Bez naděje...

Bez naděje 49.

Tak tu máme další kapitolu, kterou bych věnovala ID Týna Barnes, kdybych věděla, jak se to dělá :-D - za nápad s předáním magie :-) ... a mooooožná se nám to ještě trochu zkomplikuje :-)

*********************

*Lady Sif*

Když mě královna Frigga vytáhla z postele, byla už noc. Loki opět upadl do hlubokého bezesného spánku připomínajícího spíš bezvědomí a já mu se staženým žaludkem věnovala poslední pohled, než jsem vyklouzla z vyhřáté postele, kde jsem alespoň mohla nasávat vůni jeho vlasů.

Frigga na mě netrpělivě čekala u dveří, ale nedocházelo mi, k čemu mě u přivítání s Álfskými léčiteli potřebuje - léčení lidí jsem rozuměla asi tak jako vaření a péči o domácnost - takže vůbec. Na druhou stranu mě dojímalo, že mě bere jako Lokiho partnerku a nechce o jeho zdraví jednat beze mě.

Obě jsme společně proklouzly dveřmi do chodby a vydaly se směrem ke královské přijímací hale. Chodby paláce byly osvětlené jen velmi spoře, bylo velmi pozdě a všichni už spali. Vstupní dveře do haly byly pootevřené, nestály před nimi stráže a zevnitř se ozývaly hlasy, z nichž jeden jsem identifikovala jako Thorův.

Ulevilo se mi, že neslyším Ódina - od doby, co jsme se vrátili na Ásgard, jsem se mu důsledně vyhýbala. Bylo mi totiž jasné, že můj a Lokiho vztah asi úplně neschvaluje. Už od dětství měl představu, že se provdám za jeho staršího syna - stejné naděje si dělal i můj otec, vlastně se celý můj život domnívali, že je ruka v rukávě a neustále nás při každé příležitosti dávali dohromady.

Vklouzly jsme potichu do místnosti, která byla také osvětlena jenom velice jemně - pod stropem se vznášelo množství zapálených bílých svíček a ve vzduchu je držela magie. Rozhlédla jsem se po místnosti - Thor seděl v rozložitém křesle na stupínku v čele místnosti a naši hosté byli rozsazeni v několika dalších, rozmístěných kousek od toho jeho.

Jednalo se o tři dlouhovlasé plavovlasé muže, oblečené do tradičních álfských splývavých hávů prošitých stříbrem, všichni tři se otočili našim směrem a když si všimli, že vchází ásgardská královna, rychle vstali.

Ve chvíli, kdy jsme přišly blíže, poznala jsem tvář jednoho z nich - lehce mi zatrnulo. Členem skupinky byl i vanaheimský princ Frey, současný vládce Álfheimu. Frey se otočil směrem ke mně a usmál se na mě tím svým dokonalým chrupem - ten úsměv jsem opětovala poměrně nejistě. Potom se obrátil zpět ke královně, vykročil jí vstříc a dvorně jí políbil ruku.

"Rád vás zase vidím, Vaše Veličenstvo," odvětil a lehce pokývl hlavou. Jeho dva společníci se královně poklonili.

"I mně je ctí," odpověděla Frigga a usmála se. Frey potom přistoupil ke mně, aby mi políbil ruku - ta moje byla o dost studenější než jeho.

"Velice rád tě vidím, Lady Sif," pronesl s úsměvem a důrazem na slovo velice. Rychle jsem vyprostila svou dlaň z jeho. Bylo mi jasné, že se mu stejně jako mně honí hlavou naše společné noci strávené před lety ve víru vášně... až na to, že pro mě už to bylo navždy uzavřené. A doufala jsem, že i pro něj.

"Co tu děláš?" špitla jsem nemístně. Frey se rozesmál.

"Nejsi ráda, že se potkáváme?" Potřásla jsem hlavou.

"Promiň, vyznělo to divně. Nevěděla jsem, že jsi léčitel."

"Nejsem, jenom doprovázím Nialla a Eoghana. Domnívám se, že záchrana života Ásgardského prince je dosti důležitá diplomatická mise. Proto jsem přicestoval s nimi," vysvětlil Frey.