Bez naděje...

Bez naděje 39.

Tak tu máme další díl :-) přijde mi, že nějak prořídly lajky a komenty, takže se snažte, nebo už nebude žádný porno :-D

**********************************************

*Lady Sif*

Čím víc se naše letadlo blížilo k New Yorku, tím víc se mi svíral žaludek. Loki seděl u okna a zarputile celé hodiny hleděl do oblak, řekla bych že hlavně proto, aby se nemusel dívat na mě. Já měla v klíně přenosný DVD přehrávač a dívala se na další z našich oblíbených starých ninja filmů - hlavně proto, abych nemusela myslet na místo, kam se vracíme. Moc se mi to nedařilo.

Po osmi hodinách, které utekly nesnesitelně rychle, se letadlo stočilo směrem k zemi a z pilotní kabiny se ozvalo hlášení o tom, že za chvíli přistaneme na střeše Shield Tower. Ucítila jsem, jak se moje srdce prudce rozbušilo a žaludeční šťávy se proti mé vůli ženou nahoru mým jícnem. Násilím jsem se pokusila zůstat v klidu a nepozvracet se - asi by to nebylo dobré entrée - přijít po boku vládce Midgardu v poblitých šatech. Nebylo to ale vlastně úplně jedno?

Letadlo dosedlo.

"Jsme tady," řekl Loki s povzdechem. Znělo to daleko méně nadšeně než by mělo. Úkosem jsem na něj pohlédla. Tvářil se docela zpruzeně. Možná se mu tam líbilo víc než tady stejně jako mně? Nakonec není vůbec divu.

Palubní personál nám spustil schůdky a my pomalu vyšli z letadla ven.

Nad New Yorkem zuřil silný liják, takže jsme byli mokří v setině vteřiny - ještě dřív, než nám pohotový steward stačil strčit do ruky velký černý deštník. Perfektní uvítání v tomhle prokletém místě.

Naštvaně jsme začali scházet dolů, Loki se ani neobtěžoval deštník otevřít, stejně bylo  pozdě. Potom jsme uviděli, jak nám prudkým deštěm běží v ústrety Christopher, svůj perfektní černý oblek mokrý nažmach.

"Pane, vítejte zpět," řekl. "Madam," pokynul potom mně. Beze slova jsem přikývla. Super divadýlko.

"Za třicet minut se sejdeme v zasedačce na sedmdesátém patře. Jen my dva. O všem mě poinformuješ. Potom podniknu patřičné kroky," řekl Loki a Christopher přikývnul.

Mlčky jsme společně došli k výtahům, přivolali je a já cítila, jak mi měknou kolena. V ústech jsem měla sucho, žaludek na vodě, slzy jen vytrysknout zpod mých víček. Loki se ke mně obrátil.

Potom se jemně usmál a přivinul mě k sobě.

"Měsíc. A vrátíme se zpátky," zašeptal mi do ucha a políbil mě na spánek. Pousmála jsem se a vděčně k němu zvedla pohled.

Výtah přijel a my jsme nastoupili - oba muži mi dali ve dveřích přednost. Loki stisknul tlačítko s číslem našeho patra a Christopher se netečně díval prosklenou stěnou do dáli. Výtah se rozjel a neslyšně klouzal po stěně budovy, na sklo dopadaly těžké kapky, v dáli se začalo blýskat...

A potom v budově nejspíše vypadl proud, neboť zářivka u stropu zablikala a zhasla, vypnulo se i podsvícení výtahových tlačítek a potemněl displej ukazující ve kterém patře se zrovna nacházíme. Výtah samotný zareagoval tak, že začal pozvolna klesat směrem dolů, aniž zastavil v požadovaném patře.

Loki se naštvaně obrátil na svého asistenta.

"Co má tohle znamenat?"

Christopher nervózně trhl rameny. "Promiňte pane. Zařídím, aby ihned zapnuli záložní zdroj," odvětil a začal lovit po kapsách telefon.