Bez naděje...

Bez naděje 14

Jen taková výplň, ať nejste zmlsaní samou akcí :-P Bohužel teď nemám moc čas, takže dřív než za týden nestíhám přispívat.... holt je venku asi moc hezky :-) Jinak se nenechte zmást tím, že pořád souložej, love story to zdaleka zatím není :-D

******************************

Měla jsem pocit, že spím snad dva dny v kuse. Už tak strašně dlouho jsem nespala v pohodlné široké posteli plné voňavých bělostných přikrývek - poslední měsíce jsem znala jen hrubé matrace a kousavé vojenské deky. Líně jsem se protáhla na posteli, hedvábné prostěradlo pohladilo mou kůži - a pomalu jsem otevřela oči.

Slunce stálo už vysoko na nebi a lehký mlžný opar v dáli dával tušit, že kdesi v dálce se tyčí ponuré, zničené město mrtvých. Další, co jsem si uvědomila, byla silná mužská paže obtočená kolem mého pasu a pružné, přesto však vláčné tělo za mnou. Když jsem se pohnula, přivinul mě Loki k sobě ještě blíž. Ležel za mnou úplně nahý a mně hlavou probleskly vzpomínky na zbytek noci - na naše těla, propletená ve víru slasti a chtíče - přesto jsem měla v mysli stále dusivou prázdnotu, smutek a vztek.

Byla jsem v situaci, po které jsem nijak netoužila, přesto však byla nejmenším zlem, které jsem mohla zvolit. Musela jsem, ze strachu před něčím ještě daleko horším a děsivějším, spát s mužem, který zabil jednoho z mých nejlepších přátel a který poslal bandu Chitauri na nevinnou mladou ženu. Musela jsem spát s mužem, který na Zemi zabil mnoho nevinných, ať už osobně nebo zprostředkovaně. A co bylo nejhorší, moje tělo rozhodně nic z toho nebralo jako negativum a naopak si to vše skvěle užívalo - na rozdíl od mé hlavy.

Děsivé mučení ve sklepení, znásilňování od Murphyho nebo sex s Lokim. Pořád byla dalece nejlepší ta poslední varianta. Dostala jsem se do pozice, jíž jsem nikdy čelit nemusela. Vždycky jsem si já vybírala a diktovala. Nikdy jsem nebyla odkázána na vůli či nevůli potažmo ochranu od mužů. Nikdy jsem ji nepotřebovala. Tady jsem ale bez svých schopností byla degradována na pouhou oběť, na jehně obklíčené smečkou vlků.

"Kdo se nám to probudil...," zapředl Loki a já ucítila na zátylku jeho horký dech. Vzápětí se mi jeho rty přisály k šíji. Jak jen může být pořád při chuti?

Potom mě otočil na záda a sklonil se nade mnou. Jeho zelené oči byly čilé a jasné, na rtech mu hrál lehký úsměv. Svůdnost sama. V duchu jsem si povzdechla. Jasně, stodvacetikilovému hnusákovi bych odolávala daleko snáz.

Jedna z jeho dlaní znovu - asi posté za tuto noc vplula do mého klína. Pak si se mnou znovu hrál, tak dlouho a tak dráždivě, že bych se asi nebránila ani kdyby mě poslal skočit šipku do akvária se žraloky. Najednou se nade mnou vztyčil do kleku, jeho klín jsem měla pár centimetrů od obličeje. 

"No tak, kotě. Budeš si muset zvyknout, že tohle je můj nejoblíbenější začátek dne," řekl svůdným hlasem a konečky prstů zajel do mých vlasů na temeni hlavy, aby si mě přitáhl blíž.

Když tohle po mně chtěl Murphy, zmítal mnou odpor. Ale toto byl prostě úplně jiný případ. Očima jsem přejela jeho štíhlé vypracované tělo, lehce se chvějící touhou, pod přivřenými víčky chtíčem ztmavlé oči... pak jsem pomalu pootevřela rty...

—-

"Sif, počkej," volal za mnou Thor, notně posilněný větším množstvím alkoholu. Bylo to tak moc dávno, že jsem tuto vzpomínku už téměř vytěsnila. Ale teď, když jediné, co mi zbývalo coby kontakt s Ásgardem, byly vzpomínky, jsem si ji vybavila - jako spousty jiných.

Uháněla jsem strmou uličkou dlážděnou kočičími hlavami a hledala, kam zabočit, aby mě můj opilý přítel ztratil z dohledu. Královský palác jsme nechali za zády, byla hluboká noc a ples, ze kterého jsem utekla, ještě pokračoval, ale mně už se zpátky nechtělo, náladu jsem stejně měla zkaženou.

Běžela jsem a šaty za mnou vlály, měly krémově bílou barvu, stejně jako stuhy a živé květy růží, které mi služebné zapletly do vlasů před plesem. Bohužel teď světlé šaty hrály v můj neprospěch, byla jsem ve tmě krásně vidět.

Takže když jsem se po chvíli přitiskla do stínu ve výklenku jakéhosi domu, Thor mě poměrně snadno našel.

"Běž pryč, Thore," zasyčela jsem na něj. "Nevěděl jsem, že si to vezmeš tak osobně," blekotal světlovlasý princ a táhlo to z něj jako ze sudu. Protočila jsem oči v sloup, proklouzla kolem něj a hodlala odejít pryč. Thor mě však chytil za předloktí.

"Pusť mě. Jinak zapomenu, že jsme kamarádi," odsekla jsem, odhodlaná mu skutečně jednu vrazit, pokud mě nenechá. "Pozval jsem tě na ten ples... a ty jsi souhlasila. A každej ví, co holky od kluků čekaj po plese," argumentoval Thor tím svým samolibým tónem a já vynaložila veškeré sebeovládání, abych mu nedala jednu do zubů už teď.

"Jiný holky možná," ucedila jsem a vytrhla se mu ze sevření. "Jiný holky by skákaly radostí, kdyby mohly strávit noc s princem, co vyhrává jednu bitvu za druhou," řekl Thor nafoukaně. Neubránila jsem se posměšnému úšklebku.

"Řekněme si to na rovinu, bez nás ostatních bys těžko vyhrával, Thore. A bez Lokiho, to hlavně. To on ležel na ošetřovně, protože nastavil kůži, aby zachránil nás. A ty jsi místo toho zapíjel vítězství a řečnil, jak jsi to krásně zvládl sám," řekla jsem. "Tak jsi měla jít na ples s ním, s bylinkářem," odsekl Thor ublíženě, ale nechal mě jít.

Kráčela jsem naštvaně ulicí dál a všimla si, jak se na jejím konci od tlustého kmene starého stromu odlepila silueta vysokého štíhlého mladíka s tmavými dlouhými vlasy a ztratila se ve tmě...

—-

Když jsem se vrátila ze sprchy, ležel Loki v posteli a znovu spal. Na tváři mu dokonce hrál jemný úsměv, jako by se mu zdál nějaký příjemný sen. Zabalená v černé osušce jsem pomalu došla až k prosklené stěně, kde jsem se zahleděla do dáli. Kam jsem dohlédla, byl po zemi jenom černý nebo šedý prach, spálená tráva, ohořelé stromy, rozbombardované silnice, nikde ani živáčka. Zářící slunce jen podtrhovalo ten neutěšený výhled. Přesto jsem zatoužila vyjít na chvíli ven.

Jak už to jen bylo dlouho, co jsem naposledy dýchala čerstvý vzduch a cítila svěží vítr na svých tvářích? Týdny? Měsíce? Pokradmu jsem se ohlédla po Lokim a potom jsem nejistě stiskla kliku na skleněných dveřích vedoucích na terasu. Dveře se otevřely tiše a já jako myška proklouzla ven. Do nohou mě zastudily kamenné dlaždice a na tváři zalechtaly paprsky slunce a lehký vánek. Zhluboka jsem se nadechla, na chvíli zavřela oči....

A v příští chvíli jsem ucítila Lokiho dlaň s dlouhými prsty na rameni. Stáhl se mi žaludek. Schlíple jsem se na něj otočila. Netvářil se moc spokojeně. "Dovolil ti někdo chodit ven?"