Bez naděje...

Bez naděje 44.

Tak tu máme další kapitolu :-) A jsem velmi zvědavá, co na ni řeknete :-)

*********************************************

*Lady Sif*

Ze stropu se sypala omítka a praskaly zdi. Zářivky na stropě chodby se rozblikaly a pár jich zhaslo. Moje srdce se rozbušilo jako splašené. Ta série explozí mohla znamenat asi jen jediné - Loki mě konečně našel.

Stála jsem, pěsti zaťaté a ignorovala pohledy všech, jež byli svědky mého představení s Furym, který se s hekáním zvedal ze země a bylo mi jasné, že Lokiho musím najít dřív, než zbylí Avengers vymyslí nějaký úžasně skvělý plán jak ho zastavit, případně jak nás od sebe odříznout.

"Slečno Sif, pokud se pokusíte utéct, prohlásím vás za bezpečnostní hrozbu. Moji agenti vás potom budou mít právo zadržet," řekl Fury, zatímco se hrabal z trosek dřeva, skla a kovu. Ušklíbla jsem se. Cítila jsem, jak se mé schopnosti konečně znovu rozlily mým tělem, cítila jsem magické záchvěvy mé síly pod kůží a celé mé nitro se doslova tetelilo radostí, že je zpět. Nevěděla jsem, jak a proč se moje síla najednou znovu vrátila, ale pátrat jsem po tom nepotřebovala. Hlavní bylo, že je konečně zase zpět.

"Vy ještě pořád netušíte, co dokáže jeden běžný Ásgarďan holýma rukama, že ne?" řekla jsem, z podlahy zvedla prázdnou a napůl zmuchlanou plechovku od Coca Coly, kterou někdo pohodil vedle odpadkového koše. Trochu jsem ji promnula v dlani... potom mezi prsty... a potom jsem hodila Furymu k nohám výsledný produkt.

Ozvalo se cinknutí. Fury zvedl z podlahy malou, dokonale tvarovanou kovovou kuličku a pozvedl si ji před zbývající oko. Ve všech přítomných by se krve nedořezal a napětí ve vzduchu by se dalo krájet.

"Jste naivní, pro nás Bohy jste v podstatě nic. Myslíte si, že Thor je váš spojenec?" odvětila jsem a jmenovaný znovu vystrčil hlavu ze dveří zasedačky.

"Můžete být jenom rádi, že jeho zájmy se čirou náhodou nerozcházejí se zájmy Země. Jinak byste mu byli ukradení stejnětak jako komukoli dalšímu z nás," odsekla jsem, trochu překvapená, kde se to ve mně samotné bere. Thor jen šokovaně zíral, ale samozřejmě moje prohlášení ani náznakem nevyvrátil. Ještě tak aby vyvracel - na Midgardu mu záleželo maximálně tak kvůli Jane a nikomu jinému.

Potom jsem se otočila na podpatku a zamířila pryč. Nikdo se mě nepokoušel zastavit.

---

Na konci jedné z hlavních chodeb se mi přímo před obličejem zavřely těžké kovové dveře, Fury už nejspíš stihl vydat příslušné příkazy sotva si oprášil kalhoty.

Ještě před týdnem bych si o ně možná tak naštípla lýtkovou kost, dnes se však pod mým kopancem rozletěly jak kdyby byly z dřevotřísky. Za nimi na mě šokovaně zíralo několik agentů. Pár jich sbíralo své kolegy, jež připlácly vyražené dveře a bylo evidentní, že mým činem jim dosti poklesla morálka - ani na mě ničím nemířili.

"Jestli jste dostali příkazy mě zadržet nebo zpomalit, radím vám dobře, uhněte mi z cesty," zasyčela jsem. "Jinak dopadnete jako ty dveře," dodala jsem cynicky a oni se moudře rozestoupili.

Z pater nade mnou se ozývaly další detonace, střelba, křik lidí a skřeky bojovníků Chitauri, což mě jen utvrdilo v tom, že Loki je skutečně tu. Bylo mi jasné, že se musím dostat ven, protože jestli Loki něco nebyl, tak hloupý. Proč by sám zamířil do nitra té ohromné podzemní základny, kde by snadněji mohl někomu padnout do pasti, než venku - kde se můžeme setkat v klidu, zatímco jeho nohsledi odlákají pozornost tady uvnitř.