21. » After-Christmas time

3.6K 209 11
                                    

Seděla jsem na lavičce letiště, nervózně jsem poklepávala nohou a byla jsem naprosto ponořena do myšlenek. Kufry mi již odbavili, takže jsem jen čekala na přílet letadla. A na Harryho, zatím se neukázal, ale věřila jsem, že přijede. Musel přijet. Z velké části jsem chtěla, aby jel kvůli jeho matce a z druhé části, aby jel kvůli mě. Jezdila jsem prstem po obrazovce telefonu a hrála nějakou bezmyšlenovitou hru a u toho popíjela obyčejné latté. Nevěděla jsem kolik času ještě zbývá, ale čekat samotná bylo strašně dlouhé. Najednou jsem se zarazila a zamyslela se nad tím, co když Harry nepřijde? Odletím sama do Anglie? Z přemýšlení mě vyrušil hlasitý zvuk vycházející z kelímku, když jsem nasála brčkem a hladina kafe byla už na dně. Zvedla jsem se, abych mohla kelímek vyhodit a po několika desítkách minutách jsem musela zvednout hlavu od telefonu, abych ten koš našla. Po vyhození jsem se jen nudně otočila na cestu zpět, ale v mém zorném poli se objevila osoba, kterou mou mozek shledal jako povědomou či zajímavou. Zvedla jsem proto oči ještě víš, abych osobu lépe viděla. Moje oči se shledaly s těmi zelenými naproti mě a rozběhla jsem se mu do náruče.
"Děkuju," zachraptěla jsem do jeho ramene.
"Jsem rád, že tě vůbec něco takového napadlo," odtáhl se a podíval se mi hluboko do očí.
"Přestaň s těmi hlubokými řečmi! Byla jsem teď minimálně hodinu potopená ve svých myšlenkách a vážně mi z toho hrabe. Prosím, pojďme se bavit třeba o delfínech nebo tak," žadonila jsem se spojenýma rukama. Harry se začal smát a sedl si na lavičku, kde jsem předtím byla já.
"Proč delfíni zrovna?" nadzvedl obočí.
"Moje nejoblíbenější zvíře," protočila jsem oči, protože ta odpověď byla úplně jasná.  Harry se již poněkolikáté zasmál a protřel si oči.
"Unavený? Taky jsem," šťouchla jsem ho do ramene.
"Harry, hlavně nebuď nervózní, až půjdeme k tvojí mámě, není to nic čeho by ses měl bát," stiskla jsem mu pevně ruku. Harry nejistě přikývl. Věděla jsem ale, že to zvládne, je silnější než všichni tuší.

***
"Harry budeme přistávat, vzbuď se," otřásla jsem mu ramenem a snažila se ho probrat. Naštěstí to fungovalo skvěle a Harry a já jsme po přistání vesele šli pro kufry. Celkem se mi líbilo říkat po dobu našeho výletu Harry a já. Dodávalo mi to jakýsi hřejivý pocit, který jsem více identifikovat nedokázala, ale líbil se mi. Harryho rozespalé tělo se rozešlo k pásu a popadlo jeho kufr, protřel si oči a zadival se na mě s takovým pohledem, jestli bych si nemohla pohnout s hledáním. Naneštěstí se zdálo, jako by můj kufr, buď vůbec nedorazil s námi, nebo ho někdo ukradl popřípadě byl az někde na konci. Poslední a nejlepší možnost byla díky Bohu pravdivá, takže hned jak jsme vyrazili ven, mávli jsme na taxík a nechali se svést k našemu hotelu.
Kdekoliv jsme byli si mysleli, že jsme pár, i v hotelu nám proto zařídili společnou postel, což se dalo očekávat a myslím, že to mě ani Harrymu nějak nevadilo.
"Miluju ten britskej přízvuk, Harry." Poznamenala jsem, když jsme. po dlouhém letu a cestě k hotelu, konečně usedli na postel. "Vlastně proč ho ty nemáš?"
"Naučil jsem se ho nepoužívat," pokrčil rameny a prohlížel si pokoj. Je fakt, že jsem vybrala možná trochu předražený, ale na těch pár dní to tolik nevadilo. Nevěděla jsem , co dál říct, proto jsem jen rozepnula kufr vytáhla si z něho pyžamo a šla jsem se osprchovat. Doufala jsem, že i přes časový posun se mi podaří usnout. Zítra jsem mela v plánu, jít si jen tak prohlédnout Manchaster a pozítří jit navštívit jeho mámu. Harrymu jsem jeste neoznámila jak to zhruba bude, takže nevím jak bude nadšený, ale doufám, že se mu to bude líbit.

"Harry, Harry! Už je deset, nemůžeme prospat celý den, dneska je na plánu prohlížení Manchesteru, vstávej prosím!" zvedla jsem hlas a začala jsem mírně skákat, aby se i Harryho půlka matrace rozhýbala. Harry zamručel, hodil si přes hlavu polštář a řekl: "Nejdřív se ujisti, že máš správný čas,"
"Harry, no tak, svítí venku slunce! Navíc máme tu snídani," ukázala jsem k vozíku, i když se Harry nedíval. Nechala jsem ji přivést do pokoje, protože Harry spal a pak by nám restauraci zavřeli. Po slově snídaně nadzvedl Harry polštář a když se přesvědčil, že říkám pravdu pustil se do jídla stejně jako já.

Po snídani jsem se rychle převlékla, do celkem zimního oblečení, které by se dalo využít ve studeném anglickém Manchesteru, vlasy jsem si uvázala do culíku a s Harrym jsme byli schopni vyrazit na prohlídce města. Byla jsem nadšená.

"Nikdy jsem nebyla v Anglii," řekla jsem když jsme seděli na lavičce parku, protože Harry vyhlásil jasnou pauzu, protože ho bolí nohy.
"Vážně?" pozvedl obočí a dal si nohu přes nohu tak, aby měl kotník na koleni druhé nohy. Jen jsem přikývla. Neměla jsem moc, co k tomu říct. Harry se zadíval do země.
"Zítra jdeme za tvojí matkou, těšíš se?" Harry neodpovídal, stále se díval do země. Jeho vlasy se mu pověsily podél obličeje. Odhrnula jsem ten neposlušný pramen a dala mu ho za ucho. Pousmál se, ale pohled nezvedl.
"Harry, tam se není čeho bát, budu tam s tebou. Navíc je to tvoje matka a všechno půjde skvěle, nevím, proč by nemělo," drcla jsem do něj ramenem. Z jedné strany jsem chápala jeho obavy, ale nemohla jsem to dát najevo. To je jako dát člověku, který se chce zabít pořádně naostřený nůž. Špatný příklad. Harry se na mě konečně podíval a usmál se od ucha k uchu.
"Máš pravdu, ale stejně se bojím, proto tam budeš se mnou a já ti budu mačkat ruku, kdyby náhodou,"
"Jako teď," protočila jsem oči a vymanila se z jeho sevření. Držel mi ruku tak pevně, div mi nepopraskali klouby.
"Jako teď," zazubil se a vymrštil své tělo z lavičky, natáhl ke mně ruku. Podívala jsem se na něj podezřívavě, nevěděla jsem co má v plánu.

"No tak," mrkl a popadl mě za ruku. Chvíli jsme běželi hlouběji do parku a pak se zastavili, když bylo slyšet spoustu šťastných hlasů.
"Jdeme bruslit," smál se Harry a táhl mě ke kluzišti. Popravdě se mi do toho moc nechtělo, ne že bych neuměla bruslit, ale neměla jsem zrovna teď chuť bruslit.
"Harry já nevím," řekla jsem, ale to už Harry platil lístky a vyzvedával brusle.
"Kolikátku máš nohu?" poslušně jsem mu řekla velikost nohy a pán v budce, kde půjčovali brusle mi je půjčil. Poděkovala jsem a následovala Harryho na lavičku, abychom si ty brusle mohli nazout. Tady už byla zem pokrytá gumou, aby se brusle nezničily. Zavázala jsem je pevně a byla jsem opět tažena Harrym na led. Doufala jsem, že mě aspoň na tom ledě pustí, ale nepustil a kvůli tomu, že jsem nebyla rozježděná jsem hned po kroku spadla na Harryho.

"Promiň," snažila jsem se zadržet smích, rychle jsem z něho slezla a bruslila jsem podél mantinelu daleko od něj, kde jsem se mohla smát. Ledová plocha bohužel nebyla dost velká, takže bych buď k Harrymu jednou dojela a nebo by mě dohnal. Ze začátku honičky, jsem se mu snažila ujet, ale pak jsem pochopila, že to nemá cenu a nechala jsem ho, aby mě chytil.

"Proč ses mi smála? To ty si spadla na mě, já bych se měl smát," smál se, když mě chytil. Celou dobu si protiřečil.
"Ale směješ se. Vlastně byl dobrý nápad jít bruslit, dlouho jsem nebyla. Ono v Miami není kde chodit na otevřené kluziště, že?" poškrábala jsem se za krkem a podívala se Harrymu do očí. Znovu mě popadl za ruku, ale tentokrát propletl prsty. Mým tělem projel podivný elektrizující pocit, ale nepustila jsem ho.
"Jak ses teda naučila bruslit?" bruslili jsme společně podél mantinelu.
"Taťka mě brával do hal na lekce a bruslil se mnou." pokrčila jsem rameny a otočila se k Harrymu čelem. Jezdila jsem pozpátku a tak jsem chytla obě jeho ruce a vedla ho. Hodinu či dvě jsme ještě tak blbli na kluzišti, pak nám oběma začala být zima a museli jsme se toho kouzelného místa vzdát. Vrátili jsme brusle a šli tou stejnou cestou zpět. Mezi námi zůstalo ticho, skoro jsme se při chůzi dotýkali rameny. Harry se najednou omylem dotkl mých prstů a znovu moji dlaň uchopil do té své. Byla jsem z toho nesvá, protože jsem prostě nevěděla, co mezi námi je. Bylo to zvláštní. Zastavila jsem se a pohlédla na Harryho.

"Harry, já to prostě nechápu jak se k sobě zase chováme. Co to je mezi náma?" pustila jsem ho a prohrábla si vlasy. Harry otevřel pusu s odpovědí, kterou jsem nikdy neslyšela, protože se všechno stalo tak náhle. Náš polibek se stal tak náhle. Byl to krásný povánoční polibek.

___________
Helou, konečně jsem zpět děcka. Stíhat si zvyknout na gympl je hodně těžké, proto nepíšu. Ale teď mám momentálně angínu tak snad pár dní ještě doma zůstanu, první dva dny byli hrozné, to nikomu nepřeju holkyy.

Mrzí mě, že nikdo (skoro) nekomentuje...prostě žádná odezva, po přečtení dílu si snad něco myslíte ne, kruci? Dobrý phoda, chápu :)

Děkuju za přečtení blíží se to k 20 tisíc a moc moc se těším <3 děkuju bez vás by to nešlo.

Snad jste si díl užili a v dalším bude konečně Harryho matka (nebude to Anne, tak si ji tak nepředstavujte:))

Mějte hezký zbytek dne a ať se daří ve škole, mám vás ráda, Klárka <3

Opinion | Harry Styles CZKde žijí příběhy. Začni objevovat