Bez naděje...

Bez naděje 54.

Tak tu máme velice rychle další kapitolu, nějak jsem chytla slinu :-) tak si to užijte :-)

************

*Lady Sif*

Když nám královna řekla, abychom se chytili za ruce a vstoupili do kruhu, splnili jsme její úkol s nejistotou a strachem.

"Bude to dobrý. Povede se to," zašeptal Loki a stiskl mi ruce ještě víc. Polkla jsem.

"Nyní se pokusíme spojit vaše těla, mysli i duše. Ani jeden z vás nesmí opustit kruh," odvětila královna. Všimli jsme si jenom, jak se její manžel postavil za ni a zlehka ji uchopil kolem pasu.

"Nejprve naplníme kruh co největším množstvím naší magické síly," vysvětlil Ódin. Královna i on zavřeli oči a na okamžik se soustředili, načež se na černi oblohy vytvořily dva vzdušné víry, vycházející přímo z hrudi obou čarodějů a ty doslova vysávaly energii z noci.

Královna, která stála v popředí, potom mocně mávla paží a oba dva víry se spojily v jeden. Pak sevřela ruku v pěst - vír v ní zmizel, jako by vůbec nikdy neexistoval. Když Frigga otevřela dlaň, ležel na ní tmavomodrý lesklý orb.

Královna ho vhodila do kruhu, v němž jsme stáli - kulička velikosti vlašského ořechu praskla a energie, jež se z ní vyvalila, nám na okamžik málem vyrazila dech - kolik jí bylo a jak byla silná. Energie zůstala v magickém kruhu, proudila mezi námi a nakonec začala prostupovat i našimi těly - bylo to příjemné, lehoučké šimrání navozující silný euforický pocit, ale Loki se mírně zapotácel. Bylo jasné, že něco tak intenzivního ve svém stavu nemůže dlouho vydržet.

"Napřed se pokusíme propojit vaše těla," řekla Frigga a v ruce se jí najednou kouzlem objevila malá dýka se zlatou rukojetí vykládanou modrými kamínky.

"Dejte mi ruku, Lady Sif," řekla. Podala jsem jí pravou paži - druhou jsem stále držela Lokiho za ruku. Frigga mi vyhrnula volný rukáv šatů a pevně sevřela mé předloktí. Nedalo mi to, abych si nevzpomněla na moment, kdy ostrý střep zrcadla pronikal kůží na mých zápěstích... potřásla jsem hlavou, abych onu vzpomínku vypudila z mozku.

"Vaše těla se spojí prostřednictvím trošky vaší krve. Nebojte, bude to jen malý řez," vysvětlila královna s mírným úsměvem. Přikývla jsem jako že rozumím. V dalším okamžiku už pronikla malá, ale dokonale ostrá čepel mojí kůží, aby způsobila asi pěticentimetrovou ranku.

"Teď ty, Loki," pobídla svého syna a ten jí rovněž podal jedno ze svých předloktí. Frigga mu vyhrnula rukáv, přidržela jeho ruku v dlani a provedla řez na zhruba stejném místě jako u mě. Z drobných ranek vytékala krev a v kruhu plném kouzelné energie jemně jiskřila.

"Teď přiložte ruce těmi rankami k sobě, aby se vaše krev propojila," instruovala nás Frigga a my splnili, co řekla. V ten moment k nám přistoupil i Ódin a předloktí nám k sobě svázal bílou šerpou, na níž zlatě zářily magické runy.

"Ty ruce teď nesmíte po zbytek rituálu rozpojit," řekl nám a přestože rána silně štípala a svědila, ani na okamžik mě nenapadlo, že bych neuposlechla. Loki se mi díval do očí a znovu se mírně usmál, přestože na čele mu stál ledový pot a bylo jasné, že se drží vestoje s vypětím všech sil.

"To zvládneme," zašeptala jsem tentokrát já jemu.

"Teď spojíme vaše mysli. Zavřete oči, znovu se chyťte za obě ruce a zkuste co nejintenzivněji myslet na toho druhého, vybavit si každý detail tváře toho druhého, každý výraz, každý úsměv, každý pohyb. Pokuste se vytěsnit jakékoli jiné myšlenky, myslete jen jeden na druhého. Až se vám to podaří, budete mít obraz toho druhého jasně před sebou a uvidíte ho ve zlaté záři. Nesmíte pak v žádném případě otevřít oči. Pak budete připraveni na poslední část," řekla Frigga a my ji pozorně poslouchali, načež jsme oba přikývli na souhlas.

Potom jsme oba zavřeli oči. Myslet na Lokiho.... tak jdeme na to. Jeho modré oči, hluboké jako oceán, když si mě prohlíží ráno, těsně než se probudím - já otevřu oči a pohlédnu na něj. Jeho rty, úzké, světle růžové, které umějí úžasně líbat, ale také se krásně smát. Jeho vlasy, sametové, hebké a černé jako havraní křídla. Pár pih rozprsklých na jinak dokonale bílé kůži jeho tváře. Ostře řezaný nos, vystouplé lícní kosti, dlouhý krk... Štíhlé, ale urostlé a svalnaté tělo, velké dlaně s dlouhými prsty, co umí dokonale laskat a hladit...

Za zavřenými víčky se mi náhle rozsvítila zlatavá záře.... a v ní se zjevil dokonalý, téměř živý předobraz mého drahého... euforický pocit zesílil, Loki mi stiskl ruku, div mi ji neodkrvil - skz místo, kde Frigga s Ódinem spojili naše předloktí krví, začala z mého těla proudit do toho jeho energie, cítila jsem to jako lehký, příjemně chladivý závan.

Znamená to, že rituál probíhá jak má? Neodvážila jsem se ale pomyslet na nic jiného, natož otevřít pusu a zeptat se, nechtěla jsem nic pokazit. Stále jsem se soustředila pouze na předobraz mé lásky za očními víčky, na chladivý proud mé životní síly pronikající do Lokiho těla skrz naše rány... najednou do onoho téměř transu vstoupil tichý hlas královny Friggy.

"Teď spojíme vaše duše. Neotvírejte oči. Nerozpojujte ruce. Až budou vaše duše spojeny, budete schopni vzájemně vstoupit do mysli toho druhého."

Přes zavřená víčka jsme nemohli vidět, co se kolem nás děje, ale slyšeli jsme, jak král i královna ustoupili pár kroků dozadu a jejich hlasy začaly společně odříkávat kouzelnou formuli v prastarém jazyce, kterému jsem nerozuměla.

V sále se zvedl silný vítr jako před bouřkou, magický prášek tvořící kruh se zvedl - ucítila jsem, jak mi zavířil kolem nohou, obraz Lokiho zpoza mých víček zmizel, ale zlatavá záře zůstala. Zatočila se mi hlava jako kdybych to přehnala s pitím, kůže po celém těle mě lehce svědila a vibrovala a bylo to tak příjemné, že jsem si přála, aby tenhle moment trval co nejdéle.

Cítila jsem, jak našimi spojenými pažemi proudí moje síla dál, jako chladivá říční voda, zaříkávání čarodějů jsem slyšela jako odkudsi z dálky... pak se v mojí mysli náhle rozjasnilo.... a myšlenky, které jsem v ní měla, nebyly moje.

"Hlavně aby to přežila, nikdy bych si neodpustil, kdyby.... miluju ji, tak moc ji miluju, je to žena mého života... jestli to přežijeme, chci si ji vzít... bude si mě chtít vzít?"

Vší silou jsem si zakázala překvapením vytřeštit oči. Byla jsem v Lokiho hlavě. A on v téhle chvíli myslí zrovna na tohle?

Frigga i Ódin ustali se zaříkáváním, vítr ustal, částečky kouzelného prášku dosedly na zem, slyšela jsem jak drobné kamínky zacinkaly o podlahu a tok energie mezi našimi těly se zpomalil, až se nakonec postupně zastavil a euforický pocit zmizel. Zůstala jen zvláštní, příjemná slabost - jak kdybych byla opilá.

"Můžete otevřít oči a pustit se," ozval se po chvíli královnin hlas do náhlého ticha.

Přeopatrně jsem rozlepila víčka, abych se střetla s Lokiho pohledem - tak hlubokým a modrým, jaký jsem si ho před několika minutami představovala. Nejistě se usmíval.

"Povedlo se to?" zeptal se svých nevlastních rodičů, kteří nás zatím jen nejistě pozorovali - asi si sami nebyli jistí, jestli se kouzlo podařilo. Frigga k nám přistoupila a odstranila šerpu spojující naše ruce. Po rankách od dýky nebylo ani stop.

Loki se na mě zkoumavě zadíval, ale můj svět se ztrácel v mlze.

"Sif?" zeptal se Loki a jeho oči se rozšířily obavami.

"Loki...," vydechla jsem a vteřinu poté mě pohltila tma.

To be continued...

*škodolibě se chechtá*