Opinion | Harry Styles CZ

31. » Plans

BŘEZEN (O 2 MĚSÍCE POZDĚJI)

"Ty dva měsíce teď probíhaly úplně v pohodě, ve škole dobré známky a tak," předčítal mi Harry po telefonu zprávu, kterou chtěl poslat mamce. "Díky Rylen prožívám jedno z nejlepších období mého života, miluju ji." musela jsem ho přerušit.

"Harry," červenala jsem se. "Děkuju moc, miluju tě." Harry byl v tomhle ohledu hodně otevřený, neustále mi dával lásku najevo. Harry se mnou nenechal déle rušit a pokračoval.

"Jsem uchvácený, když se na ni podívám. Ne proto jak vypadá, ale proto, že všechno co jsem kdy chtěl, je přímo přede mnou."
Chtěla jsem ho znovu přerušit, ale rychle jsem si to rozmyslela. Nevěděla jsem totiž, co říct. Často mi vyrážel dech svými slovy. Poslouchala jsem tedy jeho slova, adresovaná jeho mamce. Byla jsem ráda, že spolu takto komunikují.

"Harry, je to perfektní můžeš jí to poslat," pousmála jsem se. "Vidíme se v pondělí ve škole?"

"Jo, těším se na tebe,"

"Měj se krásně, Hazz," zasmála jsem se a hovor ukončila. V tomto případě by už slůvka miluju tě byly klišé. Zvedla jsem se z postele a vrátila se k úklidu, který jsem původně dělala. Tento víkend jsem trávila s matkou, protože poslední dobou jsem s ní trávila málo času a pořád je to moje máma, takže bych se jí měla věnovat.

Ustlala jsem postel, což byla poslední část úklidu a mohla jsem konečně vyjít z pokoje. Šla jsem do obýváku, kde jsem našla matku sledující televizi. Přidala jsem se k ní a mezi námi zůstalo ničivé ticho. Necítila jsem se vůbec dobře.

"Jak to, že nejsi na nějakém obědě s kolegy?" snažila jsem se zavést konverzaci.
"Neměla jsem náladu," pokrčila rameny a tím naše koncerzace skončila. Definitivně tu není něco v pořádku. Nevěděla jsem ale, jak s ní v takových situacích mluvit. Bylo mi docela i líto našeho vztahu. Vlastně by se dalo spekulovat jestli nějaký vztah máme vůbec. Povzdechla jsem si nad myšlenkami, které mi zatěžovali hlavu.

Nenápadně jsem sáhla po telefonu a do zpráv jsem vyťukala SOS a odeslala to svým nejlepším kamarádům. Možná si říkáte proč jsem takovou zprávu neposlala Harrymu. Harry trávil celý víkend se svými kamarády ze školy a byla jsem si celkem jistá, že kdybych mu napsala, tak by se na ně vykašlal a to jsem nechtěla. Musí trávit čas i s nimi.
Telefon jsem zase odložila, nervózně jsem poposedávala a netrpělivě čekala a doufala, že se objeví co nejdřív.

Zvuk domovního zvonku zněl v mých uších jako rajská hudba.
"Jdu tam," vystřelila jsem z křesla rychlostí blesku.

"Díky Bohu," ulevila jsem si, když jsem uviděla kluky. "Zachraňujete mě právě, děkuju," Kluci si mezi sebou vyměnili nechápavé pohledy, ale vešli dovnitř a už jsme razili daleko od obýváku. Teprve když jsme se usadili na posteli, jsem jim vysvětlila, proč jsem jim tak moc vděčná.
"Rylen, nechceš ten váš vztah nějak napravit?"
"No," poškrábala jsem se na zátylku. "Vždycky, když vás slyším mluvit o vašich mamkách, přeji si takovou sama, ale nevím jestli by to šlo z mojí mamky," povdechla jsem.
"Máte hlad kluci?" snažila jsem se rychle změnit téma.
"Uvaříme si!" křičel radostně Niall.
"Jo, bude ti lepší než zase objednávat pizzu," mířila jsem do kuchyně s klukama v patách.
"No z toho, co tu máme, uděláme sotva špagety, ale můžeme se pokusit." zasmála jsem se. Kluci souhlasili se špagetami, tak jsem jednoduše rozdělila práce. Louis měl udělat špagety a ja s Niallem nejak sesmolit omáčku. Modlila jsem se za Louise, aby se mu ty těstoviny provedly, protože on je schopný zničit a pokazit všechno.
Do ticha jsem se zasmála při vzpomínce na exkurzi do muzea životního prostředí, kde měli Louis s Niallem za úkol stlouct ptačí budku.

"Proč se směješ?" ptali se kluci nechápavě.
"Jen jsem si na něco vzpomněla," uchechtla jsem se a pokračovala v přípravě jídla.

Na to, že jsme měli tak málo ingrediencí, se nám to docela povedlo a všichni jsme si pochutnali. Do večera jsme jen sledovali filmy a v neděli připravovali věci do školy. Celý víkend utekl strašně rychle a my zase museli do školy.

Sedla jsem si ke stolu v jídelně a Harry mi začal horlivě něco sdělovat.
"Rylen, přes víkend jsem hodně přemýšlel a vymyslel jsem to s tou Anglií. Budu se tam stěhovat,"
"Cože?" skoro jsem vyjekla.
"Po maturitě tam odjedu za mamkou, najdu si práci a vynahradím jí všechny ty roky. Konečně udělám v životě něco správného Ry a za to děkuju tobě." koupala jsem na něj s otevřenou pusou. Vybalil na mě takovou zprávu jako by nic.

"Počkat, ty se jako chceš po maturitě stěhovat pryč ze států?" nechápala jsem a Harry na to přikyvoval.

"Aha," povzdechla jsem. Nemohla jsem sice vědět, jestli budeme s Harrym spolu za rok, ale teď spolu jsme a toto byla celkem zničující zpráva.

"Co se děje?"

"Harry, no tak když mi tu oznamuješ plány, že se odstěhuješ sedm tisíc kilometrů ode mě," pokrčila jsem rameny.

"Rylen, kdo říkal, že nemůžeš se mnou?" chytil mě za rameno.

"Myslíš, že já vím, co budu chtít příští rok? Já sotva vím, co chci na večeři dneska," řekla jsem odměřeně, což mě překvapilo, nechtěla jsem tak znít.

"Myslel jsem, že budeš nadšená z mého nápadu," naštval se Harry. Zvedl se od stolu a odcházel pryč z jídelny.

"Harry, počkej!" křičela jsem, ale neposlouchal, zmizel z jídelny jako mávnutím kouzelného proutku.

Naštvaně jsem zamručela, vrátila tácek do okýnka kuchařkám. V doprovodu naštvaného klapání podpatků jsem šla pryč ze školy. Odemkla jsem auto, nastartovala ho a mířila k Harrymu domů.

Ani jsem se nezdržovala se zvoněním a rovnou jsem prošla chodbou, schody a vtrhla jsem Harrymu do pokoje.

"Harry! Proč jsi tak naštvaně odešel?"
"Měl jsem jiná očekávání, než to co se mi dostalo," odpověděl stroze.
"Harry, já se omlouvám, že jsem se po naprosto nečekané zprávě nechovala nadšeně, ale když ti někdo koho miluješ s nadšením oznamuje, že bude 7000 kilometrů od tebe, tak se tak prostě nechováš. Musím to trochu vstřebat,"
"Ježíš, to je vlastně jedno," Harry se zvedl z jeho původní pozice na posteli a přešel ke dveřím.
"Stejně spolu za rok ani nebudem," jakmile jeho slova dolehla k mým uším, zalapala jsem po dechu. Měla jsem pocit, že se mi neviditelné ruce obmotávají okolo krku a znemožňují mi dýchat.
"Možná spolu nebudeme už dneska!" zakřičela jsem k jeho obličeji a se slzami v očích jsem opouštěla jeho dům.

_________
Ahojte, konečně je část tady!
Doufám, že jste si ji užili!😘

Také doufám ze jsme si užili Vánoce a jeste si stále užíváte prázdniny. Co je vas nejoblíbenější dárek, co jste dostali?

Muj hokejové brusle na hokej, logicky :)

Dekuju za skoro 40 000 přečtení, jsem z toho úplně překvapená, dekuju ❤️❤️

Mějte se krásně a ja jdu sledovat nějaký slovenský seriál, Haha :) ❤️