Bez naděje...

Bez naděje 40.

Tak tu máme v celkem krátkém čase další díl :-) budeme trošku napínat, muhehe :-) ano, někdo mě možná zase zhejtuje za romantiku, ale když já si prostě nemůžu pomoct, no :-)

************************************

*Lady Sif*

"Postav ji na zem. Hned," zasyčel Loki na Thora - toho samozřejmě ani na vteřinu nenapadlo, že by bratrovu výzvu splnil.

"Na to zapomeň," řekl Thor neústupně.

"Okamžitě ji polož!!!!" zařval Loki a namířil na Thora kopím, které se zlehka modře rozzářilo. Potom však zaváhal - asi se bál, že by mohl zasáhnout mě. Prudce vydechl nosem, ale k útoku na Thora se neměl.

"Nedovolím ti, abys jí dál ubližoval," řekl Thor. Měla jsem ho plné zuby.

"On mi neubližuje, Thore," zakňučela jsem zoufale, ale oba bratři jako by mě v ten moment neslyšeli, měřili se pohledy kdo s koho.

"Postav Sif na zem a ztrať se odsud - a máš mé slovo, že ti pošlu tvé superhrdinské kamarádíčky relativně nezraněné," řekl Loki.

"Blafuješ, Loki, naši spojenci už tvé vězně zachránili, jen pár minut zpátky," odsekl Thor pohrdavě.

Loki se rozesmál.

"Myslíš, že bych nechal tak důležitá rukojmí mezi běznými vězni? Za co mě máš, Thore?"

Jmenovaný znejistěl.

"Thore, nech mě tady a jdi pryč," zaúpěla jsem zoufale. Bohužel Thor na má slova opět nebral ohled.

"Nenechám tě tu s ním, když jsem tě konečně našel." Protočila jsem oči v sloup.

"Pusť ji. A vypadni," dodal Loki a znělo to pěkně výhružně. Aniž by poslechl Lokiho slova, začal Thor couvat zpět na balkon se mnou v náručí. On mě opravdu odnese pryč! Začala jsem se zuřivě vzpírat jeho držení, ale docílila jsem jen toho, že si mě přehodil pod paži jako balík a přitiskl k tělu - hravě mě udržel jednou rukou.

"Radši bych zemřel, než bych ji nechal tady tobě," odsekl.

"To se dá snadno zařídit," zasyčel Loki zlověstně. Konečky prstů volné ruky se mu rozzářily žhnoucí zářivě zelenou barvou a místností proběhla silná vlna jeho síly.

"Loki, sám víš jak silné je tohle kouzlo. Chceš nás snad zabít oba?" pousmál se Thor. Loki nechal napřaženou dlaň klesnout. V tu chvíli už jsme s Thorem stáli na balkoně.

Podívala jsem se Lokimu do očí - zračilo se v nich zoufalství, strach... a tolik citu...

Thor zvedl Mjolnir do vzduchu a já ucítila tlakovou vlnu, podlaha pod jeho nohama popraskala, jak se chystal vzlétnout.

"Sif... já tě mi.... " ozval se najednou Loki - ale bylo to to poslední, co jsem slyšela. Thor se vznesl a já s ním - zmizeli jsme z balkonu a Lokimu z dohledu. Do očí mi vstoupily slzy. Co chtěl říct??? Chtěl říct, že mě miluje? Proč se tohle teď muselo stát?

Plakala jsem a pořád jsem si připadala jako rozdvojená osobnost. Chtěla jsem zpátky. Ke svému vězniteli, tyranovi, k masovému vrahovi, který by se pro mě té vlády stejně určitě nevzdal. Ale chtěl říct, že mě miluje. Jsem vážně blázen...

Letěli jsme s Thorem dobrých 30 minut - už jsem byla celá promrzlá - než konečně přistál na malé mýtině uprostřed lesů kdesi severozápadně od New Yorku. Na lesní cestě, napůl skrytá v houští, stála černá dodávka s černými skly.