Opinion | Harry Styles CZ

34. » Bigger gap

Ahojte! Omlouvám se, že teď v příběhu bude další časový posun, ale ty věci, co se staly mezitím se v příběhu objeví, ale později :* DĚKUJU za skoro 44 000 přečtení, jen tak dál, ať se vám příběh líbí! <3

Mám vás ráda!❤️

P.S. Jaké bylo vaše vysvědčení? Moje nic moc teda :/ haha
P.S.2 chtěla jsem uz zveřejnit včera ale nejel mi wattpad 😘

***

PO DEVÍTI MĚSÍCÍCH

"Harry!" zakřičela jsem, abych upoutala jeho pozornost. Úsměv se mu na tváři rozšířil, když mě uviděl. Přišla jsem k němu a pevně ho objala. Pohlédla jsem do jeho tváře a vlepila mu sladkou pusu. Harry se zašklebil, sladké nebylo jeho nejoblíbenější.

"Fuj," vyplázl jazyk. Jeho oči zářili štěstím. Byla jsem ráda.
"No tak," mlaskla jsem. "Jdeme?" chytila jsem ho za ruku a chtěla ho táhnout k mému autu. Měli jsme jít k mému taťkovy, protože Camille před pár dny porodila, chtěla jsem se jít podívat na svého nevlastního sourozence.
"No, Rylen, vlastně," poškrábal se na zátylku a uhnul pohledem. Typické pro Harryho. Ruce jsem si složila na hrudi a s úšklebkem jsem čekala, co z Harryho vyleze.
"Prostě přestoupila do našeho ročníku nová holka, já s ní mám nejvíce společných hodin, tak mě ředitel požádal, jestli bych jí neukázal školu a taky jí nevysvětlil, jak to tu chodí," vychrlil ze sebe, že jsem sotva stíhala zpracovávat slova.

"Proč jsi tak nervózní?" ptala jsem se vážně. Musela jsem se hodně držet, abych nevybuchla smíchy. Ani mi nevadilo, že nepůjde se mnou a místo toho pomůže nové spolužačce.
"Harry, nejsem tvůj rodič, abych tě musela hlídat. Jen jsi mi to mohl říct dřív," pokrčila jsem rameny a usmála se na něj.
"Spadl mi kámen ze srdce, Ry. Myslel jsem, že se budeš zlobit. Ale můžu tě v něčem ujistit," dokončil větu tajemně. "Ta holka se mi nelíbí," mrkl. S Harrym jsme se rozesmáli.

"Dobře zlato, já pojedu," vtiskla jsem mu polibek na tvář a chtěla jsem jít, jenže Harry mě přitáhl zpět.
"To ani nebyla pusa,"
"Říkal si předtím fuj," odpověděla jsem jednoduše. Pokoušela jsem ho. Nahnul se ke mně a pořádně mě políbil. Byl to vášnivý polibek.

"Toto byla pusa," zasmála jsem se. Za Harrym jsme zaznamenala pohyb. Podívala jsem se tím směrem. Stála tam vysoká blonďatá slečna a propalovala nás pohledem. Harry se na ni taky otočila a potichu řekl: "To je ona. Rylen zítra se mnou ale počítej. Půjdeme navštívit tvého tátu, ok?"
"Dobře," pousmála jsem se. Podívala jsem se zpět na tu slečnu. Její namyšlený pohled, kterým se mě pokoušela zabít, mě rozčiloval.

"Ahoj!" zvýšila jsem hlas a zamávala jí. Nevynechala jsem ani široký úsměv, ona mi jen jednoduše zamávala. Svoje myšlenky jsem si nechala až do auta. Nastartovala jsem a vyjela ze školního parkoviště. Konečně jsem nechala samu sebe zpracovat všechno o nové spolužačce. Nelíbila se mi, něco mi na ní tak vadilo. Vypadala jako holka, která luskne prsty a kolem ní je 20 kluků žebrajících alespoň o její pohled. Setřásla jsem myšlenky a zapnula jsem si rádio. Zbytek cesty jsem si prozpěvovala písničky a těšila se na svého nového sourozence. Musím říkat sourozenec, protože nevím jestli je to holčička nebo chlapeček. Táta s Camille totiž nechtěli vědět pohlaví miminka. Nechali se překvapit. Teď už to oba dva stoprocentně ví, jenže mě i prarodiče toho prcka nechali v nevědomosti a všichni se to dozvíme až dnes

Rychle jsem otevřela dveře a vletěla do domu. Vběhla jsem do obýváku, kde taťka i s Camille seděli na sedačce. Malý uzlíček štěstí, který měla Camille v rukách, jsem skoro přehlédla.

"Holka nebo kluk?" zvolala jsem radostně. Přiběhla jsem vedle Camille a sedla si k ní. Střídavě jsem se podívala taťkovi a své nevlastní mamce do tváře a čekala jsem na odpověď.
"Je to kluk, jmenuje se Andrew." pronesl pyšně můj táta.
"Můžu si ho pochovat?" ptala jsem se. Camille jen slabě přikývla a brášku mi podala. Držela jsem ho pevně v obou rukách, jakmile jsem se začala cítit víc jistě, pohladila jsem ho po tvářičce. Otevřel na mě svá kukadla a ze rtů utvořil úšklebek podobný úsměvu.

"Vyfotíte mě s ním někdo?" požádala jsem a ukázala na kabelku, kde se nacházel i můj mobil. Hned po vyfocení jsem jí miminko vrátila.

"Je rozkošný," uculila jsem se nad roztomilostí mého brášky.

"Ano to je," usmívali se jeho rodiče. "Rylen, neměl s tebou přijít i Harry?" pokračovala Camille.

"Měl," přikývla jsem, "Ale něco mu do toho vlezlo," podívala jsem se Camille do očí, z kterých šla jistá emoce, kterou jsem nedokázala identifikovat. Možná obava, že se něco mezi mnou a Harrym děje. Nebo podezřívavost? Nevím.

Dál jsme jen v tichosti, teda v pozadí nám hrála televize, seděli na gauči a každý si hleděl svého. Taťka pracoval, já upravovala fotku s Andym a Camille se mu věnovala.

"Rylen, není v tom ale nějaká holka, že ne?" ptala se Cam ustaraně. "Vrtá mi to hlavou, protože se mi zdá, že od prázdnin se nějak vzdalujete." Povzdechla jsem si, Camille měla totiž pravdu. Po prázdninách jsme se s Harrym vídali méně než obvykle.

"Myslím si, že za to může ten měsíc v Evropě,"

S matkou jsem musela na necelý měsíc prázdnin jet do Evropy. Domluvila mi tam několik mnoho focení pro různé obchody s oblečením a časopisy, že jsem to sotva stíhala. Musela jsem tam jet, protože za to že jsem tam jela, mi slíbila, že už mi s tím dá pokoj. Musela jsem souhlasit, protože nenucení mě do modelingu jsem uvítala. Seznámila jsem se tam se spoustou známých modelek, fotografů a návrhářů, že věřím že se mi tyto kontakty jednou vyplatí. Vlastně jsem si to tam užila, poznala jsem i nová místa, ale přesvědčilo mě to o tom, že takovou práci bych dělat rozhodně nechtěla. A Harrymu tato má cesta vadila z jediného prostého důvodu. Nesnáší přesně takové lidi. Ty slavné.

Povzdechla jsem si nad vzpomínkou a podívala se zpět na Camille.
"Rylen, ty přece nejsi jako oni,"
"Camille o to právě jde. Oni nebyli vůbec zlí, namyšlení, sobečtí jako měli být. Našla jsem si tam skvělé, normální přátele." vysvětlila jsem.

"A je v tom holka?" zeptala se znovu Camille. Viděla jsem v ní, že doufá, aby odpověď byla záporná.
"Protentokrát ano. Je tu nová a jelikož má nejvíce společných předmětů s Harrym, ředitel ho požádal, aby jí ukázal školu a jak vše funguje. Ale zítra," zvolala jsem ke konci radostně. "Zítra přijde se mnou, se podívat na Andyho."

"Andy, dobrá přezdívka," pousmál se taťka. Jen jsem přikývla.

"No nic, budu muset zpět domů, ještě mám něco do školy, mám vás ráda, mějte se!" zvedla jsem se, popadla kabelku a poslala jsem jim vzdušnou pusu. Rychle jsem skočila do auta a jela jsem zpět k matce. Doopravdy jsem tam jela plácnout sebou o postel a snažit se zjistit, co je ta holka zač a o co se snaží.