Bez naděje...

Bez naděje 48.

Máme tu další kapitolu :-) všechny Lokiho fanynky si určo budou škubat vlasy :-D enjoy :-)

********************

*Lady Sif*

Kráčeli jsme s Thorem chodbami královského paláce a já si připadala jako hlavní atrakce dne. Každý, koho jsme potkali, se na mě po očku podíval a většina nasadila silně soucitný, případně senzacechtivý výraz - je jasné, že se po paláci muselo rozšířit, co se mi stalo. Po chvíli jsem cítila, jak ve mně kypí vztek, jen jen vybuchnout.

V okamžiku, kdy jsem toho měla právě dost, jsme konečně dorazili k předsálí Lokiho komnat. Thor zaklepal a zevnitř se ozvalo: "Dále."

Byl to ženský hlas, jemný a laskavý - i přesto, že jsem dotyčnou nemohla vidět, bylo mi jasné, že jde o královnu Friggu - její hlas jsem znala moc dobře, častokrát se s mou matkou navštěvovaly. Ne, že bych zrovna byla připravená na tohle setkání, ale strach o Lokiho a touha vědět, co s ním je, mi zabránila otočit se na podpatku a utéct pryč.

Obezřetně jsem vkročila do přijímacího předsálí, Thor za mnou. V místnosti vybavené drahým nábytkem nikdo nebyl, ale dveře do ložnice byly otevřené, šli jsme tedy dál. Uprostřed nákladně zařízené ložnice stála široká postel s nebesy, laděná do krémově bílé, zelené a zlaté... a uprostřed té honosné nádhery bezvládně ležela moje láska. Kolem postele stály tři osoby - královna Frigga, léčitelka Ailani a služebná, která zrovna odnášela tác s léčebnými tinkturami.

Loki nevypadal vůbec dobře. Vlasy měl rozhozené po bílém polštáři, ale nevypadal, jako že klidně spí. Že je v hlubokém bezvědomí a jeho stav nejspíš není úplně běžný, bylo patrné jak z bolestivě staženého výrazu jeho tváře, tak z nezdravé bledosti, která byla neobvyklá i na něj. Pod mrtvolně bledou kůží mu vystupovaly žíly, jeho dech byl mělký a sotva patrný. Vypadal téměř jako předloha na vlastní náhrobek. Zamrazilo mě. Nenechat se vyhodit z konceptu bylo těžší, než jsem čekala...

"Ráda vás zase vidím, Lady Sif," řekla Frigga a vykročila ke mně, aby mi podala ruku.

"Nápodobně, Vaše Veličenstvo," řekla jsem a uhnula před jejím zkoumavým pohledem. Královna naštěstí nikdy netrpěla nedostatkem společenské zdatnosti a ani ji nenapadlo žádným způsobem komentovat mé těhotenství ani jeho ztrátu, pouze se na mě usmála a zlehka mě pohladila po paži. Přesto jsem se neubránila nervozitě - nevěděla jsem, jak hluboce se Loki matce svěřil, co všechno jí řekl, co zatajil, v čem zalhal...

"Co je Lokimu?" odhodlala jsem se konečně, když ticho, které nastalo, začalo působit divně. Friggin obličej se na chvíli zachmuřil a její oči posmutněly - bylo jasné, že se o zdraví svého syna velice obává - a to nebylo dobré. Pokud i tak věhlasná čarodějka neví, co má dělat, je to zcela jistě zlé.

"Není to s ním dobré," potvrdila vzápětí královna mé obavy a společně jsme přikročily k posteli. Thor zůstal stát opodál, jako by vycítil, že není vítán. Ailani, která stála na druhé straně postele, se obrátila k nám.

"Jak všichni víme, tak magie je Lokiho podstatou. Jako nám všem koluje v žilách krev, tak v jeho krvi je navíc ještě magie," začala mluvit a já jen ztěží odolávala pokušení vzít Lokiho aspoň za ruku.

"Znamená to tedy, že pokud se jeho magická síla někam ztratila, jeho tělo nemá co držet při životě. Pomalu z něj odchází veškerá životní síla. A vypadá to, že to nejde zastavit," dokončila Ailani započatou větu a můj žaludek udělal tak deset kotrmelců.

"Ale... ale... musí přece být nějaký způsob...," koktala jsem a pohledem střídavě těkala na Friggu a zpět k Ailani. Ani jedna se netvářila nijak optimisticky. Nevydržela jsem a stiskla Lokiho dlaň ve své. Její chlad mě dokonale zarazil.