Opinion | Harry Styles CZ

9. » Confused

"Harry?"
- - - - - -

"Co tu děláš?" zeptala jsem se ho překvapeně. To že tu byl, bylo značné překvapení, ale víc mě překvapoval jeho úsměv. Mezitím co Harry pokračoval v jeho neměnícím se výrazu, jsem zavřela dveře a ocitla se s Harrym venku.

"Chci se tě zeptat, proč si mi poděkovala v té škole." řekl jednoduše Harry a podíval se mi hluboko do očí. Mluvil jiným tónem hlasu a celkově působil jinak. 
"Doufala jsem, že zrovna na toto se nezeptáš," nervózně jsem si zastrčila pramen vlasů za ucho. "Protože jsem si díky tobě uvědomila, že nechci být taková jako Tanja, Robyn a Valentina."

Chvíli jsme stáli oba dva v tichosti, ale pak jsem se nakonec vzchopila a řekla: "Pokud už po mě nic víc nechceš, půjdu už dovnitř. Protože..." zhluboka jsem se nadechla, ale i tak mi víc a víc bušilo srdce a nemohla jsem pořádně dýchat. "Nevím co se se mnou děje, uvnitř mé hlavy je naprostý zmatek. Nechápu a tys přišel, nedokážu normálně myslet a,"
"Rylen uklidni se," Harry ke mně přistoupil a položil mi ruce na ramena. Přestala jsem se dívat do země a zmateně jsem se mu podívala do očí.
"Harry nemyslím si, že.." snažila jsem se mu něco říct, ale on si mě místo toho přitiskl k sobě. Byla jsem překvapená tak moc, že jsem nechala ruce volně svěšené podél mého těla. Jenže Harry vystihl přesně to, co jsem potřebovala. Pevné objetí beze slov. To, že je to Harry, a že on vlastně může za všechno, jsem vypustila a objetí mu opětovala. Jak dlouho jsme tam stáli přesně nevím, ale během objetí se mi po tváři začaly kutálet slzy. Hned jak to Harry zaregistroval, odtáhl se ode mně. Nejprve se na mě jen díval, ale potom natáhl ruku a slzy mi setřel z tváří. V místech, kde se dotkl mi začalo pulzovat.

"Děkuju," hlesla jsem. Pramen vlasů, který jsem si před chvílí dala za uchu, se zase uvolnil. Chtěla jsem ho vrátit na místo, ale Harry mě předběhl.
"Co se děje? Proč se tak chováš?" řekla jsem víc nahlas, než jsem chtěla. 
"Já nevím, jsem na tom stejně jako ty. Ale chtěl bych se ti i omluvit, choval jsem se jako idiot, odsoudil jsem tě moc brzo. Možná za to může...no to je jedno." Harrymu v hlase zněla bolest, pravděpodobně ze vzpomínky. Snažila jsem se z něj něco vyčíst, ale marně. Pořád jsme stáli v těsné blízkosti. 

Po celou dobu s ním jsem se cítila zvláštně, stejně jako při tom tanci. Zmatek, který převládal, byl často nahrazován takovým pěkným pocitem, který jsem nedokázala přiřadit.
"Harry, já už nevím, co víc říct a...myslím, že bych měla jít dovnitř." pousmála jsem se. Začala jsem couvat, až jsem se otočila směrem ke dveřím. V ten moment chytil Harry moji ruku a otočil si mě k sobě, přitáhl a na malý moment přitiskl jeho rty na ty moje. Nespolupracovala jsem, byla jsem v šoku. Hned jak se Harry oddálil, pocítila jsem hlad na mých rtech. On se otočil na patě a zmizel v tmavé ulici. Po chvíli bylo slyšet prásknout dveře v jiné části ulice. 

"Bože," vjela jsem si rukama do vlasů a sedla na malý schodek před dveřmi. Harry děkuju za zmatek v mojí hlavě. Snažila jsem se několik posledních momentů přehrát v hlavě a pochopit je.
"Rylen, proč tu sedíš?" ozvalo se najednou za mnou. Otočila jsem se a uviděla Camille. Ona si přisedla ke mně.
"On mě políbil Cam," vydechla jsem a tím vlastně přiznala prohru v sázce. Čekala jsem od Cam, že se bude smát a radovat z výhry, ale ne.
"Říkala jsem ti to, líbíš se mu," usmála se do prostoru. "Řekneš mi už, co přesně se děje?" Přikývla jsem a řekla jí všechno.

"Aha," byla jediná její reakce. "Je to zamotaný, hodně." dodala po malé chvíli. "Ale stejně si pořád myslím, že tě chce," zasmála se Cam. Chtěla uvolnit atmosféru a to se jí povedlo, zasmála jsem se s ní.
"Teď ho budu muset pozvat na rande, že?" podívala jsem se Cam do očí.
"No ještě říkej, že se ti nechce," mrkla na mě.
"Hele," ohradila jsem se na ni. "Jenže já nevím co teď dělat. Mám se chovat jako by se nic nestalo nebo to řešit?" zeptala jsem se.
"No tak to ti neporadím, je to hodně o tom jak se bude chovat on. Takže to nech na něm." usmála se Cam a pomohla mi zvednout se. 
"Hlavně už kvůli němu nebreč," šeptla mi Camille do ucha, když jsem byla napůl cesty do pokoje. Zastavila jsem se a otočila směrem ke Camille, která už se usmívala na taťku, jako by se vůbec nic nestalo. Nechala jsem je tam a zmizela jsem v pokoji. Snad se mi aspoň podaří usnout a chvíli se zbavit zmatených myšlenek.