Opinion | Harry Styles CZ

55. » Bye-Bye lunch

"Já nemám ponětí, proč to dělá!" Rozčileně jsem hodila rukama a pohlédla na Moniku s Ashley. Už třičtvrtě hodiny jsme se dohadovaly ohledně Stylese. "Já chápu, že momentální situace je téměř kritická, ale co s tím mám dělat? Někdo z večírku vyklábosil, že jsme se pohádali. Potom jsem byla v kavárně s Charlotte on se tam objevil a šel k nám a teď? Teď jsem slavila narozeniny Nialla a on SCHVÁLNĚ přišel a odešel hlavními dveřmi, u kterých bylo mnoho paparazzi!"

"Rylen, tohle je pro tebe a pro firmu momentálně hodně špatné. Má snoubenku a ona navíc pro tebe pracuje!"
"Už dlouho nebude, končí jí smlouva."

"To je úplně jedno, musíme ten špatný tisk změnit v dobrý. Takže urychlíme ten projekt s nemocnicí a přidáme věnování peněz nějaké nadaci. Domluvím ti rozhovor pro časopis, kde budeš mluvit o stavění nemocnice. A o tom, že se zaměřuješ jen na to. A abych nezapoměla, nebudeš se Stylesem vůbec stýkat. Nejlepší by bylo, kdyby ses minimálně dva týdny nikde neukazovala na veřejnosti, chodila jen z práce a do práce." Dokončila svoji řeč Monica. Poklidně jsem přikývla, ano kapitáne, dodala jsem štiplavou poznámku v duchu.

Klidně jsem opustila kancelář, abych mohla vybouchnout v taxíku. Naštvání mnou cloumalo. A sprostá slova ze mě létala jak divá.

"Promiňte," omluvila jsem se taxikáři, zaplatila jsem mu a nechala obrovské dýško. Zklidnila jsem se až ve svojí kanceláři, kde jsem se zamkla a napila silného kafe.

Klidné popíjení změnil zvonicí telefon. Sáhla jsem pro něj do kabelky, ale neměla chuť hovor zvednout. Volal Harry. Velmi jsem doufala, aby na náš rozhovor zapomněl a ujistit jsem se mohla jen jediným způsobem.
„Ano?" Neutrálně jsem začala hovor.
„Ahoj Rylen, tady Harry. Kdy se ti to hodí?" Tak nezapomněl.
„Harry," povzdechla jsem si a rychle přemýšlela jestli mám předstírat, že nic nevím nebo mu povědět pravdu.
Vzala jsem to za úplně jiný konec. „panebože, říkala jsem ti to! Pracujeme na obrovském projektu a já teď nemám čas!"
„Tak si neměla souhlasit, Rylen." Naladil se na naštvanou vlnu stejně jako já.
„Nenechal by si mě na pokoji! Harry, to že si se teď objevil na stejných místech jako já, dělá mně a mojí společnosti špatné jméno! Máš snoubenku, opakuji SNOUBENKU, která navíc pracuje u mě, a nemůžeš chodit někam za mnou, a už vůbec ne SE MNOU!" Vydechla jsem. Moje naštvání z předchozí schůzky se ještě navýšilo.
„Mě ale žádný bulvár nezajímá,"
„Tak to máš smůlu." Klidně jsem odpověděla. „Nemohl si čekat, že bude po pěti letech vše při starém. Mám vlastní život teď a nebudu skákat, jak ty pískáš. Měj se, Harry." Rozzlobeně jsem bouchla s telefonem o stůl. Co si o sobě ten kluk myslí? Chtěla jsem se vrátit k uklidňujícímu pití kafe, ale myšlenky na Harryho, celou tady tu situaci a na Courtney mi to nechtěly dovolit.

Courtney. Zvedla jsem se ze židle a přiřítila se do Ashleyiné kanceláře.
„Co se děje?" Překvapeně reagovala Ashley. Neposlouchala jsem ji a otevřela šuplík, kde jsem složku Harryho snoubenky viděla naposledy. Vytáhla jsem ji a nalistovala poslední stranu, kde se nacházela smlouva. Zbývaly necelé dva měsíce do konce její smlouvy a já se z vteřiny na vteřinu rozhodla, že pro Courtney už tu není žádná práce.
„Předčasně ukončit smlouvu." Hodila jsem složkou o Ashleyin stůl a bouchla za sebou dveřmi mojí kanceláře.
„Cože?" Křičela na mě asistentka, ale ani teď jsem nedbala na její otázku. Svalila jsem se na černou sedačku v mojí kanceláři a jen jsem zírala z okna naproti.

„Rylen?" Zaklepala na dveře Ashley.
„Ano?" Vyzvala jsem ji, aby vstoupila.
„Potřebuju si s tebou projít to ukončení smlouvy s Courtney Boyde." Přikývla jsem. Ashley se mě zeptala na formality a neodpustila si otázku ohledně toho co se mi děje.
„Ashley, nechci to teď řešit. Jestli jsem měla nějakou domluvenou schůzku, tak ji přelož na zítra. Měj se." Vzala jsem si kabelku z druhé strany gauče a opustila jsem firmu, co nejrychleji, co to šlo. Měla jsem s klukama i malým Freddiem domluvený oběd, předtím než zase Louis odjede. Vybrala jsem jednu z mých oblíbených restaurací poblíž mojí firmy. Hlavně, abych Niallovi rozšířila obzory a nechodil na oběd jen do La Strada. Doufala jsem, že přijdu na jiné myšlenky, ale pro jistotu, abych částečně vyventilovala naštvaní, jsem šla až do restaurace pěšky.

„Ahoj, kluci." Pozdravila jsem je, hned co jsem přišla ke stolu, který obsadili. Byli tu o chvilku dřív, takže nám stihli objednat pití.
„Vypadáš vyčerpaně, Rylen." Uchechtl se Niall.
„Asi proto, že jsem vyčerpaná." Pousmála jsem se taky. „Protože já narozdíl od vás pracuju i v neděli. Teda dneska jsem měla schůzku s manažerkou a mám na dva týdny nařízeno chodit jen z práce a do práce." Protočila jsem oči.
„Proč proboha?"
„Kvůli Harrymu." Napila jsem se pomerančového džusu přede mnou. „To, že se objevoval tam kde já, přineslo spoustu špatného tisku. Bulvár zjistil, jaké to bylo mezi náma na střední a rozpitvávají to teď."
„To mě mrzí," lítostivě se na mě Louis podíval a dal choval Freddieho na klíně. Natáhla jsem se pro jídelní lístek a rychle si vybrala jídlo, protože servírka už po našem stole pokukovala.

Než nám přinesli objednané jídlo vykládali jsme si o všem možném. Hlavně Niall zmínil, nějakou dívku, kterou potkal v kluku, kde jsme byli. Bohužel si nepamatoval její jméno a tak jsme usoudili, že musí počkat jestli se ona ozve jemu, nebo na fotku z party.
„Kluci, omlouvám se za to divadlo tam venku." Poukázala jsem k proskleným vchodovým dveřím, kde číhalo pár fotografů.
„Nemusíš se nám za to omlouvat, chápeme to." Pohladil mě po ruce Niall, když si všiml, jak má nálada klesla.
Během obědu jsme se zasmáli, tak jako kdysi na střední. Louis mi konečně dovysvětlil vše ohledně Freddieho a Niall nezapomněl na štiplavé poznámky na účet Freddieho matky. Jsme tu už poměrně dlouho, pomyslela jsem si. Sáhla jsem do kabelky pro telefon a ne a ne ho nehmatat. Prohlédla jsem všechny kapsy a nic. Telefon nikde. Vzpomněla jsem si, jak jsem ho v kanceláři odložila na stůl.
„Sakra," zaklela jsem při myšlence, že se budu muset ještě dneska vrátit do kanceláře. „Kolik je hodin prosím? Nechala jsem si telefon v kanceláři."
„Tak to vysvětluje, proč si mi nebrala hovor, když jsem ti chtěl oznámit, že tu budeme trochu dříve. Je půl čtvrté." Louis a Freddie měli za dvě a půl hodiny odlétat, takže byl nejvyšší čas ma jejich odjezd.
„Jedete teď rovnou na letiště?"
Louis přikývl. „Jo, bohužel. Bylo hezký se vidět s nejlepšími kamarády."
„Přísahám, že hned, co dostavíme tu nemocnici, budu mít na vás mnohem víc času, než to bylo do teď. Tak moc mě to mrzí. Čas rychle letěl a já si to neuvědomovala." Řekla jsem upřímně a mávla jsem na servírku.

Rozhodla jsem se, že za kluky zaplatím, takové menší rozloučení. Hned, co přišla jsem zaplatila - i za hlasitého protestu kluků - a o malou chvíli jsme stáli před restaurací. Louise a malého jsem objala a vřele se s nimi rozloučila. Museli jsme to urychlit kvůli paparazzi, kteří na nás naléháli a fotili jako diví. Louis s Freddiem zmizeli v jednom taxíku a já s Niallem v druhém. Vystoupila jsem u budovy, kde se nacházelo REG. Vyjela jsem výtahem do patra, kde se nacházela moje kancelář a vpadla dovnitř. Telefon poklidně ležel na mém stole, popadla jsem ho. Na displeji se rozsvítilo několik upozornění od pro mě neznámého čísla.

Ahoj Rylen, tady Ian. Napadlo mě, jestli bys nechtěla zajít dneska na večeři.

Úsměv se mi rozšířil. Neváhala jsem a Ianovo číslo vytočila.

„Ahoj Iane, omlouvám se, že volám až teď, zapomněla jsem si telefon v kanceláři. Strašně ráda bych šla, ale mám takový problém..."

_________
a.poznámka

Ahojte, doufám, že se nevaříte ve škole jako já! Hahah

Doufam ze se vám dneska část líbila. Pravděpodobně jsem spoustu vas zklamal ale Harry je proste vůl :D

Jak si zatim užíváte skolu ? U me v klidecek :D hahha

Mějte se krasne, Klárka ❤️
P.s. Co říkáte na to co se ted děje s Rylen a Ianem??