Opinion | Harry Styles CZ

24. » Good time

"Harry, až vystoupíme z auta, půjdeš ke svému otci?" hrála jsem si s prstýnkem na své ruce, když jsem se ho ptala. Seděli jsme v taxíku, který už nás z letiště vezl domů.
"Kam jinam bych měl jít?" podíval se na mě. Pokrčila jsem rameny.
"Ke mně?" byla to spíš řečnická otázka. Nechtěla jsem, aby Harry šel zpět ke člověku, který ho ničí.
"Ne, nebudu u vás otravovat." zavrtěl hlavou.
"Můj taťka s Camille by tě rádi víc poznali," ignorovala jsem jeho poznámku.
"Však jsem je poznal, když jsem u vás zvonil, když jsme se přistěhovali," prohodil.
"To mi ani nepřipomínej! To byl strašný trapas!" rozpačitě jsem skryla svůj obličej do dlaní.
"Ne," smál se Harry, "vypadala si roztomile, ty brýle ti sluší,"
"Ne, vypadala jsem hrozně, ani jsem nebyla učesaná," musela jsem se taky zasmát, když jsem si na to vzpomněla.
"Taky jsem je viděl, když jsem u tebe spal,"
"A ticho už, jedeme ke mně," řekla jsem poslední slovo a vítězně se pousmála, když už Harry nic nenamítal.

Zaplatila jsem taxikáři a se všemi věcmi jsme vystoupili na naší ulici, ale oba jsme mířili do stejného domu. Nečekala jsem, že někdo bude doma, protože pracují i přes prázdniny, akorát zítra na Silvestr ne. Prošli jsme až do mého pokoje a odložili tam věci.

"Harry, dáš si něco na jídlo?" křičela jsem na něj po chvíli z kuchyně, když jsem prohlížela ledničku.
"Ne děkuju," přišel do kuchyně a sedl si k jídelnímu stolu.
"Tak si vezmi aspoň ovoce," ukázala jsem na misku a sedla si naproti němu.
"To je normální u vás Scrabble?" zahleděl se někam do obýváku.
"Jo celkem i jo," zasmála jsem se. Harry se zvedl ze židle, přešel do obýváku, vzal krabici a následně ji položil na jídelní stůl.
"Hrajeme teda?" sedl si a bez mé odpovědi už krabici otevíral a chystal hru. Stejně bych souhlasila.

Asi dvě hodiny jsme skoro beze slov skládali písmenka do slov, přesně podle pravidel hry. Jediná náš kontakt za tu dobu byli letmé pohledy a úsměvy, ale i ty mi zahřáli srdce.

Ve hře nás až přerušil taťka s Camille, kteří se vrátili z práce. Vypadali překvapeně, když viděli mě i Harryho.
"Ahoj taťko," zvedla jsem se od stolu a přispěchala jsem ho obejmout, pokračovala jsem i s Camille.
"Já," podívala jsem se nejistě na Harryho, který stále seděl u stolu. "Harryho už jistě znáte, ale nikdy jsem vás tak nějak nepředstavila. Takže Harry to je můj taťka Tate a jeho manželka Camille," ukázala jsem na ně. Harry vstal a podal si s nimi ruku, zamumlal něco ve smyslu těší mě. Já jsem mezitím šla ke stolu a sbalila Scrabble zpět do krabice.

"Taťko, hele já vím, že jsem ti slíbila, že něco ti koupím v Anglii, ale já... no nějak jsem zapomněla, tak jsem vám koupila na letišti nějaké drobnosti," poškrábala jsem se na zátylku a podala jim igelitové tašky. Camille jsem koupila nějaký šperk a taťkovi voňavku.

"Jsem rád, že si nelhala," pousmál se a políbil mě do vlasů. Camille poděkovala a potom zmizela v ložnici, byla jsem překvapená jejím náhlým zmizením, protože normálně by si vzala Harryho do parády, sedl aby si s ním do obýváku a vyzpovídala by ho. Podívala jsem se překvapeně na taťku, který jen pokrčil rameny a odešel taky do ložnice. S Harrym jsme zůstali stát v tichosti na chodbě. Harry ke mně zezadu přišel, hlavu si opřel o moje rameno a ruce spojil na mém bříšku. Já se pousmála.
"Máš skvělou rodinu Ry," pošeptal Harry, "Važ si toho,"
"Vážím Harry a slibuju ti, že svoji skvělou rodinu taky dostaneš." vymanila jsem se z jeho sevření a potáhla ho k gauči, jen jsme si tam sedli a nic nedělali.
"Asi nechci celý den jen sedět," poznamenal Harry. Musela jsem s ním jedině souhlasit.
"Tak se půjdeme jen tak projít?" zeptala jednoduše.
"Dobře," zvedli jsme se z gauče a mířili ven. "Rylen počkej," zastavil se Harry mezi dveřmi.
"Co se děje?" podívala jsem se na něj.
"Nic, jen jestli bys se mnou nechtěla být normální Rylen," pokrčil rameny.
"Nejsem normální snad?" zasmála jsem se. Harry se pousmál a zmizel v útrobách domu. Překvapeně jsem jen stála na prahu a čekala na vysvětlení co dělá. Po chvilince se vrátil s mými brýlemi v rukách. Nasadil mi je na nos.
"Lepší," pousmál se nad svým výtvorem. Párkrát jsem zamrkala, abych si zvykla na ostrý obraz.
"Jé, ty máš zelené oči! Konečně je vidím," zasmála jsem se.
"Nech toho," zamračil se a zabouchl za námi dveře.
"Proč nenosíš aspoň čočky, když tak špatně vidíš?" zeptal se po par krocích, které jsme ušli.
"Jsou nepříjemné a vidím dobře," řekla jsem stručně.
"Promiň," kuňkl Harry.
Podívala jsem se na něj hraným zamračeným pohledem, moc dlouho jsem to nevydržela a začala se smát.
"Dělala jsem si taky srandu Hazz," protočila jsem oči a mírně do něj drcla. Harry mi drcnutí oplatil, ale na rozdíl od něj, jsem o trochu víc poskočila dál. Zavrávorala jsem a málem upadla, kdybych mě Harry nezachytil.
"Děkuju," zasmála jsem se a pokračovali jsme v chůzi. Šli jsme prostě rovně, občas zahnuli, ale i tak jsme následovali pouze svoje nohy, protože hlavy jsme měli zaneprázdněné naší konverzací. Bavili jsme se sice o banalitách, nějakých vtipných příhodách a vlastně o čemkoliv.

Došli jsme až k pobřeží, kde jsme zakotvili na nějaké lavičce a sledovali lidi okolo. Vymýšleli jsme různé jejich příběhy.
"Tahle paní se právě vrací z nákupu posledních věcí na zítřek. A má tři děti," nenápadně jsem na ni ukázala.
"A tomuhle týpkovi se líbí," ukázal zase Harry. Ten pán, kterého vybral Harry, se opravdu a tu ženu nějak víc zajímal, nespouštěl z ní oči. Musela jsem s ním souhlasit. Několik desítek minut jsme se takto ještě spolu smáli, dokud se nezačala obloha stahovat a mírně ohlazovat. Stoupla jsem si a poprosila Harryho jestli bychom nemohli vyrazit zpět. Harry se taky postavil, ale po chvíli si přede mě klekl.
"Co děláš?" smála jsem se hypnotizovala jeho oči. Harry se pousmál a sklonil hlavu. Ruce natáhl k mé botě a zavázal mi tkaničku.
"Měla si ji rozvázanou," postavil se a široce se usmál, že byli vidět jeho ďolíčky. Vypadal ve velice dobré náladě. Nastavil mi rámě a já ho přijala. Šli jsme zaháknutí v sobě s širokými úsměvy a velice hlasitou konverzací o ničem. Smáli jsme se, blbli, pro kolemjdoucí to nedávalo smysl, pro nás ano.

Se svými city k Harrymu jsem byla momentálně stoprocentně jistá. A konečně jsem pochopila o kolik je jistota lepší než nejistota a zmatek. Porovnávala jsem sama sebe z doby, kdy jsem byla zmatená a z několika posledních dnů. Byla jsem nadšená, že se mi všechno pěkně uspořádalo, protože kdybych zůstávala zmatená, všechny ty city by pomalu ale jistě zmizeli.

Došli jsme k mému domu a hned jsem se ptala Harryho, co si dá na večeři.
"Nic," byla jeho odpověď. Protočila jsem nad ním oči a vešla do domu, Harry si stoupl poblíž mě a za vteřinu jsem slyšela kručení jeho břicha.

"Taťko? Co je možný si dát na večeři?" zakřičela jsem hned do domu.
"Zrovna jsem dovařil špagety!" odpověděl mi taťka. Se zvednutým obočím jsem se podívala na Harryho, chytla ho za ruku a táhla do kuchyně. Sedli jsme si ke stolu a taťka nám podal jídlo. Harry se netvářil moc nadšeně.
"Jez," poručila jsem a sama se pustila do jídla. Harryho okamžitě popadl záchvat smíchu a až potom naplnil své kručící břicho jídlem.

____________________

Ahojte, další díl je tu!

Chtěla bych vás upozornit, že jsem psala příběh Hrdina, ale teď ho přepisuji a teším se až ho tu dám zpět a také ..!

CHYSTÁM NOVÝ PŘÍBĚH, pravděpodobně ho budu dávat, buď s koncem OPINION (ten jeste neni v plánu!!) a nebo až po něm, každopádně to asi nebude fanfiction a bude to pecka <3 těším se!

A co si jinak myslíte o dnešní části? Jaký máte názor na Hylen ? OMG, oni jsou strašně cute, škoda, že jsem už vymyslela ten konec, achjo, pardon :( :D

Mějte se krásně a ať se daří škola (mě momentálně vubec, haha)

mám vás ráda, Klárka <3

a děkuju za 24tisíc přečtení!!!!