Opinion | Harry Styles CZ

5. » Bet

Mračila jsem se do knížky. Tu stejnou stránku jsem totiž četla už minimálně po páté. Vždy jsem ji přečetla, ale jako by mi hned potom z paměti zmizela. Myšlenky mi neustále uhýbali k tomu, co se tu před pár minutami stalo. Jak to, že má takové štěstí? Proč zrovna člověk, který mě z neznámých důvodů nesnáší? Panebože, až teď jsem si začala uvědomovat vážnost situace, který by mohla v pondělí ve škole nastat. Co když, to rozkecá po celé škole? Celým mým tělem prošel strach.

Měla jsem hroznou potřebu to někomu napsat nebo říct. Ale komu? Robyn a Valentina nepřipadaly v úvahu. Tanja by jim to později řekla, takže ta taky ne. Zbýval Louis a Niall, jenže jsem se prostě bála, že je budu otravovat. Poslední dobou jsme se moc nebavili, tak proto. Telefon jsem s naštvaným zabručením hodila na postel a protřela si kořen nosu. Zvedla jsem se ze země, knížku jsem poslala k telefonu a šla jsem za taťkou.

"Taťko, nepotřebuješ s něčím pomoct?" Zeptala jsem se do prázdného prostoru a čekala, až mi odpoví, abych věděla do jaké místnosti jít.
"Jo, to bys byla moc hodná. Jsem v kuchyni." Přišla jsem do kuchyně. Taťka pokračoval ve vaření, jako před příchodem Stylese.
"Co vaříš?" Usmála jsem se na něj.
"Steaky s brusinkovou omáčkou, k tomu brambory a dezert. S tím potřebuju pomoct." Zasmála jsem se nad jeho výrazem. Byl hodně vystresovaný.
"Přijde Jim s Marlene," vysvětlil, a tak jsem to začala brát vážně. Do ruky mi dal papír s receptem na dezert, který jsem měla udělat celý sama. Byl to koláč s ovocem. Normálně bych zašla do obchodu a koupila korpus hotový, ne-li celý dort. Jenže taťka mi to zakázal. Jim s Marlene byli jeho nejbližší přátelé, už od školy. V době, kdy byl můj taťka s matkou, se spolu nevídali. Matka nesnášela je a Jim s Marlene zase ji.

Potřebné ingredience na korpus jsem smíchala a později nalila do formy a dala do trouby. Taťka takřka létal od jedné věci k druhé. Chystal maso, kontroloval omáčku či brambory.
"Taťko klid," chytila jsem ho za rameno. Jeho obličej se zkřivil do neurčitě, mírně frustrované grimasy.
"Co když se něco pokazí?"
"Nepokazí! Určitě ne!" Přitiskla jsem se k němu a objala ho. " Jediný co se může pokazit je dezert." Taťka mi dal pusu do vlasů a já jsem ho už nechala pracovat. Sama jsem dodělala směs borůvkového džemu a normálních borůvek, která hned po vychladnutí korpusu, přistála na vrchu. Dala jsem hotový koláč do ledničky a šla za taťkou, který se z kuchyně přemístil do obýváku. Na čele měl pár kapiček potu a v ruce plechovku piva. Sedla jsem si vedle něj na gauč.

"Co si mě tak prohlížíš?" zeptal se mě, ale stále sledoval obrazovku.
"Zestárl si." Ušklíbla jsem se. Prudce otočil hlavou mým směrem a zamračil se. To už jsem to nevydržela a začala se smát.
"Pokus o vtip," řekla jsem mezi trhanými nádechy.
"Hele, pravda nebo úkol?" Napřímil se a pevně se mi podíval do očí. Překvapila mě jeho otázka.
"Pravda," odpověděla jsem sebejistě.
"Líbí se ti ten Harry?" Jeho otázka mi vyrazila dech.
"Cože? Ne. Ne, určitě ne. Teda nepřemýšlela jsem nad tím." Cítila jsem, jak rudnu. Proč se ptal zrovna na tohle? O tom jestli je pěkný jsem nikdy nepřemýšlela, doopravdy.
"Bezva teď jsi mi nasadil brouka do hlavy, díky." Pozvedla jsem obočí s menším úsměvem. "Myslím si, že jsme skončili. Zavolej na mě, až přijde Jim a Marlene, dřív z pokoje nevylezu." Zabručela jsem a odešla do pokoje. Plácla jsem svým tělem na postel, načež jsem hlasitě zaprotestovala: "Au!" Posunula jsem knížku i telefon zpod mého těla, a dál pokračovala v ležení s hlavou v polštářích. Musel se mě na to ptát? Popravdě, líbí se mi. Je jiný, krásný a celkově působí tajemně. Jenže celá jeho osobnost, to všechno kazí. Nevím, jak dlouho jsem ležela v posteli, ale něco kolem hodiny. To už přišel Jim s Marlene. Převlékla jsem do riflových kraťasů s vysokým pasem a obyčejného bílého tílka a přehodila jsem přes sebe jemný, tenký, tyrkysový svetřík. Spravila si culík a odcupitala jsem do jídelny.