Bez naděje...

Bez naděje 19.

No, původně jsem to zamýšlela trochu jinak, ale Loki je v týhle kapitole děsný emo :-D Tak to on vlastně je i normálně :-) už bych se asi měla zase vrátit k pornu :-))))

*****************************

Hned poté, co Sif pohltil úlevný spánek, vzal ji Loki do náruče a spěšně odnesl nahoru, kde ji opatrně složil do postele.

Přes její vyhublé tělo přehodil bělostnou pokrývku a na chvíli se zadíval na její tvář, teď už uvolněnou a klidnou. Bohužel nevypadala o moc lépe než před oživením.

Sice už bylo patrné, že jejími žilami, rýsujícími se pod nezdravě bledou kůží znovu začíná proudit krev - nejspíše kouzlem amuletu - ale pořád byla bílá jako stěna, hubená jako smrtka a na zápěstích zely odporné otevřené rány. Krom toho začínala její kůže sálat horečkou - nebylo divu, na svém těle měla dlouho neošetřená zranění.

V ten moment mu došlo, že na tohle sám možná stačit nebude. Nejedla několik dní a ani předtím se tu s plnohodnotnou výživou nikdo nezatěžoval. Její tělo rozhodně nebylo dost silné, aby dokázalo vyhrát takový boj. Nechtěl ji ztratit znovu, teď už opravdu ne.

Na okamžik se zamyslel a potom se natáhl na nízký noční stolek vedle postele, kde ležel tenký černý smartphone. Vzal jej do ruky a vyťukal na displeji číslo. Pak si jej přiložil k uchu a zároveň si uvědomil, jak netrpělivě a nervózně podupává nohou.

"Ano, pane?" ozval se Christopher na druhé straně. "Zavolej zdravotní personál do mého patra a rychle," řekl stroze. Líbilo se mu, že jeho pomocník neměl obvykle ve zvyku se vyptávat, ale konat, stejně tak i teď.

"Jak si přejete, pane."

--

Loki seděl vedle vysokého nemocničního lůžka, na němž ležela Sif. Doslova se v bílých lůžkovinách ztrácela, vypadala malá, křehká, zranitelná. Na sobě měla obrovskou bílou erární košili, na krku výrazný černozlatý amulet, který jí Loki rozhodně odmítl sundat a vypadala jako padlý anděl.

Poté, co ho přivolaní Migdardští lékaři ujistili, že bez pobytu na jednotce intenzivní péče to rozhodně nezvládne, se nechal přesvědčit a nechal Sif přemístit na podzemní kliniku přímo v této budově - nebylo žádným překvapením, že tu je, skvěle vybavená a supermoderní. Některý personál nezběhl a zůstal - výměnou za záruku bezpečí pro jejich rodiny.

Seděl na židli a se smíšenými pocity přejížděl pohledem po přístrojích, k nimž ji připojili - jeden podporoval srdeční činnost, jiný dýchání, další činnost mozku, všechny pískaly a hučely, k tomu jí do levé paže zavedli kanylu s infuzí obsahující výživu a další s antibiotiky. Také jí ošetřili a zašili rány na zápěstích.

Pro lékaře nebylo vůbec pochopitelné, jak mohla v takovémto stavu vůbec přežít - a Loki neměl náladu ani sílu komukoli vysvětlovat, že za to mohou poděkovat samotné královně podsvětí. Pouze mlčel, pozoroval ji, jak tam leží, z nosu jí vedou hadičky a myšlenky se v jeho hlavě honily tak splašeným tempem, že sám sebe vůbec nestíhal.

Odmítal vstát a kamkoli odejít, nechtěl být zase pryč ve chvíli, kdy se probudí - jestli se probudí.... Veškeré velení nechával na Christopherovi a doufal, že jej nezradí. Ten jenom v pravidelných intervalech přicházel a podával mu reporty - Pod útoky Chitauri armády, za spolupráce s Lokiho vojáky, s dočasně propůjčenými magickými schopnostmi a organizací Hydra už kapitulovaly další a další země a jejich vládnoucí autority přicházely vyjednávat o podmínkách - především se prostě jen vzdát.