Opinion | Harry Styles CZ

44. » Different P.O.V.

POHLED HARRY!

"Jak zničit? O čem to mluvíš Harry?" Pouze jsem se nadechl a nevěděl, co říct.
"Kdybych neměl tebe Rylen, dávno bych na ty její kecy skočil a vrátil se k ní,"
"Vážně?" Na její přerušení jsem nereagoval a pokračoval.
"Začala tak, že dělala, že mě nezná a snažila se mě sbalit. To se jí nepovedlo, poznal jsem ji totiž hned, co vešla do dveří. Jakmile zjistila, že mě nesbalí, když mám tebe, snažila se nás rozdělit. Namluvila mi o tobě tolik věcí a já se tak stydím, že jsem několika z nich uvěřil." Sledoval jsem její reakci, zalapala po dechu. Bylo velmi nepravděpodobné, že přijme moji omluvu.

"Chci se ti za to omluvit,"
"Dobře," odpověděla mi jednoduše.
"Ty ji přijimáš?" Vykulil jsem oči, div mi nevypadly z důlků. Byl jsem naprosto šokován.
"Jasně, proč bych ji nepřijala?" Zasmála se na odlehčení situace.
"Já, myslel jsem, ehm..." Koktal jsem. Byl jsem zaskočený její reakcí.
"Rylen, děkuju," vylezlo ze mě nakonec. S úsměvem mě ho objala a políbila. 
"Už se s tebou nechci hádat, nemá to žádný smysl."
"Souhlasím," zasmáli jsme se společně.

Dnešním večerem už nezazněly žádné vážně, složité a vlastně ani smysluplné konverzace. S Rylen jsme se společně podívali na film a dohodli se, že u ní přespím. Po dodívání filmu zůstalo mezi námi ticho. Seděl jsem na židly u Rylenina stolu a sledoval ji, jak mi chystá peřiny. Nikdo z nás nevěděl, co říct a proto taky nikdo nic neříkal. Rylen ke mně vzhlédla a usmála se.

"Vypadáš překrásně, když se usmíváš," ani jsem nemusel přemýšlet nad vyslovováním této věty. Byla to pravda. Rylenin úsměv se viditělně rozšířil a odhalil její bílé zuby. Tváře jí zčervenaly. Sedl jsem si vedle ní na postel a pozoroval ji očima. Zasmála se a obličej schovala do dlaní.
"Nech toho, Harry!" smála se. S posměšným úšklebkem jsem ji sledoval.
"Jsi rozkošná, když se červenáš." Pokračoval jsem v lichocení. Bavilo mě ji přivádět do rozpaků.
"Harry!" Zakřičela a jedním okem na mě skrz prsty pohlédla. Lehla si na postel obličejem na polštář.

"Už toho nechej," mumlala do polštáře. Z její hlavy jsem viděl jen červeně zářící uši a vlasy.

"Čeho mám nechat?"
"Toho lichocení," sedla si a pohlédla na mě. "Nikdy nevím, co na to mám říkat." Sklopila oči k zemi. Uchopil jsem její tvář do dlaní a letmě políbil.

"Jsi krásná." Rylen se zamračila a málem mě uhodila do ramene, kdybych neodskočil z postele. Vyplázl jsem na ni jazyk a smál se. Napětí zmizelo a nahradila ho laškovná nálada nás obou.

"Co to je za balíček?" Všiml jsem si hnědé krabice na stole. Ukázal jsem na ni a Rylen se pro ni natáhla.
"Nevím," pokrčila rameny a krabici roztrhla. Vytáhla z ní bublinkovou fólii a tři knížky, které jí vykouzlily úsměv na tváři, hned co je uviděla.

"Co to je?" zvědavě jsem se koukal na knížky.

"To jsou moje nejoblíbenější knížky, jejich první vydání." Znovu jsem si sedl vedle ní a prohlédl jsem si je.

"Nikdy jsme se o tvé zálibě ve čtení nebavili," poznamenal jsem. Věděl jsem o Rylen, že miluje knížky, ale nikdy jsme to neřešili, jako by to nebylo podstatné.

"A teď ani nebudeme," šibalsky zvedla obočí, knížky dala stranou a popadla bublinkovou fólii. "Myslíš na to, na co myslím já?"

"Jo," řekl jsem bez váhání. "A na co myslíme?" Došlo mi, že nemám ponětí o čem mluví.

"Moje mamka se ještě nevrátila a máme tohle," zvedla ke mně bublinkovou fólii.
"Ty si z ní chceš vystřelit?" Zvedl jsem obočí, překvapený Ryleniným nápadem. Začala horlivě přikyvovat a z šuplíku u stolu vytáhla nůžky.
"Pojď," prázdnou rukou mě popadla a táhla do části domu, kde jsem za tu poměrně dlouhou dobu nebyl ani jednou. Rylen otevřela dveře, rychle jsme prosvištěli obrovskou ložnicí do koupelny, která byla taktéž obrovská. Rylen si klekla k záchodové míše a nadzvedla prkénko. Odměřila kolik fólie potřebuje a ustřihla ji.
"Harry, pomůžeš mi tady dole?" Zasmála se a natáhla fólii přes mísu. Popadl jsem od ní nůžky a udělal nimi díru do fólie. Následně jsem vystřihl zbytek fólie tak, aby byl výsledek ve tvaru písmene O, a aby kopíroval záchodovou mísu. Rylen pak s úšlebkem položila prkénko dolů a převzala si ode mě zbytek bublinek.

"Kdy se tvoje mamka vrátí?" Zajímal jsem se.
"Každou chvíli," popadla mou ruku a táhla mě pryč. Zahladila za námi stopy, respektive všude zhasla a zavřela dveře. Doběhli jsme do pokoje se smíchem.
"Bude z toho průser," Rylen jen mávla rukou a sedla si na postel.
"Řekneš mi v mezi čase, co to je za knížky?" Natáhl jsem se pro ně, ale ona byla rychlejší, popadla je do svých dlaní: "Já nevím," pohlédla na ně a ustoupila od postele o dva kroky. Chystal jsem se něco říct, ale přerušil nás hlasitý klapot podpatků, které nemohly patřit nikomu jinému než Stephanie, Ryleniné mámě. Rylen i já jsme zatajili dech a naslouchaly. Kroky si slyšitelně oddálily a určitě mířily do ložnice. Rylen hodila - vlastně opatrně položila - knížky na postel a naslouchala zvukům. Jakmile jsme uslyšeli klapnutí dveří, dala Rylen pokyn a hnuli jsme se z pokoje. Zastavila se vedle dveří a přitiskla na ně ucho.

"Jak vůbec víš, že půjde na záchod a nevyjde hned a načape nás tu?" Zeptal jsem se zvědavě s obavami. Stephanie totiž není člověk se smyslem pro humor.
"Ššš," dala si prst ke rtům a dál poslouchala. Potichu jsem se pro sebe zasmál, nevěděla vůbec nic. Sedl jsem si na zem vedle dveří a čekal. Trvalo asi půl hodinu, než jsem se vůbec pohl.

"Tak Velký Gatsby, jo?" Nahodil jsem, už mě nebavilo jen tak sedět a čekat až se Rylenina mamka dovyslíká a půjde na záchod.
"Harry, neměl ses na to vůbec dívat." Šeptala.
"Proč? Stydíš se za to, co čt-," Rylen se zamračila a přitiskla své ucho ke dveřím více.

"Už!" Zavelela. Potichu otevřela dveře a vešli jsme dovnitř, potichu jako dva špióni. Zastavili jsme se nedaleko dveří a o nedlouho se ozvalo hlasité ječení. Sotva, co Stephanie opustila koupelnu a ocitla se v ložnici, jsme s hlasitým smíchem vyběhli z pokoje. Ani jsem nečekal, že mě tolik rozesměje vyděšený obličej matky mé přítelkyně. Doběhli jsme do pokoje a smích nás dlouho neopouštěl.

"Já vás zabiju!" Křičela za námi naprosto vážně Stephanie. Rylen naštěstí vyskočila a zamkla dveře. Posadil jsem se na postel, břicho mě od smíchu bolelo, a jediné co mě napadlo, bylo provokovat Rylen, tím, že jsem popadl její knížky a přečetl nahlas jejich názvy.
"Velký Gatsby, Lev, Čarodějnice a Skříň, a Malý Princ?"

"Harolde!" Sebrala mi je a jemně mě bouchla s nimi do hlavy. Chytil jsem ji okolo pasu a stáhl ji k sobě do klína. Zmítala se, ale na vážnosti ubíral její smích.

______________

Pohled Harryho, cože? Mírné překvápko doufám :P

Konečně mám za sebou všechny testy a bude čas na více psaní! Díky bohu, já vím, že moje přidávání bylo hrozné (stále je) ale potřebovala jsem si uzavřít známky :D

A jaké vychází vám? Já u sebe doufám, že budu mít jednu trojku, ale nevim no:D

Doufám, že se vám část líbila!! <3 Děkuju za krásně komentáře a byla bych ráda, kdybyste pokračovali :* A taky děkuju za 72 000 přecteníí!! Wow!!!

Mějtě si krásně a bavte se! <3 Klárka

a věnováno AndreaJotov děkuju za skvělé komentáře!! <3