Opinion | Harry Styles CZ

13. » Late Lunch

Popadla jsem nůžky a další šicí potřeby a vrhla se do úprav šatů. Ustřihla jsem jejich sukni tak, aby byla pod zadkem. Nechtela jsem nikoho na te večeři urazit, ale tak se to teď prostě nosí. Jako další jsem vystřihla malé trojúhelníčky na bocích a s tím i "rolák". Výstřih u krku jsem jim nechala, jen tu látku, co byla na krku ne.
"Lepší?" podívala jsem se na kluky, kteří do ted vůbec nic neříkali. Louis vstal a pověsil šaty na ramínko a přichytil je vedle mě. Oba se střídavě dívali na mě a na šaty. Ne že by byli nějací odborníci na oblečení, ale dokázali poradit.
"Je to lepší, ale pořad jsou strašně jednoduché," pokrčil rameny Niall. Měl pravdu, sice jsem je vylepšila, ale furt byly čistě bílé. "V černé by byly hezčí," dodal Niall a já sem se na něj široce usmála.
"Co?" ptali se oba, když viděli můj výraz. Nic jsem jim neříkala, jen jsem vystartovala z pokoje ke koupelně hostů. Měla jsem tam schované nějaké barvy na textil, protože jako menší jsem si ráda takto hrála, jenže matce to vadilo, protože to dělalo nepořádek a tak mi věci přemístila do druhé koupelny.

Když jsem přiběhla ke skříňce ve které všechno bylo, vytáhla jsem z ní černou barvu, která byla díky Bohu plná a normálně funkční. Vzala jsem taky kyblik, do kterého jsem dala vodu a šla jsem zpět za kluky. Přenesla jsem barvu, kbelík a šaty do mojí koupelny, kluci šli za mnou.
"Teď budeš dělat co?" zeptal se Niall.
"Barvu dam do vody, protože to je barva, která se s ni musi smíchat, aby fungovala pořádně a pak do toho ponořím šaty asi ma tři hodiny." jednoduše jsem pokrčila rameny a dala se do práce. Kluci mě jen mlčky pozorovali.

"Hotovo," umyla jsem si ruce a usmála se nad svou prací. Teď už jen stačilo čekat zhruba tři hodiny a šaty dat prát.
"Rylen, kdybych tě neznal, nikdy bych nevěřil, že seš něčeho takového schopná," zasmál za Lou.
"To spousta lidí by nevěřila," zasmála jsem se s kluky a vrátila se do pokoje. "Teďka máme tři hodiny čas, takže co budeme dělat?" sedla jsem si na postel.
"Buď spát nebo se budeme dívat na film," řekl Lou doprovázen svým zívnutím.
"Tak pustíme nějaký film a já nastavím budík, abych pak mohla v šatech pokračovat," zapnula jsem televizi a nechala kluky vybrat film, zatímco já nastavila budík.

Všichni jsme vydrželi sotva hodinu vzhůru. Vzbudila jsem se s hlavou na Niallově rameni. Hned potom jsem dala prát šaty a po půl hodině jim zašila lemy, aby se netrhaly. Pak už jsem so dopřála zasloužený odpočinek, který stejně trval jen 3 hodiny.

"Pohněte si prosím, nechci dojít pozdě," křičela jsem na kluky, kteří ještě něco dělali v pokoji.

"Stejně jak včera," neodpustil si Louis. Jen jsem pokroutila hlavou a šla nastartovat auto. Už jsem na ně počkala v autě. Oni si hned udělali pohodlí vzadu a konečně jsme vyjeli.
"Proč si mě zase všichni prohlíží," zaskučela jsem.

"Hele nebuď tak sebestředná! Dívají se na mě," zasmál se Niall a udělal jakože si prohazuje vlasy a obešel mě. S Louisem jsme se zasmáli a vešli do školy.

***

"Objednala jsem ti řidiče, který tě na tu večeři doveze. Já tam pojedu dřív a ty přijdeš jakoby později, abys měla veškerou pozornost a výmluva bude, že byla kolona nebo tak," falešně se na mě usmála a hned zmizela za dveřmi. S povzdechnutím jsem přešla do pokoje, převlékla se a rychle upravila make-up. Vlasy jsem si jen rozčesala a mohla jsem hned jít. Řidič už čekal před domem, takže jsem jen nasedla do půjčeného přistaveného auta.

Když řidič dojel k restauraci, poděkovala jsem mu a vystoupila z auta. Přešla jsem dovnitř do salonku, kde se konala večeře. Všechny oči se na mě upnuly, zvlášť na moje šaty, které po mojí úpravě vypadali úplně jinak než oděvy ostatních.
"Omlouvám se za pozdní příchod, ale situaci na silnici neporučím." přešla jsem k volné židli vedle matky a sedla si. Čekala jsem, že začne po mně křičet kvůli těm šatům, ale nakonec mi věnovala jen zamračený pohled a dál se věnovala ostatním. Popravdě jsem neměla ani tušení kdo to je, což matka asi podle mého pohledu poznala a hned mi dala menší školení. Večeři pořádala manželka ředitele firmy, pro kterou matka pracuje. Dál tu byly asi další tři zaměstnankyně a zároveň matčiny kamarádky s doprovodem a nakonec tři volná místa ještě. Takže jsem nebyla poslední, jak matka plánovala.

"Strašně se omlouváme za zpoždění, ale na silnicích jako by se roztrhl pytel s auty. Všude samá zácpa." přišli ostatní a poslední hosté. Celkem mile vypadající paní, jejím manžel pravděpodobně a ...

"V pořádku," usmála se na ni manželka ředitele. Přestala jsem vnímat okolní hovory a sledovala kluka, který usedával na místo naproti mě. Bez mrknutí jsem ho pozorovala, dech se mi zrychlil a mírně jsem začala panikařit. On mi věnoval jeden z jeho ledových pohledů, který díky barvě očí ještě víc zintenzivněl.
"Rylen," kývl.

"Joe,"

________________________

Ahojte, nová část trochu zamotaná, ale uz to pak bude v pohodě:)) byla bych rada za ohlas v komentech a taky třeba kdo si myslíte, že ten týpek je :D také bych chtela podekovat za prectení blizime se k 10K coz je krasne cislo<3 dekuju!

Část je kratší, za co se omlouvám, ale nová už bude z Haroldem a myslím, že to bude stát za to.

Děkuju ještě jednou <3

Klárka