoje práce."

Natasha si rezignovaně povzdechla. "Jasně, nemusíš mi věřit, ale je to tak, jak říkám. Nalož s tím, jak chceš," řekla mi a pokrčila rameny. Potřásla jsem hlavou.

"Jdu za ním,"hlesla jsem a otevřela dveře.

Dveře vedlejší místnosti hlídali dva agenti se samopaly - jako by jim snad byly něco platné, kdyby chtěli zastavit rozzuřeného prchajícího Ásgarďana.

"Pusťte mě tam," řekla jsem stroze.

"Máme příkazy nepouštět nikoho, kdo nemá bezpečnostní prověrku prvního stupně," řekl jeden z mužů a postavil se před dveře. Cynicky jsem se ušklíbla.

"Pusťte ji, stejně už je u něj Thor," ozvala se za mnou Natasha zrovna, když jsem se přechytřelého cucáka chystala popadnout pod krkem.

Otočila jsem se k Natashe a děkovně pokývla, načež jsem stiskla kliku dveří.

---

Loki ležel v posteli a vypadal jako když spí. Černé vlasy měl rozhozené po polštáři a byl ještě bledší, než bylo u něj obvyklé. Tváře měl propadlé, rty skoro promodralé a jediné, co naznačovalo, že je naživu, byl hrudník, který se mu zvedal slabým dechem. Na sobě měl pouze tenké černé kalhoty a tmavě zelené tílko a byl bosý, asi přestal ovládat svou magii a zůstalo mu pouze toto "základní" oblečení.