Bez naděje...

Bez naděje 53.

Tak tu máme další kapitolu :-) Jste napnutí? ;-)

********************

*Lady Sif*

Jen co jsem ve stájích předala Fay do péče podkoních, jsem se jako velká voda vřítila zpět do svých komnat, vytočená doruda. Místo toho, abych se projížďkou uklidnila, jsem byla ještě víc rozhozená a k tomu naštvaná. Ten kretén Frey. Že jsem taky čekala něco jiného od chlapa, který střídal holky jako ponožky a ještě si z toho dělal přednost.

Dveřmi do vstupního budoáru jsem za sebou třískla tak, že jsem se sama divila, že tu ránu vydržely. Myslela jsem si, že si dám dlouhou koupel a vypiju spoustu vína, abych si konečně ten mozek něčím vypláchla - ale ani teď mi nebylo přáno - v budoáru seděla v křesílku moje sestra Saqui a tvářila se tak rozzuřeně, že jsem jen překvapeně povytáhla obočí.

"Ahoj sestřičko. Co se děje?" zeptala jsem se překvapeně. Dotyčná naštvaně vyskočila, až jí vlnité vlasy spadly do tváře. Vztekle si neposlušné prameny zastrčila za uši a vykročila ke mně.

"Co si myslíš, že děláš?" vyštěkla na mě naštvaně.

"Coooo?" houkla jsem na ni zmateně. Saqui zatím dokráčela až ke mně a praštila mě do ramene.

"Co to děláš?" odstrčila jsem naštvaně její ruku. "Zbláznila ses?"

"To spíš ty!" opáčila vztekle. Tentokrát jsem ji chytila za ruce dřív, než mě stihla znovu plácnout.

"Uklidni se! Pořád jsi moje malá sestřička, holčičko! Vysvětli mi laskavě, o čem mluvíš."

Saqui se mírně zklidnila, ale ne moc.

"Proč jsi nám to vůbec neřekla? Bála ses, že ti to budeme rozmlouvat, co?"

Svitlo mi. Určitě ten rituál k záchraně Lokiho. Sklonila jsem hlavu.

"Jo tohle," vydechla jsem, pustila ji a kráčela směrem ke své ložnici.

"Jo tohle - je celé, co mi řekneš?" zaječela sestra a uslyšela jsem, jak její střevíčky vztekle klapou po podlaze, jak běží za mnou.

Otočila jsem se zpět k ní. "A co chceš slyšet? Že si to rozmyslím? Nerozmyslím, marná snaha."

"Máma umírá hrůzou. Už dva dny v kuse brečí."

Kousla jsem se do rtu - tohle byl pádný argument. Potom jsem potřásla hlavou.

"Je mi líto. Jsem rozhodnutá."

"Proč chceš pomoct zrovna jemu?" prskla Saqui opovržlivě.

"Věř tomu, či ne, ale já ho mám ráda," zopakovala jsem to už druhé osobě za dnešní den. Saqui zavrtěla hlavou, jako by tomu nechtěla uvěřit.

"Jsi vážně blázen," odtušila.

"Nikdy jsem neřekla, že nejsem," odvětila jsem a znovu se dala do chůze směrem k posteli, kde jsem se začala svlékat.

"Nemůžeš to udělat. Naše rodiče to zničí," vykřikla potom a vzala mě za ruku.

"Tátu to úplně zdrtilo, celý život doufal...."

"... že si vezmu Thora a jeho pozice v ásgardské armádě se tím ještě upevní, já vím," přerušila jsem ji a mávla rukou.

"To už je starý. Jestli to vám všem nedošlo, tak pár stovek let už jsem oficiálně dospělá. Můžu si dělat, co chci," odsekla jsem a Saqui zalapala po dechu.