Opinion | Harry Styles CZ

20. » Words

"Harry," vydechla jsem. Bylo mezi námi ticho, ale bylo mi jasné, co mám dělat. Vypnula jsem hovor a okamžitě jsem vystřelila z pokoje. Na půl jsem si nazula obyčejné tenisky a co nejrychlejším krokem jsem šla k Harryho domu. Nezvonila jsem, potichu jsem otevřela dveře tmavého domu. Bylo slyšet chrápání z obýváku a pak tišší zvuky z dalšího patra. Vyšla jsem schody a na chodbě se rozhlédla, do kterých dveří mám vejít. Teď už hlasité vzlyky ze zavřeného pokoje mě přesvědčily. Vešla jsem, dveře za sebou zavřela. Přede mnou se ocitl obraz, který jsem vidět nikdy nechtěla. Hystericky vzlykající Harry se svíjel na posteli. Přes svůj pláč ani nepostřehl, že jsem vešla. Padla jsem k němu na postel a silně jsem kolem něj obmotala ruce. Leknutím nadskočil, když ucítil můj dotyk.
"Harry, je to v pořádku." šeptala jsem proti jeho kůži na krku, kde jsem měla opřenou hlavu. Utěšovala jsem ho svými slovy, o kterých jsem ani sama nevěděla, jestli vůbec pomáhají. Měla jsem co dělat, abych se také nerozbrečela. Lámalo mi srdce, vidět ho takhle. Dobrých pár minut jsme seděli v objetí, Harry plakal do mého ramena.
"Děkuju," pošeptal Harry a odtáhl se ode mě. "Za to, že jsi přišla, nečekal jsem to." Podívala jsem se mu do uslzených očí a setřela jsem zbytky slané tekutiny z jeho tváří. Seděla jsem vedle něj a nevěděla, co říct. Nechtěla jsem se před ním zlomit i z venku, neprospělo by to nikomu.

"Harry, chtěla jsem bych ti něco říct," vypadlo ze mě najednou. Chtěla jsem ještě chvíli počkat s tím, než to na něj vybalím. Ale zase jazyk předběhl moji mysl. Harry přikývl a soustředil se na to, co řeknu.
"Pojedu s tebou do Anglie," usmála jsem se. Nebyla jsem si jistá jak bude reagovat.
"Cože?"
"Ještě teď o zimních prázdninách jedeme, nebudeš protestovat." chytla jsem ho za ruce.
"Ne, Rylen, v žádném případě," vytrhl ruce z mého sevření a zamračil se. Jeho červené ubrečené oči ale ubíraly z jeho vzhledu naštvání.
"Je to dárek, Harry a mě je jedno jestli ho přijmeš nebo ne, prostě dvacátého šestého nasedáme do letadla a letíme." nechala jsem dramatickou pauzu. "Klidně tě nechám uspat a převést do letadla ve spánku, žádný problém." řekla jsem s naprosto vážnou tváří. Harry malou chvíli neměl žádnou reakci, dokud se nezačal smát. Hleděla jsem na něj překvapeně, nevěděla jsem, co to znamená.
"A co budem v Anglii dělat jako?" smál se pořád. Měla jsem nepříjemný pocit, že se mi vysmívá a pravděpodobně to nebyl jen pocit.
"Jedeme do Manchesteru, navštívit tvoji mámu." Harryho úšklebek ve vteřině zmizel a následovalo už po druhé cože.
"Volala jsem do psychiatrické léčebny, kde je tvoje máma a ptala jsem se jestli by bylo možné ji navštívit a oni mi řekl, že tvému otci už psali před třemi lety, že je to možné, ale nikdo se jim zpět neozval, proto jsem je poprosila, aby ten dopis poslali přímo tobě. Rovnou jsem tam domluvila návštěvu. Je to zaplacené Harry, prosím přijmi to."
"Jestli je to zaplacené, tak to určitě nepřijmu, Rylen, nechci aby si ty, jako holka, platila za věci, které bych měl platit já." protestoval. Popravdě mě jeho odpověď značně překvapila.
"Děláš si srandu Harry?" stoupla jsem si. "Je to dárek, chci ti pomoct, aby si viděl svoji mámu po takové době a ty to odmítneš? No ták,"
"Vždyť ta letenka stojí přes 1500 dolarů, Rylen. Nemůžu to po tobě chtít."
"Ale ty nic nechceš po mně," naštvaně jsem vykřikla, "To já chci po tobě, aby si jel."
"Ne, až si na to vydělám sám, tak pojedu."
"Jo a to bude kdy? Co když třeba tvojí mámě diagnostikovali nějakou nemoc a už tady nebude, až ty budeš mít přes tisíc dolarů na útratu za letenku." Harry se nadechl, že něco řekne, ale pak jeho pusa sklapla.
"Je to hodně peněz, Ry." pošeptal ke mně.
"Pro moji matku jsou to drobné, proto můžu takhle nakupovat, víš?" sedla jsem si zpět k němu a opřela se hlavou o jeho rameno. Najednou mě přepadla únava, zula jsem boty a lehla k Harrymu do postele. Harry si po chvíli přilehl čelem ke mně. Přikryl nás a já ho chytla za ruce. Teprve v tomhle momentu jsem si uvědomila, jak moc mi chyběl.
"Jak si vůbec zjistila, kde moje mamka je?" Zeptal se najednou a palcem pravé ruky přejel po hřbetu mé dlaně.
"Je to napsané v tvojí složce. Ve škole,"
"Nechám si to projít hlavou, dobře?" prohrábl si vlasy, aby na mě lépe viděl.
"Máš na to jeden den, ale jak chceš. Letadlo letí v devět ráno." snažila jsem se znít, co nejvíc lhostejně, jen jsem nemohla posoudit, jak moc dobře to bylo. Harry jen kývl a zavřel oči. Následovala jsem ho, stejně jako spánek. Pak už jsem se jen probouzela s Harryho rukama kolem pasu a spokojeným výrazem na Vánoce.

______
Než do mě začnete valit, jak jsem špatná autorka, nechte mě to vysvětlit.

Ten tyden po 19tém dílu jsem mela extra nabitý, musela jsem řešit veci do skoly a tak. Nastoupila jsem totiž 31.08. (Ano je to správně) na gympl, do prváku. Hned 1.9. jsem jela az do 4.9. na adaptak a pak jsem jeste mela neco domluvené s nejlepší kamarádkou.
V sobotu jsem jela do nemocnice za prababackou a dneska(neděle) jsem řešila školní veci a Tsky jsem byla s nejlepší kamarádkou.

Omlouvám se, jsem asi špatná autorka, ale je mi to vážně lito. Budu se snažit aspoň jeden díl za tyden ale neslibuju, protoze uz ted jsem mela dost veci na řešení a to jeste jsem se nezačala ani poradně učit.

Tak snad se vám díl líbil a pardon ze je tak pozdě.
S láskou Klárka ❤️
A dekuju moc za přečtení