Bez naděje...

Bez naděje 57.

Tak a máme tu konec :-( Samotná jsem z toho špatná, ale protahovat to do nekonečna by bylo trapné. Nicméně bez této dvojice nemůžu žít, proto jsem předběžně vymyslela pokračování této kapitolovky - ponese však jiný název :-) Checkujte můj profil, zanedlouho se tam objeví. A užijte si oslavné porno na konec :-)

*********************************

*Lady Sif*

Zrovna jsem postávala u dveří hodovní síně, kde se konala naše posvatební oslava. V sále to vřelo - bylo už dost pozdě večer a svatebčané byli tím rozvernější a hlučnější, čím víc klesala hladina v lahvích. S úlevou jsem vydechla, po dlouhé době se mi konečně podařilo utéct mojí sestře a jejím kamarádkám, které se vášnivě přely na téma v jakých barvách by měl být pokoj pro moje budoucí miminko, o jménech pro děti a podobných věcech, které pro mě byly v tuto chvíli zatím až nerealisticky vzdálené.

Zastavila jsem se u jednoho ze stolů, které přetékaly jídlem a přemýšlela, co si vybrat, když vtom zpoza dveří rychle vyrazila silná mužská paže a vtáhla mě do zákrytu masivních dřevěných dveří orámovaných tlustým rudým závěsem.

Překvapeně jsem vypískla - dotyčný mě přitáhl zády k sobě a zakryl mi pusu dlaní. Naštěstí jsem podle známé vůně usoudila, že onen muž není nikdo jiný, než můj vlastní novopečený manžel.

"Nemusíme tu být do konce, ne?" zapředl mi rozverně do ucha a jemně skousl můj ušní boltec.

Obrátila jsem se k němu.

"To určitě ne," uculila jsem se spiklenecky.

"Leda by tě bavilo poslouchat, jestli je lepší postýlka s nebesy nebo bez," zašeptal můj manžel se smíchem.

"Myslím, že bez té debaty můžu žít," řekla jsem a vtiskla jsem mu krátkou pusu na rty.

"Taky bych řekl."

Potom mě Loki popadl kolem pasu, vzal mě do náruče a uháněl se mnou rozlehlými chodbami paláce směrem pryč od slavnosti, kterou  uspořádali hlavně na naši počest, ale byli jsme si jisti, že v této fázi se bez nás opilí a rozjaření svatebčané nejspíš obejdou.

Loki se mnou uháněl směrem ke svým komnatám jako by nám hořelo za patami, za prahem vstupního budoáru mě postavil na zem, zabouchl obrovité zlacené dveře, otočil v zámku klíčem a v polibku mě přidusil už přímo tam na prahu. Měla jsem pocit, že moje nohy nejsou z masa a z kostí, ale z másla - pocit, že teď jsme manželé, že jsme si ještě o to blíž, byl nevysvětlitelně vzrušující.

Zatímco jeho rty se s neúnavnou vášní vpíjely do těch mých, jeho ruce začaly horlivě uvolňovat stuhu na mém korzetu a šaty povolily až překvapivě rychle, takže než jsme se od vchodu dostali  do ložnice, měla jsem na sobě jenom krémově bílé samodržící punčochy s barevně ladícím podvazkovým pásem.

"To není fér, ty jsi pořád oblečený," zasmála jsem se.

Loki se na mě zadíval jako kdyby byl očarovaný.

"Jsi nádherná," zašeptal - asi posté za posledních několik měsíců - a přesto se to neomrzelo poslouchat. Potom mě popadl do náruče a z výšky mě hodil na postel, až zavrzala.

Potom sevřel a znovu rozevřel svou pravou dlaň a jeho oblečení kouzlem zmizelo.

"Je to lepší?" usmál se na mě, nahý, krásný jako socha vytesaná z mramoru.... a na první pohled velmi, velmi vzrušený. Zaculila jsem se a protáhla se na posteli jako kočka.