Opinion | Harry Styles CZ

12. » Bet #2

Ahojte! Dneska bude jen krátká autorská poznámka tady na začátku.

Chtěla bych moc poděkovat za přečtení! Fakt mě těch sedm tisíc dost potěšilo!

Taky bych chtěla říct, že mi strašně dlouho trvá než napíšu jeden díl, ale jak se blíží konec roku, tak řešíme absolventky a tak, takže vůbec nestíhám. Snad se vám část bude líbit!

Klárka<3

(Věnováno: kristynahoran <3)

p.s. a nový obal <33 snad se taky líbí

______________________

Hned po škole jsem zamířila na parkoviště, čekala tam na mě Cam. Měly jsme jet někam na kafe, ona chtěla slyšet všechny ty detaily.

"Cam," usmála jsem a objala ji.

"Už můžeš začít vyprávět," zasmála se. Pokroutila jsem nad ní hlavou, ale vyprávět jsem začala. Než jsme došly ke kavárně, byla jsem v půlce celého příběhu. Cam hltala každé slovo a poslouchala napjatě. V kavárně jsme si sedly k oknu s výhledem na nějaký parčík a když nám donesli kafe akorát jsem skončila. Cam upila z hrníčku část pěny a podívala se na mě zkoumavým pohledem.

"Co?" zeptala jsem se.

"Hodně si teď na něj změnila názor, že?" Ani jsem nemusela odpovídat a ona hned znala odpověď.

"Já ho neměla ráda kvůli němu, ale," hájila jsem se. "On mě soudil bez toho, aniž věděl moje jméno. A teď už vím, že za to může jeho minulost, ale přesně nevím." pokrčila jsem rameny a napila se.

"Hmm," Cam zamíchala svým kafem. "Kdy už ho pozveš na to rande?"

"Musím?" zeptala jsem se štěněčím pohledem.

"Sázka je sázka," řekla neoblomně.

"A musí to být bráno jako rande? Nemůžu ho pozvat na přátelskou večeři třeba?" snažila jsem se to obrátit trochu v můj prospěch.

"No tak, když to nebude rande, ale jen přátelský, tak to bude v restauraci aspoň."

"Dobře teda,"povzdechla jsem se zase se napila. Cam se na mě radostně zasmála.

"A to vaše další rande-nerande bude zítra, dobře?" když jsem to uslyšela, rozkašlala jsem se.

"Co? Proč tak brzo?"

"Já nevím, ale já vyhrála sázku tak si to můžu vybrat ne?" zasmála se a já protočila oči v sloup.

"No dobře," uznala jsem nakonec a už moc neřešila Harryho, raději.

Po asi dvou hodinách povídání si jsem už musela jít domů. Z velké části kvůli matce. Když jsem přijela k domu, hned z něj vyběhl pan Godwin a nabídl mi, že mi zaparkuje auto. Poděkovala jsem mu, protože jsem byla z celého dne už utahaná, že mi jeho pomoc přišla vhod. Po masivních schodech jsem vešla do pokoje a svalila se na postel. Hluboce jsem vydechla a zavřela oči. Jen jsem tak ležela a odpočívala. Po pár minutách jsem se donutila sundat si minimálně ty boty, protože už mě začali podpatky tlačit. Rozhlédla jsem se po pokoji a narazila na vlastní odraz v zrcadle. Vypadala jsem strašně unaveně, ale zároveň šťastně. Mírně jsem se sama na sebe usmála a pak se vrhla na školní tašku, ze které jsem vytáhla sešit, do kterého jsem musela zapsat úkol. Hned jsem se pustila do vyplňování pracovního listu, chtěla jsem to mít hned za sebou. Klepání ale přerušilo moji tvrdou práci.

"Ano?"

"Slečno Rylen, vaše matka už přijela a přeje si s vámi mluvit," oznámil mi pan Godwin.

"Děkuju, hned tam budu." nemůže matka někdy přijít sama, prostě ne. Převlékla jsem se do domácího oblečení a sešla dolů do kuchyně.

"Jak dopadl ples Rylen?" zeptala se mě matka hned, co jsem přišla.

"Užila jsem si ho," řekla jsem jednoduše. "A stala jsem se královnou plesu."

"Správně! To už je základní krok k tomu, aby ses pořádně naučila, jak být úspěšná."

"Je to jen nějaká čelenka, titul a fotka v ročence," protočila jsem nad ní oči.

"Ne to teda není," řekla rázně a zabodla do mě pohled. "Na zítřek si nic neplánuj, jdeme na večeři k Landonům," oznámila. "Šaty ti večer donesu,"

"Hmm," odvětila jsem a rychle odešla do pokoje dodělat úkol.

***

Převalila jsem se na druhý bok a hlasitě si povzdechla. Už přes dvě hodiny jsem se snažila nějak zabavit. Sledovala jsem nějaké seriály, teď poslouchala písničky.

"Bože!" zanadávala jsem si sama pro sebe a sedla si na posteli. Z telefonu jsem vytáhla sluchátka a zavolala prvnímu člověku, co jsem měla v historii a to byl Lou.

"Ahojky, jsi někde poblíž Nialla?" zeptala jsem se hned.

"Ahoj, jo teď nám akorát skončil trenál," zasmál se a slyšela jsem v telefonu jeho kroky.

"Nechcete teda s Niallerem přijet? Filmová noc nebo tak?"

"Nialle? Filmová noc u Ry?" Louis si odstavil telefon od ucha takže jsem slyšela jen jejich mumlání.

"Takže za hodinu budeme u tebe, pa a neukousej si nudou nehty," zasmál se a já s ním. To byli přesně ti kamarádi, které spoustu lidí nemělo. Kdybych pro to mohla něco udělat.

Domem se rozezněl zvonek. Jako rychlostí blesku jsem vyletěla z pokoje a viděla pana Godwina pouštět kluky dovnitř. Padla jsem jim do velkého skupinového objetí. Byla jsem tak šťastná, že tu budou se mnou, i když bych je zase viděla ve škole.

"Doufám, že jste namysleli nějaký filmy, abychom nestrávili další hodinu vybíráním." podotkla jsem. "A pane G. už můžete skončit. Dneska jste tu byl dost dlouho," usmála jsem se na něj a on mi vřelý úsměv opětoval. Nebylo ani šest hodin, takže končil dřív něž obvykle. Matka ho tu vždycky držela.

"Kdo tu je?" přišla matka do haly.

"Louis a Niall," řekla jsem tónem jako bys je neviděla. Matka svraštila obočí a otočila se na podpatku zase směrem do jejího pokoje. S kluky jsme jen vyběhli do pokoje a rychle vybrali film. Oni dva s sebou plácli na postel a začali se hihňat.

"Ještě jsme objednali nějaký jídlo, ale už se nehneme, takže pro to skočíš ty," popíchl mě Niall.

"Jak jinak," zasmála jsem se. Film jsem zapnula a začali jsme se dívat.

"Musím pozvat Harryho na večeři," řekla jsem najednou. Celou dobu jsem přemýšlela, kdy a jak jim to říct. Nakonec jsem se rozhodla pro tuto chvíli, protože za chvíli přijede jídlo a já budu moct utéct.

"Proč musíš?" zeptal se jeden z nich.

"Vsadila jsem se s Cam," uchechtla jsem se. Oni oba zůstali ticho. Jelikož jsem film stopla, nastalo ticho i v pokoji. Přerušil ho jen domovní zvonek, načež jsem vyskočila z pokoje a došla pro jídlo. Matka mě ale v hale zastavila a podala mi bílý obal na šaty. Šaty jsem přijala a po cestě ke dveřím vyzvednout jídlo. Vytáhla jsem se z obalu a moje oči málem vypadly z důlku. Šaty jsem mírně znechuceně pověsila za kliku dveří od garáže a přijala tři krabice od pizz a vracela se do pokoje.

"Rylen.." začal něco vyprávět Louis. Já jsem jen položila krabice na stůl a ukázala k nim ty šaty. Oba na ně přemístili pohled a začali se smát.

"V tomhle mám jít zítra na nějakou nóbl večeři," oznámila jsem jim. Šaty byly čistě bílé a byly od krku až na zem. Začínaly menším roláčkem a končili úplně u země. Bez rukávů a bez jakéhokoliv dalšího střihu. Prostě jak..

"Pytel od brambor," vydechl Louis a projel šaty ještě jednou pohledem. Začala jsem se smát.

"Tohle bude ještě dlouhá noc." prohlásila jsem.