Opinion | Harry Styles CZ

4. » Home

Ostatní školní dny probíhali stejně nudně, jako předchozí. Styles a já jsme nepřestávali s nenáviděním se. Já jsem se snažila vyhnout se jakémukoliv kontaktu s ním, po tom incidentu s Bang Bang. Cítila jsem se hrozně, kvůli tomu, že jsem dovolila jedinému člověku, kterého jsem ze srdce nesnášela, aby mě viděl jinak než lidé ve škole. Zní to docela sobecky, jenže vybudovala jsem si nějaké postavení a nehodlám to kvůli jednomu idiotovi měnit.

"Rylen, tvůj otec mi napsal email, že tě tento víkend očekává." Sdělila mi matka přes zavřené dveře. Neobtěžovala se ani s tím, jestli jí odpovím a rovnou odkráčela pryč, doprovázena klapotem jejích podpatků. S taťkou jsem se domlouvala už minulý víkend, když jsem od něj odjížděla. Každý víkend k němu jezdím. Není to jen tím, že mají rodiče střídavou péči, ale těch pět dní v týdnu s matkou mi stačí. Měla jsem už nachystaný notebook a všechny věci, které jsem myslela, že budu u taťky potřebovat. A taky jsem měla v plánu tam jet dnes a ne až v sobotu - což je zítra - jako obvykle. 

Tašku, ve které jsem měla ty potřebné věci, jsem si přehodila přes rameno a prohlédla se v dost velkém zrcadle. Ledabylý culík, černé kraťasy a tyrkysové tričko. Vypadala jsem jinak. Tak nějak normálně. Odemkla jsem dveře a vystoupila z pokoje, po mramorových schodech se sešla dolů a v dlouhé hale jsem se setkala s matkou.
"Panebože," zhrozila se. Prohlédla si mě od hlavy k patě. "Jak to vypadáš?" Zamračila se. Protočila jsem nad ní oči a otevřela dveře od botníku. Vytáhla jsem pár černých tenisek na běhání a obula se do nich. Prošla jsem kolem matky směrem ke vchodovým dveřím.
"Na shledanou slečno." Rozloučil se se mnou pan Godwin.
"Nashle," usmála jsem se jeho směrem a zabouchla masivní dveře.

Nasedla jsem do svého auta a nechala se unášet jízdou po známé cestě k taťkovi. Těšila jsem se. Na něj, na Camillu - jeho novou manželku, moji nevlastní matku. Vždycky jsem si myslela, jak ty macechy musí být zlé a kruté. Jenže Camille byla opak. Bere mě takovou, jaká jsem, nedělá ze mě něco, co nejsem. Jako matka. Cesta uběhla rychle na to, že taťka bydlí na druhé straně města. Zazvonila jsem. Mohla jsem rovnou vejít, ale nechtěla jsem je vyděsit. 
"Rylen, co tu děláš?" Překvapeně si mě prohlédla Camille, hned jak otevřela dveře.
"Já vím, že jsem měla přijet, až zítra. Jestli jsem vám přerušila plány, tak se omlou-."
"V pohodě zlato, nic jsi nepřerušila, pojď dál." Usmála jsem se na ni a vešla.
"Taťko," vydechla jsem, tašku položila na zem a objala se s ním.
"Zlatíčko, proč jsi tu už dnes?" Zeptal se mě jako předtím Camille. "Aha, Stephanie." Začala jsem mu vysvětlovat, všechno, co za tento týden stihla udělat. Taťka i Camille, mě vždycky chápali. Možná se divíte, že mě chápala i Camille. Ale ona se s ní nejednou potkala. 

Naši jsou rozvedeni od mých jedenácti. Taťka byl s Camille už během vztahu s matkou. Ze začátku jsem mu to zazlívala. Nevnímala jsem matčino chování ke mně a tak nějak jsem byla na její straně. Ale později jsem pochopila, kvůli tomu nechal taťka svolat soud, abych byla ve střídavé péči, což jsem po dva roky nebyl. Soud schválil taťkův návrh a já jsem tak mohla chodit každý víkend k němu. Matka mě totiž normálně nepouštěla. Nedovolovala mi ani telefonovat s ním.

"Jen si tu tašku odnesu do pokoje a jsem hned zpět." Oznámila jsem ji a přesně jak jsem řekla, tak jsem udělala. Vešla jsem do pokoje s bílým nábytkem i stěnami. Byl to jen můj pokoj, nebyl to ani původně pokoj pro hosty. Taťka s Camille tento dům koupili, kvůli tomu pokoji navíc, pro mě. Troufám si říct, že mě Camille bere, jako vlastní dceru. A já ji beru jako matku, kterou si přeje každá holka. Camille je pouze o deset let starší než já, takže je skoro jako moje kamarádka. Byla by skvělá matka, jenže nemůže otěhotnět. Je neplodná. Ale zvládla to, je silná žena.