Bez naděje...

Bez naděje 51.

Tak je tu další kapitola, trošku kratší, ale nějak jsem nemohla vychytat správné místo, kde to zase utnout v nejlepším, že aaaaaano :-) slibuji, že s další zkusím přijít brzy :-)

*************

*Lady Sif*

Když jsme s královnou Friggou dorazily do Lokiho komnat, byl jmenovaný kupodivu vzhůru. Dokonce seděl na posteli, ale vypadal spíš jako zombie, než živá bytost.

"Sif...," hlesl vyčerpaně a natáhl ke mně ruku, sotva jsem se objevila ve dveřích. Přeběhla jsem po špičkách místnost, kde už čekali oba Álfští léčitelé včetně těch našich a přisedla si na okraj postele k němu. Když mě políbil, jednou rukou přitáhl k sobě a druhou jemně prohrábl prsty moje vlasy, ucítila jsem, jak strašně je slabý a malátný.

"Jak ti je?" zeptala jsem se tiše a jemně ho políbila na spánek. Loki jenom neurčitě pohodil hlavou. Nemusel odpovídat. Doslova jsem cítila, že objímám živoucí mrtvolu.

"Na co jste přišli?" obrátila jsem pohled zpět ke královně, která mi cestou odmítala cokoli dopředu říct. Teď stála kousek od Lokiho postele a tiše se bavila s Ailani a dvěma jejími kolegyněmi. Všechny čtyři ženy k nám obrátily hlavy a Frigga beze slov pokynula oběma Álfům, usazeným nad několika mohutnými knihami vázanými v kůži, rozloženými na čajovém stolku ve výklenku u okna.

Oba dva vstali, Niall zvedl jednu z knih a nesl ji směrem k nám. Potom mi ji otevřenou strčil přímo pod nos. Podívala jsem se na prastarou zažloutlou stránku, orámovanou umnou perokresbou ve tvaru listů a různých květin, hustě popsanou jakýmsi textem, ale byla ve staré álfštině, tedy v jazyce, ve kterém jsem nedokázala číst.

"Bohužel nerozumím, co se tam píše," řekla jsem a s malým úšklebkem pokrčila rameny.

"Jsou to v podstatě staré álfské legendy. Ale historie ověřuje, že na většině z nich něco je," začal Niall.

"Tahle konkrétní je 6000 let stará. Je to velice zajímavé," vložil se do hovoru Aodhan a oči mu zářily jako dítěti, co dostalo novou hračku.

Pomalu jsem ztrácela trpělivost, lezlo to z nich všech jako z chlupaté deky a masturbovat tady nad starou bichlí se mi opravdu nechtělo.

"A co se tam tedy píše?" zavrčela jsem nervózně. Loki mi zlehka stiskl ruku.

"Podle této legendy existuje rituál, který dokáže propojit dvě jakékoli humanoidní bytosti z Devíti světů a zajistit té slabší a smrtelné zdraví a nesmrtelnost,"  vysvětloval Niall.

"Původní prameny popisují, že si vysoce postavení Álfové někdy vybírali krásné dívky na Midgardu, ty ale bohužel nemohly žít věčně. Proto jedna stará čarodějka vymyslela tento magický proces," pokračoval jeho kolega Aodhan.

Naděje ve mně narůstala jenom pomalu a opatrně, něco mi říkalo, že tahle teorie bude mít háček. "Jak to funguje?" zeptala jsem se.

"Mocný čaroděj, jako například tady Její Veličenstvo, shromáždí energii a za hvězdné noci spojí ony dvě osoby na některém z magicky silných míst," začal Niall.

"Především je nutné říct, že musí jít o osoby, které jsou si spirituálně velmi blízké. Které k sobě chovají nějaké silné city," vložila se do hovoru Ailani. Svitlo mi.

"Ta osoba mám být přirozeně já?" pronesla jsem k přítomným a ani na okamžik nepomyslela na to, že by to snad mělo být jinak.

"Nejspíš by to bylo nejvhodnější," vstoupila do konverzace Frigga, ale Loki jí k mému údivu skočil do řeči.

"Možná bychom to takhle dělat neměli. Je to riskantní," pronesl k oběma Álfům a své matce. Obrátila jsem se k němu.

"Jak riskantní? O co jde?" zeptala jsem se vyplašeně. Ani jeden z Álfů se k odpovědi neměl. Frigga se nadechla, ale Loki ji předběhl.

"Kdyby se to náhodou nepovedlo, přijde ta druhá osoba o své schopnosti, sílu a nesmrtelnost. Nebo dokonce o život," řekl a stiskl obě moje ruce ve svých.

"Ale já ti chci pomoct, Loki," namítla jsem. Dotyčný už otvíral pusu, aby vyřkl další argument, ale já mu položila ruku přes pusu.

"Můžete si to samozřejmě promyslet," řekla Frigga. "Nemáme moc času, ale pár hodin určitě ano. Promluvte si o tom spolu. A dejte vědět," dodala a společně s léčiteli se ubírala k východu z místnosti.

"Jak velké je to riziko?" zvolala jsem za odcházejícími.

"Tak jeden případ z dvaceti," ozval se Niall ode dveří. Přikývla jsem.

"Promyslíme si to."

---

Osaměli jsme a v Lokiho ložnici zavládlo dusné ticho.

"Jeden případ z dvaceti není tak moc," začala jsem nejistě. Loki se ke mně prudce obrátil.

"Šílíš? Nikdy bych si to neodpustil. Už jsem ti ublížil dost."

"Musíme to zkusit. Máme snad nějakou jinou možnost?"

Loki trhnul rameny a potom jsme dlouho mlčeli.

"Já se nechci koukat na to, jak umíráš," řekla jsem potom.

"A já se nechci dívat, jak umřeš ty, když se to pokazí," opáčil on.

"Prostě to zkusíme a hotovo. Já jsem rozhodnutá," řekla jsem pevně.

"A co když já to odmítnu?" opáčil Loki.

"Potom tě budu muset svázat a přinutit," řekla jsem naoko vážně, ale v mém hlase zněl smích. Všiml si toho a usmál se taky. Potom zase zvážněl.

"Co když my budeme ten dvacátý případ?"

"Potom jsme si něco hezkého už stejně prožili, ne?" pokrčila jsem rameny. Skutečně jsem se nebála toho, co se může stát. Po zážitcích na Midgardu, po pokusu o sebevraždu, po ztrátě dítěte zůstalo v mé duši prázdno, které se stejně nedalo vyplnit, ať jsem chtěla, jak jsem chtěla. Prostě - co se má stát, to se stane.

Loki se ke mně otočil, vzal mou tvář do dlaní a políbil mě na rty. Potom na čelo, na tváře, na oční víčka, do vlasů... potom mě přivinul k sobě.

"Pomáháš mi po tom všem, co jsem provedl?"

"Nevytahuj to už. Možná kdybys tenkrát při pádu nespadl do spárů Thanose, sám bys do toho nešel," namítla jsem a mávla rukou. V tuhle chvíli už to stejně nebylo důležité.

"Dobře...," řekl Loki s povzdechem.

"Přinejhorším se potkáme ve Valhalle," pousmála jsem se a Loki mě pohladil po tváři.

"Dojdu to dát vědět královně," řekla jsem a vstala, provázená pohledem jeho unavených očí.