Bez naděje...

Bez naděje 50.

Tak tu po dlouhatánské době máme další kapitolu. Nemlaťte mě, nebyl čas :-) Tak snad se bude líbit :-)

***************************

*Lady Sif*

Uposlechla jsem radu královny Friggy a vydala se zpátky do svých komnat, přivolala služebnou a nechala si připravit něco k snědku - i když hlad jsem téměř necítila. Vlastně od chvíle, co jsme se vrátili zpět na Ásgard, jsem jídlu moc nedala. Příliš mnoho smutku, stresu, strachu a starostí udělaly svoje. Nejdřív se muselo moje tělo vzpamatovat z bolesti a traumatu, které zažilo - a sotva jsem se oklepala, začala jsem se bát o Lokiho život. Téměř jsem neměla na jídlo chuť - až do doby, než jsem ochutnala první sousto té skvělé snídaně, kterou mi služebné donesly.

Teprve když jsem po tak dlouhé době okusila první sousto, došlo mi, jak velký hlad mám. Spořádala jsem čtyři velké kusy jablečného koláče, snědla misku jahod s bílým jogurtem a zapila to kakaem. Jen tak tak jsem se stačila dopotácet k posteli a padnout do ní jako mrtvola oblečená i obutá. A to jsem si myslela, že nebudu moct spát...

---

*Vzpomínka Lady Sif*

Nebylo to poprvé, co jsem viděla Lokiho v jeho Jotunské podobě. Ale když se přede mnou proměnil poprvé, bylo to v nesrovnatelně příjemnější situaci...

Ležela jsem na Bahamské pláži, poslouchala šumění moře a šustění palmových listů a nastavovala své tělo blahodárným paprskům slunce. Byla jsem úplně nahá - proč řešit plavky, když široko daleko nikdo nebyl? Pod sebou jsem měla pouze tenoučkou rohož z bambusu a skrz ni cítila příjemné sálání sluncem prohřátého písku. Líně jsem se protáhla a zamžourala do sluníčka - stálo již dost vysoko na nebi. Schovat se pod slunečník jsem ale byla moc líná.

Do zorného pole mi najednou padl stín muže s mírně zvlněnými dlouhými vlasy - pousmála jsem se. Loki byl úplně nahý stejně jako já - a celý mokrý, protože se zrovna vrátil z vody. Když se ke mně naklonil, z jeho vlasů na moje rozpálené tělo dopadlo pár kapek vody. Otřásla jsem se a pokusila se odvalit z jeho dosahu.

Poznal však, co je mým záměrem, proto si na mě obkročmo klekl, ruce mi přitiskl za hlavu a se smíchem na mě ze své hlavy začal střásat nemalé množství kapek slané vody.

"Lokiiii, přestaň," ječela jsem, zatímco on se škodolibě chechtal.

"Neříkej, že nepotřebuješ ochladit," řekl mi se smíchem - na ten jeho rozesmátý obličej se nedalo zlobit. Vtiskla jsem mu polibek a dlaní ho pohladila po tváři.

"Možná, že ano," připustila jsem s úsměvem.

Potom mě něco napadlo...

"Loki?" oslovila jsem ho, když se odvalil na rohož vedle mě, podepřel si hlavu loktem a se zájmem se na mě podíval.

"Ale nic, je to blbost," couvla jsem, když mě napadlo, co by asi tak mohlo následovat. Loki odjakživa nesnášel narážky na svůj původ a to, na co jsem se chtěla zeptat, bylo příliš citlivé.

"Právě mě to začalo zajímat," zasmál se a odtáhl mi ruku, za kterou jsem ukryla svou tvář.

"Tak mi ale slib, že se nebudeš zlobit," řekla jsem ostýchavě.

"A teď mě to začalo zajímat ještě víc," řekl s mírným úsměvem a dal mi lehký polibek na rty. Pořád jsem váhala, ale když už jsem to nakousla...