Opinion | Harry Styles CZ

15. » Bye Bye

"To bylo poprvé, co jsem jedl sushi." poznamenal Harry, když jsme opustili restauraci. Nevěděla jsem pořádně, co mu říct.
"A chutnalo?" podívala jsem se na něj směle skrz řasy. On jen přikývl a podíval se pryč ode mě, směrem k centru města, odkud svítila pouliční světla a auta.
"Půjdeme se ještě projít?" navrhl.
"Já mám čas, dokud mi někdo z rodičů nezačne vyvolávat," usmála jsem se na něj a přijala jeho rámě. Chvíli jsme chodili spojeni rukama a smáli se sami sobě. Lidé okolo nechápali čemu se smějeme, ale ten okamžik byl prostě kouzelný. S Harrym jsme došli až k pláži. Tentokrát jsme byli na opačném konci pláže u velkého mola. Furt jsme se drželi a já tak využila situace a táhla jsem, doslova táhla, Harryho na konec mola. Sedla jsem si a sundala lodičky a nohy jsem dala do tureckého sedu.
"To teď tady budeme jen tak sedět?" zeptal se Harry, který si také sedl do tureckého sedu a pozoroval mě.
"Ne, budeme si povídat," usmála jsem se.
"O čem?"
"O čemkoliv. Já ti třeba řeknu jak byla ta večeře s matkou zvláštní, jestli chceš," zasmála jsem se nad vlastním stupidním nápadem. Harry se krátce zasmál se mnou, ale pak uz poslouchal.
"Koupila mi bílý šaty až na zem, bez střihu. Jak velký bílý pytel od krku až na zem a tak sem si je přetvořila na tyhle," ukázala jsem na sebe. "Měl si vidět ten jeji obličej, měla jsem sto chutí se začít válet po zemi se smíchem, ale vydržela jsem to." uchechtla jsem se.
"Achjo Rylen," vzdychl Harry a já se na něj nechápavě podívala. Můj nechápavý pohled se během chvíle změnil v dlouhý a zvláštní pohled do očí. Nevím jak já, ale Harrymu oči jiskřily, tančily v nich plamínky jakési naděje a štěstí. Harryho oči přebíhaly z mého levého do pravého oka, rty měl pootevřené a v ten moment se mi možná zdálo, jak se pomalinku přibližuje. Najednou jako by v něm neco hrklo a otočil se ode mě pryč, několikrát zamrkal a během několika sekund přitiskl jeho rty na ty moje. Jeho rty byly jemné, měkké a hebké, ale silně narážely do těch mých. Snažila jsem se mu každý polibek oplácet. Moje ruka, jako by vůbec nepatřila mě, najednou vystřelila k Harryho tváři, vjela mu do vlasů a mírně za ně zatahala. Harry, jako reakci na mě, si našel cestu i jazykem do mých úst a začala vášnivá bitva jazyků.
Pořádně jsem se nadechla, když jsme se odlepili od sebe, své čelo jsem opřela o to jeho a nadechla se, že neco reknu. Ovšem tím pěkným tichém se ozval můj telefon a já měla chuť vzít a hodit do moře. Ještě po čas vyzvánění jsem se podívala znovu na Harryho a řekla jsem: "Myslím, že náš čas skočil," nešťastně jsem potvrdila hovor a poslouchala jsem přednášku od své matky.

***

"Jaká byla večeře?" ptal se Lou hned, co jsem na něj narazila ve škole.
"Její výraz byl k nezaplacení!" zasmála jsem se a mezitím si vytahovala věci ze skříňky.
"A pochlubila ses už Louisovi, co jsi dělala potom?" ušklíbl se na mě Nialler. Hodila jsem po něm vražedný pohled, nechtěla jsem , abych to na Loua hned vyklopila, na něj se muselo ohledně Harryho pomalu, neměl ho rád.
"Byla jsem s Harrym,"podívala jsem se na Nialla, probodla ho pohledem a ukázala, ať je už potichu. Louis se na nás naštěstí nedíval, takže jsem měla jistotu, že neuvidí toto menší gesto. Čekala jsem od Louise nějakou reakce, ale byl potichu, byla jsem ráda. Otočila jsem se od kluků zády a v přeplněné chodbě jsem narazila na pronikavé zelené oči, jejichž barvu jsem mohla vidět i z této velké dálky. Usmála jsem se na tuto osobu a upřímně se mi kolem srdce rozlilo příjemné teplo, když jsem ho uviděla a potom, co jsem si vzpomněla, že s ním mám společnou hodinu, zesílilo.
"Kluci," řekla jsem na ně, abych přerušila jejich konverzaci. "Já... už půjdu na hodinu, jestli nevadí, uvidíme se na příští," poplácala jsem se oba po zádech a zmizela v davu na chodbě.

"Ahoj Harry," sedla jsem si do lavice vedle něj a usmála se. Byl to takový nejistý úsměv nevěděla jsem, co od něj čekat. On taky vypadal nejistě. Nevěděla jsem jestli si chci zopakovat ten polibek nebo ne.
"Ahoj," jednoduše mě pozdravil a rozhlédl se po třídě. Potom se ke mně přiblížil a pošeptal: "Oni nás pozorují," Jen jsem pokrčila rameny na znamení, že je mi to jedno a pohladila ho po ruce a pokračovala až k jeho dlani. Pevně jsem stiskla jeho ruku a on mi stisk opětoval. Po chvíli jsem ho pustila, protože nás přerušil zvonek oznamující začátek hodiny. Učitel vešel do třídy a začal vyučovat. Měli jsme zeměpis, na který jsem nerada chodila, když jsme se s Harrym nesnášeli. Teď je to jiné a lepší asi.

Vyučovací hodiny plynuly celkem rychle, až jsme se najednou ocitli na obědě. Vzala jsem si jídlo a rozhlédla se po jídelně, kde bych si mohla sednout. Louis s Niallem tu nebyli a ještě ani Molly ne. Podívala jsem se znovu po jídelně a uviděla Harryho, sedět samotného. Rozešla jsem se k němu a potáhla ho jednou volnou rukou za tričko, aby šel za mnou. Poslušně jako pejsek šel, mířila jsem ke stolům, u kterých vždycky seděli ti známí lidi. Jeden byl volný a sedla jsem si k němu společně s Harrym. Tanja se od jiného stolu na mě mračila, ale neřešila jsem to, i když jsem věděla, že to nezůstane jen tak.

S Harrym jsme si sedli a pustili se do jídla. Bylo mezi námi ticho, dokud jsem se ho odvážně nezeptala na jednu věc.
"Harry, co bude teď?"
"Sníme oběd a jdeme domů?" řekl tázavě.
"Víš, že jsem to takhle nemyslela," podívala jsem se mu pevně do očí.
"Rylen, já popravdě vůbec sám nevím, jsem zmatený a jediný řešení bych viděl takovou kratší pauzu. Prostě že bychom se nějakou dobu bavili míň, abychom si to mohli urovnat oba, jestli chápeš." řekl a já ho bohužel chápala. V této chvíli jsem ho chápat nechtěla, ale věděla jsem, že má pravdu.
"Dobře," řekla jsem a znovu se mu podívala hluboko do očí. Dokázala jsem v nich rozeznat alespoň malou bolest, kterou jsem cítila i já.
"Dobře." zopakoval a postavil se. Dal mi krátkou a nečekanou pusu do vlasů a popadl tácek a zmizel z jídelny. Povzdechla jsem si. Na jídlo jsem teď ani uz neměla chuť, proto jsem vytáhla z kapsy telefon a jen tak brouzdala po internetu a sociálních sítích.

"Rylen? Co se stalo?" ozval se hlas vedle mě. Zvedla jsem hlavu od telefonu a podívala se do čtyř modrých očí.
"Kluci," usmála jsem se na ně a pevně se s oběma objala. "Nejsem smutná, jen zmatená." objasnila jsem jim.
"Dobře," přikývl Niall a i s Louisem si přisedli. Niall se až moc s velkým nadšením pustil do jídla. Chvíli jsem ho pozorovala a pak věnovala pohled Louisovi. Taky se na me podíval a oba jsme se začali smát na celou, teď už skoro prázdnou jídelnu.
"Mám vás moc ráda kluci," řekla jsem jeste během smíchu a začala jsem jíst i svoje jídlo.

Lidičky jsem moc ráda, že jsem konečně dopsala tuto část. Doufám že se vám líbila. Rada takhle píšu :)
Jinak chtěla jsem rict, ze pro me je proste težké si jen tak sednout a za jeden den napsat část, raději to píšu déle protoze pak dokážu vymyslet i lepší dej :D
Snad chápete.
Jen tam me napadlo ze bych mohla další část udělat Harryho pohled, co vy na to ? Jediná podmínka, je to, že bude odezva na tuto část v komentářích 4 a více )) strasne me těší číst vaše komentáře :P
Dal bych moc moc moc moc chtěla poděkovat za 10 tisíc přečtení!! Jsem na nás moc pyšná ❤️ a jeste bych chtěla věnovat část @human-fangirl tvůj komentář mi zlepšil den, dekuju
S láskou, Klárka ❤️