Bez naděje...

Bez naděje 34.

Tak jako po měsíci další díl :-D nebyl čas a zaměstnávalo mě psaní porna :-) Tak si to užijte :-)

*************************************

*Lady Sif*

Když jsem se ráno probudila, třeštila mi hlava a v puse jsem měla pocit jak kdybych se právě přeplazila přes Saharu. Mátožně jsem se posadila na posteli a rozespale mžourala kolem. Potom jsem usoudila, že dojít si pro něco k pití by vůbec nebyl marný nápad, ale vstávání se ukázalo jako nadměrně vyčerpávající úkon.

Nějak mi nedocházelo, jak jsem se vlastně dostala do ložnice, ale bylo jasné, že mě sem nejspíš dovedl Loki. Možná spíš donesl? Na sobě jsem měla pořád ty samé šaty a šperky, co předchozí večer, pouze jsem měla sundané boty, které se válely vedle postele. Povytáhla jsem obočí. Mohl krásně využít toho, že jsem ožralá jak troky - a neudělal to - v duchu jsem mu musela přiznat bod.

Z postele jsem vstala s elánem stařeny nad hrobem a slíbila jsem si, že už nikdy nebudu znovu pít. Pomalými kroky jsem se došourala k šatně a přetěžkou rukou otevřela dveře, načež jsem dovnitř asi čtvrt hodiny zírala jako věštec do skleněné koule, v mozku úplně vymeteno. Potom jsem svlékla zmačkané večerní šaty a nechala je válet na zemi, sundala kalhotky, vyndala z uší náušnice a stáhla náramek - obojí přistálo na hromádce na koberci.

Sprchu jsem protentokrát oželela, protože jsem si nebyla jistá, jestli tam neomdlím a neutopím se - hlava se mi pořád točila dost příšerně. Takže jsem si jen natáhla krátké volné krémově bílé šaty z hedvábí pošitého krajkou, s prádlem ani botami jsem se vůbec nezatěžovala a vydala se na strastiplnou cestu dolů do přízemí.

Schody se mi podařilo sejít, aniž bych spadla nebo se pozvracela, což jsem považovala za největší div devíti světů. Chladný mramor podlahy mě příjemně studil do chodidel a za pootevřenými francouzskými okny svítilo slunce a stálo už pěkně vysoko na nebi. Kolik je asi tak hodin?

Vtom mě v nose zašimrala vůně čerstvě uvařené kávy. Zvědavě jsem se vydala směrem, odkud mě vábila příjemná vůně - nebylo překvapením, že se linula z kuchyně. Místnost byla velká, světlá a moderně vybavená, vše bylo z kvalitního světlého dřeva a lesklého kovu, uprostřed stál velký kuchyňský ostrůvek, kuchyňská linka byla vybavena těmi nejmodernějšími spotřebiči, před velkým francouzským oknem byl umístěn velký stůl s šesti měkce polstrovanými židlemi a na jedné straně byly velké atriové dveře vedoucí na terasu, na níž jsme předešlého večera seděli.

Před linkou stál Loki a právě vypínal překapávač kávy. Sňal z něj konvici a postavil ji na kuchyňský ostrůvek, hned vedle mísy s čerstvým lesním ovocem a kulatým tácem, na němž byly naskládány čerstvě usmažené lívance. Na sobě měl splývavé černé kalhoty a bílé tílko, které bylo zcela viditelně zapatlané od těsta.

"Dobré ráno. Nebo spíš poledne," řekl s lehkým úsměvem.

Téměř jsem si nevěřícně protřela oči. Loki sám připravoval snídani???

Pohlédla jsem směrem ke sporáku - vypadalo to tak, pořád na něm stála pánev s drobky a vedle prázdná mísa od těsta. Asi jsem se tvářila fakt hodně nevěřícně, protože Loki se na mě tázavě zahleděl.

"Tváříš se, jako kdybys viděla ducha."

"Já jen... ty jsi vařil?"

"Co je na tom tak divného?" opáčil Loki a trochu se zamračil.

"Bez magie?"

"Samozřejmě." Teď se zatvářil trochu uraženě.

Z linky vyndal dva talíře, položil je vedle sebe na ostrůvek, u nějž stály čtyři vysoké barové židle a ze zásuvky ve spodní části linky vytáhl i příbory a ubrousky a úhledně je narovnal kolem talířů.