Opinion | Harry Styles CZ

10. Date, Not-Date

Po obědě a odpoledním nic nedělání jsem se ve čtyři hodiny zvedla a rozhodla se vymyslet co si obleču. Camille veděla o všem, stejně tak i taťka, ale s ním jsem to moc řešit nechtěla, přece jen to byla hodně holčičí věc. Patnáct minut jsem stála před skříní a zírala dovnitř. Absolutně jsem nemohl najít nic vhodného. Původně jsem chtěla šaty, ale prostě mi to nesedělo ke kinu a rifle jsem zase nechtěla, bylo to až moc normální.

"Cam, mám jeden ultra velkej problém," přišla jsem do obýváku a pronesla naléhavě ke Camille. "Nevím co si obléct."

"Ten pocit znám," zasmála se a položila svůj notebook, na kterém pravděpodobně dělala něco do práce, na stůl a šla za mnou.

"Myslela jsem si, že si dám ty černý šaty a k tomu barevné doplňky, ale to je moc formální a do normálních riflí se mi nechce." řekla jsem jí svůj názor k tomu.

"Ale rifle jsou právě to, co to rande udělá normální, Rylen. Bavíte se jako kamarádi, nejsi mezi těmi namyšlenými holkami, můžeš být normální."

"Ale já nevím, co vůbec jsme. A není to rande! S ním to nebude jako s Louisem nebo Niallem, které znám a věřím jim." řekla jsem narovinu.

"Dej na mě, zlato," usmála se dala mi pusu do vlasů a riflové kraťasy a bílé tričko s potiskem, které se jí nejvíc líbilo, mi položila na postel. Měla pravdu, potřebuju být někdy normální. Oblékla jsem se do toho a kolem pasu si uvázala košili do fialova - kdyby se náhodou k večeru ochladilo. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem tak, jak jsem chtěla. Vlasy jsem si svázala do volného drdolu a byla jsem hotová, i když mi zbývalo ještě asi půl hodiny.

Sedla jsem si ke kosmetickému stolu a chtěla zabít nějaký čas tím, že si spravím makeup nebo tak. Nakonec jsem popadla do ruky růžovou rtěnku a nanesla si ji. Zbytek času do Harryho příchodu jsem strávila na mobilu.

Čekala jsem, že se se přesně v šest hodin rozezní zvonek po celém domě, jako ze všech filmů, a udělá to situaci ještě trapnější. Ale Harry zapomněl na formality a na minutu přesně zaťukal na mé okno. Kdybych řekla, že mě to nevyděsilo k smrti, tak budu lhát. Příšerně jsem se lekla a popravdě jsem to rozdýchávala půlku naší schůzky, ale o tom až potom.

"Harry, proč si nepřišel normálně ke dveřím?" otevřela jsem okno a hned se ho zeptala.

"Původně jsem chtěl, ale za to vylekání tebe mi to stálo," zasmál se.

"No dobře, tak tu počkej," zavřela jsem okno a odešla do obýváku. Taťkovi a Cam jsem řekla, že už Harry čeká venku a normálně jsem vyšla dveřmi z obýváku na terasu a pak k Harrymu, který pořád stál u mého okna.

"Můžeme jít," řekla jsem a Harry mi věnoval pohled. Nedokázala jsem z něho nic vyčíst a to mi vadilo, protože normálně jsem lidi dokázala přečíst.

***

"Harry, proč jsme nešli sem?" ukázala jsem na budovu kina, kterou jsme právě minuli.

"Protože jdeme jinam," usmál se a pevně mě chytil za ruku. Z jeho činu jsem byla značně překvapená, ale ještě víc, když jsme se rozběhli ke starší budově. Tam, kde se normálně prodávají lístky, seděla postarší paní, která jen přikývla, když Harryho uviděla a pustila nás dál. Vešli jsme do sálu, kde nikdo nebyl.

"Proč tu jsme sami? Harry prosím mluv se mnou, přestaň být tak tajemný!" Prosila jsem ho, ale jeho očividně bavilo mě napínat. Sedli jsme si někam doprostřed a Harry se na mě konečně podíval a rozhodl se promluvit.